Hlavní obsah
Právo a státní správa

Insolvenční řízení a stanovování záloh: Právní analýza nových ustanovení

Foto: Canva.com

Insolvence

Obavy insolvenčních správců, že jejich odměna nebude řádně uspokojena, jsou dle autora článku důvodné. Více se dozvíte v článku.

Článek

Stanovování záloh v insolvenčním řízení dle § 136 odst. 3 a 5 novelizovaného insolvenčního zákona.

Dne 17. 1. 2025 jsem vydal sérii dohlédacích usnesení (63 INS 17505/2024, 63 INS 16791/2024, 63 INS 19203/2024, 63 INS 19203/2024 a další), kterými byla podle § 11 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, dále jen IZ, uložena insolvenčním správcům povinnost pokračovat v oddlužení v souladu s usnesením o úpadku a o povolení oddlužení, s tím, že zálohy na odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčních správce byly dlužníkům stanoveny správně.

Insolvenční správci požadovali svými podáními, aby byla stanovena vyšší měsíční záloha (srážka ze mzdy) dlužníkům tak, aby došlo k uspokojení všech odměnových nároků insolvenčních správců, zejména tedy odměny za přezkoumané přihlášky pohledávek. Insolvenční správci vyslovovali obavu, že jinak by nemohla být část odměny insolvenčního správce uspokojena.

Odůvodnění vydaných usnesení obsahuje tři hlavní argumenty:

  • novelizované znění § 136 odst. 3 a 5 zák. IZ, stanovuje přesně zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč měsíčně (bez DPH) a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 2 700 Kč (bez DPH) měsíčně
  • novelizované znění § 398 odst. 4 IZ nemění pořadí zálohy na odměnu insolvenčního správce vypočtené dle § 2a vyhlášky za přezkum přihlášek
  • novelizované znění § 3 odst. 4 věty první vyhlášky č. 313/2007 Sb., je v rozporu s insolvenčním zákonem a soud ho z tohoto důvodu nebude uplatňovat.

Podrobnější argumentace uvedená níže je součástí odůvodnění uvedených usnesení, která lze dohledat v insolvenčním rejstříku:

