Smluvní pokuta v Česku a Německu: Na co si dát pozor, aby vás smlouva nezruinovala?

Autor: Petr Blahuš/11. 3. 2025

V současné globální době jsou přeshraniční právní vztahy významnou součástí aktivit mnoha podnikatelů. Věřitelé a dlužníci by si měli však dávat vždy zvýšený pozor, pokud se smlouva řídí zahraničním právem. JUDr. Vojtěch Lovětínský, Ph.D., LL. M. jehož specializací je především smluvní právo a právo odpovědnosti za škodu, nám v dnešním rozhovoru uvádí praktické příklady rozdílů v úpravě smluvní pokuty v českém a německém právu.

„Obě strany by si tak měly dávat pozor, kterým právem se smlouva řídí, aby s tímto rizikem počítaly a adekvátně ho zohlednily,“ říká mimo jiné JUDr. Lovětínský. V rozhovoru jsme se také krátce zastavili u jednoho mediálně známého případu preventivní restrukturalizace a otázky, zda nám německé zkušenosti mohou být užitečné také při přípravě či hodnocení české legislativy.

Pane doktore, co je obecně účelem smluvní pokuty a jsou zde některé odlišnosti mezi českým a německým právem?

Účelem smluvní pokuty je primárně určitý psychologický a ekonomický tlak na dlužníka, aby dostál svým povinnostem. Dlužníci se ve svých smlouvách většinou setkávají i s ujednáním, že v případě porušení povinnosti, např. v případě svého prodlení s dodáním zboží nebo dokončením a předáním díla, je dlužník povinen druhé straně uhradit určitou částku. V tomto ohledu je účel smluvní pokuty v obou právních řádech stejný.

V českém právu je však účelem smluvní pokuty většinou i paušalizace náhrady škody. V zásadě platí, že dlužník hradí jen smluvní pokutu bez ohledu na to, zda škoda vzniklá z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, byla vyšší nebo nižší než sjednaná smluvní pokuta.

Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Strany si sjednají pouze to, že v případě prodlení zhotovitele s termínem dokončení a předání díla je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu v určité výši za každý den prodlení. V důsledku prodlení zhotovitele však objednatel přijde o zisk z prodeje produktů, k jejichž výrobě bylo dílo třeba. Tato škoda ve formě ušlého zisku je v mnohonásobně větší výši, než je výše sjednané smluvní pokuty.

Paušalizace v uvedeném příkladu znamená, že objednatel má vůči zhotoviteli jen právo na uhrazení smluvní pokuty bez ohledu na konkrétní výši vzniklé škody.

V Německu se však smluvní pokuta od paušalizace náhrady škody zpravidla odlišuje. Jde o dva rozdílné právní instituty. Za rozlišovací kritérium lze považovat to, zda účelem daného ujednání je spíše fixovat výši škody nebo vyvinout tlak na dlužníka splnit jeho povinnost. U smluvní pokuty německá právní úprava stanoví, že věřitel má právo požadovat (peněžitou) smluvní pokutu jen jako minimální výši náhrady škody. Uplatnění další náhrady škody ovšem není vyloučeno.

Jaké jsou další podstatné rozdíly? Na co by si měl věřitel nebo dlužník dávat pozor?

V českém právu je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu bez ohledu na to, zda porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou zavinil, tj. způsobil svým úmyslným nebo nedbalým jednáním. Německý občanský zákoník oproti tomu váže právo na smluvní pokutu na prodlení dlužníka, přičemž dlužník je zásadně v prodlení pouze tehdy, pokud plnění neposkytl v důsledku svého zavinění. Lze proto říci, že smluvní pokuta v českém právu představuje pro dlužníka větší riziko ve vztahu ke vzniku práva na smluvní pokutu, protože se nevyžaduje zaviněné porušení povinnosti. Úprava v německém právu je z opačného důvodu rizikovější pro věřitele.

Obě strany by si tak měly dávat pozor, kterým právem se smlouva řídí, aby s tímto rizikem počítaly a adekvátně ho zohlednily. Strany si mohou předpoklad zavinění upravit ve smlouvě také i odchylně od zákonné úpravy.

Můžete ještě blíže vysvětlit rozdíly v úpravě smluvní pokuty ve vztahu k náhradě škody? Znamená sjednání smluvní pokuty i limitaci výše náhrady škody?

Pokud si strany nesjednají jinak, v českém právu nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Jedná se tedy zároveň i o limitaci možné výše náhrady škody.

V německém právu je to jinak. Věřitel má právo požadovat smluvní pokutu jen jako minimální výši náhrady škody. Uplatnění další náhrady škody ovšem není vyloučeno. U nepeněžitých smluvních pokut však další škodu nad rámec smluvní pokuty požadovat také nelze. I od těchto pravidel se ovšem lze ve smlouvě odchýlit, a strany proto s ohledem na svoji vyjednávací pozici a hospodářské zájmy často v praxi uvedená zákonná pravidla upravují.