  1. Novelizované ustanovení § 136 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, dále jen IZ, uvádí, že v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce alespoň v minimální výši stanovené prováděcím právním předpisem, a to v rozsahu, ve kterém k úhradě těchto záloh nepostačují peněžní prostředky získané postupem podle odstavce 3. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení v rozhodnutí o úpadku spojeném s rozhodnutím o povolení oddlužení, případně kdykoliv po povolení oddlužení, insolvenční soud přikáže plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka, aby prováděl srážky za účelem uhrazení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení. Plátce mzdy nebo jiného příjmu provádí srážky v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky, nejvýše však ve výši stanovené prováděcím právním předpisem; ustanovení § 391 odst. 2 a § 398 odst. 5 se použijí obdobně. Nestačí-li sražená částka k uhrazení zálohy, postihnou se těmito srážkami i peněžní prostředky podléhající zajištění podle § 109 odst. 2. A konečně dle § 7 odst. 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, dále obvykle jen vyhlášky, v období od rozhodnutí o povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení činí nejvyšší přípustná výše srážky ze mzdy podle § 136 odst. 3 insolvenčního zákona a nejnižší výše zálohy podle § 136 odst. 5 IZ 1 800 Kč měsíčně a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 2 700 Kč měsíčně.
  2. Uvedená záloha dle § 136 odst. 5 IZ se tedy stanovuje jen pro případ, když by srážky dle § 136 odst. 3 IZ byly nižší než je výše stanovená v prováděcím předpisu. Není zde tak prostor pro stanovení vyšší částky nad částku stanovenou prováděcím předpisem ve výši 1 800 Kč (bez DPH), resp. 2700 Kč (bez DPH) v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů, i když je v zákoně použito výrazu „alespoň minimální“.
  3. Placená záloha ve výši 1 800 Kč (2178 Kč včetně DPH), resp. u společného oddlužení manželů 2 700 Kč (3 267 Kč včetně DPH), na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce pokrývá částku odměny stanovenou dle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky ve výši 1 650 Kč (1 996,50 Kč včetně DPH) a náhrady hotových výdajů dle § 7 odst. 4 vyhlášky ve výši 150 Kč (181,50 Kč včetně DPH), resp. u společného oddlužení manželů odměnu stanovenou dle § 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) vyhlášky ve výši 2 475 Kč (2 994,75 Kč včetně DPH) a náhrady hotových výdajů dle § 7 odst. 4 vyhlášky ve výši 225 Kč (272,25 Kč včetně DPH)
  4. Dále je třeba odkázat na novelizované ustanovení § 398 odst. 4 IZ, které uvádí, že nestačí-li částka podle odstavce 3 (ze zpeněžení majetku dlužníka a ze srážek z jeho příjmů) k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, poté pohledávka podle § 390a odst. 5 IZ, poté záloha na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, poté ostatní pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, poté pohledávky státu za náhradní výživné podle jiného zákona a poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty. Ostatní pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uspokojí poměrně. Po uspokojení těchto pohledávek rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce částku podle odstavce 3 mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce náležející za období do schválení oddlužení lze z částky podle odstavce 3 uspokojit až po úplném uspokojení všech pohledávek podle věty třetí.
  5. Dle názoru soudu lze „Odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení“ vyložit tak, že se jedná o odměnu dle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, tedy o tu část odměny, která náleží insolvenčnímu správci v paušální částce za jednotlivé měsíce běhu oddlužení. Obdobný výklad se týká i náhrady hotových výdajů provedený v souladu s § 7 odst. 4 stejné vyhlášky. Jinými slovy se nejedná o odměnu za přezkoumané přihlášky dle § 2a stejné vyhlášky a samozřejmě ani o odměnu za zpeněžení dle § 3 odst. 2 písm. b), c) a d) téže vyhlášky. Odměnou „za období“ je právě a jen odměna dle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky, nikoli ostatní části odměny, které se vypočítávají nikoli v závislosti na běhu času, ale dle jiných kritérií.
  6. Není zde tak žádná překážka bránící tomu, aby v rámci usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře soud rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce vypočtené dle § 2a vyhlášky za přezkum přihlášek. Novelizace pořadí uspokojení nároku insolvenčního správce dle § 398 odst. 4 IZ se týká jen odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky.
  7. Co se týká stanovení odměny insolvenčního správce je třeba k § 3 odst. 4 vyhlášky uvést i následující. Insolvenční zákon přiznává insolvenčním správcům právo na odměnu a náhradu hotových výdajů v § 38 odst. 1 první větě. Odst. 2 uvádí, že se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Oproti tomu novelizované znění § 3 odst. 4 vyhlášky uvádí, že je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo není-li oddlužení schváleno, činí odměna insolvenčního správce podle § 2a, § 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3, případně zvýšená o daň z přidané hodnoty, nejvýše částku rovnající se součtu záloh uhrazených dlužníkem na odměnu insolvenčního správce. Odměna insolvenčního správce podle § 2a, § 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 činí 20 000 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 30 000 Kč, nedosahuje-li součet záloh uhrazených dlužníkem na odměnu insolvenčního správce této výše a podal-li insolvenční správce zprávu pro oddlužení.
  8. Uvedené ustanovení je v rozporu s právem insolvenčního správce na odměnu za prováděnou práci. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty stanovuje odměnu insolvenčního správce za přezkum přihlášek dle § 2a vyhlášky a za období trvání oddlužení dle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky ve výši 20 000 Kč (bez DPH), v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů ve výši 30 000 Kč (bez DPH), která se navyšuje jen a pouze o zálohy zaplacené dlužníkem, a to bez ohledu na délku trvání oddlužení. Za předpokladu přezkumu byť jen jedné přihlášky dlužníka a předpokladu 5 měsíčního období od povolení do schválení oddlužení, dojde k překročení odměny dle § 2a za přezkum přihlášek a dle § 3 odst. 2 písm. a) za období vedení oddlužení dlužníkova úpadku ve výši 24 200 Kč (odměna 20 000 Kč včetně DPH), uplynutím 14 měsíce oddlužení (odměna za přezkum 1 pohledávky činí 1 210 Kč s DPH, odměna za 5 měsíců oddlužení do jeho schválení činí 9 982,50 Kč a odměna za 15 měsíců oddlužení po jeho schválení činí 13 612,50 Kč), celkem tedy 24 805 Kč. S ohledem na obvykle vyšší počet přezkoumávaných přihlášek a s ohledem na možnou delší dobu období do schválení oddlužení může být dosaženo vyčerpání limitu garantované odměny insolvenčního správce dříve, než bylo uvedeno ve výše uvedeném příkladu. V každém případě by došlo k situaci, kdy by stanovení odměny insolvenčního správce soudem bylo zcela odvislé od placení či neplacení záloh ze strany dlužníka.