Jsou mezi českým a německým právem ještě nějaké další podstatné rozdíly, na které by si strany měly dávat pozor?

Uvedl bych stručně ještě následující odlišnosti, které mohou mít za určitých okolností pro strany rovněž významné důsledky.

V českém právu platí, že zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh utvrzený smluvní pokutou. V Německém právu je právní úprava detailnější. Pokud je účelem smluvní pokuty zajištění povinnosti přímo poskytnout plnění (splnit dluh) a pokud věřitel v tomto případě požaduje smluvní pokutu, je právo na poskytnutí plnění vyloučeno. Pokud je ovšem smluvní pokuta sjednána pro případ, že není splněno řádně a/nebo včas, má věřitel právo od dlužníka požadovat poskytnutí plnění a zároveň i uhrazení smluvní pokuty. Pokud však věřitel plnění přijme, může požadovat smluvní pokutu pouze tehdy, pokud si toto právo při přijetí plnění vyhradil.

Relevantní může být také otázka moderace smluvní pokuty, tedy právo soudu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit. V českém právu je moderace obecně přípustná. V německém právu je ale moderace u smluvní pokuty, ke které se zavázal podnikatel, vyloučena.

Pojďme se zastavit ještě u jednoho aktuálního českého případu, který ale rovněž zajímá i mnoho zahraničních věřitelů. Podle některých právních expertů je kauza společnosti Liberty Ostrava a.s. prvním případem řešení preventivní restrukturalizace na základě nové legislativy, která nabyla účinnosti již v roce 2023, a zároveň prvním zklamáním nad jejím výsledkem. Souhlasil byste s tímto názorem, a co bylo podle vás příčinou této neúspěšné preventivní restrukturalizace?

Podle mých informací byla preventivní restrukturalizace společnosti Liberty Ostrava a.s. ukončena z ekonomických důvodů. Restrukturalizační plán se nepodařilo připravit tak, aby společnosti za dané ekonomické situace opravdu pomohl. Hodnotit relativně nový zákon na základě tohoto jednoho konkrétního případu nemůže být dle mého názoru dostatečně vypovídající. Podívejme se i zde do Německa, protože zákon o preventivní restrukturalizaci vychází z evropské směrnice. Německý zákon byl z důvodu jeho dřívějšího přijetí a účinnosti již k 1. 1. 2021 nadto i inspiračním zdrojem pro český zákon o preventivní restrukturalizaci. I přesto, že je v Německu rovněž poukazováno s ohledem na relativně krátkou dobu účinnosti na nedostatek relevantních dat, jsou již zmiňovány některé případy, kdy podnikatelé novou právní úpravu úspěšně využili. Jedná se kupř. o společnost GERRY WEBER podnikající zejména v oblasti prodeje oděvů.

V obecné rovině je nový zákon o preventivní restrukturalizaci z mého pohledu přínosem, neboť poskytuje další možnost, jak řešit včas finanční potíže obchodní korporace. Oproti standardním institutům soukromého práva je výhodou zákona o preventivní restrukturalizaci zejména to, že umožňuje za určitých podmínek vnutit restrukturalizační plán nesouhlasícím skupinám dotčených stran. A oproti insolvenčnímu řízení lze restrukturalizaci provést jen s některými věřiteli dle výběru podnikatele.

Je ještě něco, na co jsem se nezeptal, a chtěl byste, aby tu zaznělo?

Věnovali jsme se na začátku relativně konkrétnímu tématu smluvní pokuty, na kterém jsme si předvedli, že pro zvážení podnikatelského rizika při uzavření smlouvy je vhodné znát i pravidla, která jsou uvedena v zákonné úpravě, kterým se daná smlouva řídí. V této souvislosti jsme se podívali do Německa, zejména s ohledem na význam česko-německých podnikatelských vztahů. U preventivní restrukturalizace jsme se opět podívali do Německa z důvodu větší zkušenosti s aplikací obdobné právní úpravy. Uvedená srovnání ukazují, jak je nejen zajímavé, ale i praktické analyzovat některé právní instituty v německém právním řádu. Jinými slovy, nejedná se jen o teorii bez praktických důsledků.

Na závěr bych tak rád jenom uvedl, že považuji za velmi přínosné, pokud osoby, jejichž aktivity mají nebo mohou mít nějakou souvislost s německým právem, dokážou zohledňovat i tuto právní úpravu. Zůstaneme-li u smluvního práva, v některých případech to může zásadně ovlivnit míru rizika, kterému se podnikatel uzavřením nebo případným porušením smlouvy vystavuje. Velmi by mě proto potěšilo, pokud by náš rozhovor alespoň malou měrou přispěl k tomu, že se podnikatelé, jejich právní zástupci nebo obecně odborná právní veřejnost budou o německé právo více zajímat.

Autor: Petr Blahuš