  9. Podle čl. 95 Ústavy ČR je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem. Odměna insolvenčního správce se uhrazuje v souladu se zákonem. Vyhláška ministerstva spravedlnosti limitující odměnu insolvenčního správce vypočtenou dle § 2a a § 3 odst. 2 odst. 2 písm. a) a odst. 3 vyhlášky do výše částky dlužníkem fakticky zaplacené zálohy na odměnu tak, jak byla výše popsána, odporuje ustanovení § 38 odst. 2 a odst. 3 IZ.
  10. Právní předpisy včetně uvedené vyhlášky musejí přispívat k právní jistotě procesních subjektů v insolvenčním řízení. Insolvenční správce, jehož právo na odměnu a náhradu hotových výdajů uvedená vyhláška upravuje má právo legitimně očekávat, že jeho odměna bude stanovena v souladu s právními předpisy. Citované ustanovení vyhlášky místo toho činí odměnu insolvenčního správce závislou na platbě záloh ze strany dlužníka. Odměna insolvenčního správce, který má v insolvenčním řízení nezastupitelnou roli a který kontroluje plnění povinností dlužníkem po povolení oddlužení, má být dle uvedeného ustanovení závislá na vůli dlužníka. Taková právní konstrukce ohrožuje funkčnost celého systému, neboť činí kontrolující subjekt finanční závislým na subjektu kontrolovaném, když dlužník může insolvenčního správce, který nepodává příznivé zprávy o plnění povinností dlužníkem insolvenčního správce potrestat před i po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a přestat platit zálohy na jeho odměnu.
  11. Vyhláška v jiných ustanoveních správně určuje cenu práce insolvenčního správce tak, že je jeho odměna za odvedenou práci předvídatelná. Ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky ale umožňuje dlužníkovi svévolně manipulovat s výší odměny, na kterou by měl mít insolvenční správce nárok, což je nepřijatelné. Dle názoru soudu je to v rozporu s insolvenčním zákonem, který umožňuje měnit uvedenou předvídatelně stanovenou základní odměnu jen rozhodnutím soudu o snížení či zvýšení odměny dle § 38 odst. 3 IZ. Přičemž důvodem stanovení snížené odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Zákon tedy nepřipouští, aby důvodem snížení odměny bylo placení záloh na odměnu insolvenčního správce v oddlužení v nedostatečné výši či neplacení takové zálohy vůbec ze strany dlužníka.
  12. Ustanovení § 38 odstavec 2 IZ zdůrazňuje, že odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce je třeba uhradit z majetkové podstaty a, pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení a, není-li uspokojení těchto nároků z uvedených zdrojů možné, uhrazuje odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát s limitem u jednotlivých nároků ve výši 50 000 Kč. Uvedená ustanovení nelze dle názoru soudu vykládat jinak než tak, že povinnost státu k úhradě odměny do výše 50 000 Kč nastupuje, není-li dostatek prostředků v úhradě odměny, míněno základní odměny, případně i odměny soudem snížené či zvýšené. Úkolem vyhlášky je stanovit onu základní odměnu, kterou pak může soud svým rozhodnutím snížit či zvýšit dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
  13. Vzájemný vztah odměny a zálohy placené na úhradu odměny je přitom takový, že zálohy se stanovují přiměřeně tak, aby nepřesáhly předpokládanou výši odměny. Právní konstrukce vyhlášky založená na tom, že výše odměny je určena výší fakticky zaplacených záloh, odporuje funkci záloh na odměnu, jak je upravena v insolvenčním zákoně. Primární je odměna, nikoli záloha na odměnu
  14. Nové znění § 38 odstavec 7 IZ, podle kterého, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení a hradí-li odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce stát, uloží insolvenční soud dlužníku v rozhodnutí, kterým se insolvenční řízení končí, povinnost nahradit státu částku vyplacenou insolvenčnímu správci, přenáší v řízení neuhrazenou odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ze státu na dlužníka na dobu po skončení insolvenčního řízení. Novelizované ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. navazuje na uvedené ustanovení zákona s tím, že je-li způsobem řízení dlužníkova úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo není-li oddlužení schváleno, hradí odměnu insolvenčního správce stát nejvýše v rozsahu 20 000 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 30 000 Kč.
  15. Ustanovení § 3 odstavec 4 vyhlášky věty druhé vyhlášky je možné aplikovat v souladu se zákonem jako ustanovení o minimální odměně insolvenčního správce v případech, kdy je způsobem řešení úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo není-li oddlužení (bez ohledu na jeho formu) schváleno, když insolvenční správce podá zprávu pro oddlužení a když základní odměna, tedy odměna dle § 2a vyhlášky a § 3 odst. 2 písmeno a) vyhlášky bude vypočtena nejvýše do částky 20 000 Kč (24 200 Kč včetně DPH), resp. 30 000 Kč (36 300 Kč). Pak bude stanovena odměna insolvenčního správce právě v uvedené výši dle poslední věty § 3 odst. 4 vyhlášky. Nebudou-li přitom ze strany dlužníka za dobu trvání oddlužení do jeho skončení zaplaceny zálohy v uvedené výši 20 000 Kč (24 200 Kč včetně DPH), resp. 30 000 Kč (36 300 Kč), rozhodne soud dle § 38 odst. 2 IZ a § 8 odst. 1 vyhlášky o úhradě části odměny insolvenčního správce nepokryté zaplacenými zálohami ze státního rozpočtu a současně rozhodne dle § 38 odst. 7 IZ o povinnosti dlužníka zaplatit uvedenou částku státu.

Na základě výše uvedené pak konstatuji, že obavy insolvenčních správců, že jejich odměna nebude řádně uspokojena, jsou podle mého názoru důvodné.

Nicméně teprve další praxe ukáže, zda něco z výše uvedeného bude akceptováno ze strany VSPH a NS ČR.

Autor: Mgr. Jiří Lochman, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz