Článek
„Ze samotné podstaty změny bude oddlužení efektivnější tím, že bude kratší,“ hájí náměstek ministra spravedlnosti výslednou podobu kontroverze budící nové podoby insolvenčního zákona. JUDr. Vilémem Anzenbacher Ph.D et Ph.D. zároveň přiznal mezi řádky, že jeho výsledná podoba se obtížně a dlouho ladila mezi politiky tehdejší vládní pětikoalice. „Ministerstvo se účastnilo množství jednání, kde se jednotlivé strany vládní koalice postupně dostávaly k podobě, která byla přijatelná pro všechny,“ říká JUDr. Vilém Anzenbacher k tématu zákona, který podle průzkumů svorně kritizuje většina insolvenčních správců. Ovšem pod jeho gesci spadají i další chystané změny českého práva: novela trestního zákoníku, zákon o lobbování, zákon o ochraně oznamovatelů, novela zákona o státním zastupitelství, občanského zákoníku v oblasti rodinného práva a zákona o kárném řízení se soudci a státními zástupci.
Pane náměstku, do vaší gesce spadá hlavně problematika týkající se insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích, ale také zodpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a zákonem o svobodném přístupu k informacím. Proto bych se vás rád zeptal, jak hodnotíte úroveň legislativní práce vašeho resortu v posledním roce?
Děkuji za tuto otázku, pokud se jedná o legislativní práce, kterých jsem se přímo účastnil, jde zejména o přijetí insolvenčního zákona a v něm obsaženou úpravu oddlužení. V posledním roce však vzniklo několik legislativních návrhů, které jsou nyní v různých fázích procesu schvalování. Jedná se například o novelu trestního zákoníku, zákon o lobbování, whistleblowing neboli zákon o ochraně oznamovatelů a další. U těchto zákonů nebylo snadné vypořádávání připomínek, nicméně legislativní proces spěje ke zdárnému konci, u whistleblowingu již byl legislativní proces úspěšně ukončen. Stejně tak se podařilo dotáhnout významnou novelu zákona o státním zastupitelství a Sněmovně jsme předložili velké změny občanského zákoníku v oblasti rodinného práva a zákona o kárném řízení se soudci a státními zástupci.
Z čeho máte největší radost a co se vám a proč naopak nepovedlo?
Osobně mám radost z nástroje pro vyhodnocování příjmového potenciálu dlužníka v oddlužení, který byl zveřejněn na webu ministerstva při účinnosti insolvenčního zákona. Ministerstvu byla prostřednictvím pozměňovacího návrhu k insolvenčnímu zákonu stanovena povinnost uveřejnit „informace týkající se hodnocení schopností a možností dlužníka vykonávat výdělečnou činnost způsobem umožňujícím dálkový přístup“. Díky týmu na insolvenčním odboru a spolupráci s datovými analytiky z Úřadu vlády se v krátkém čase, který jsme na tento projekt měli, povedlo využít data o více než 3,5 mil. zaměstnanců a vytvořit nástroj, který přehledným způsobem ukazuje percentilové rozložení příjmů osob na základě kombinace jejich demografických charakteristik, pohlaví, věku, vzdělání, oboru výdělečné činnosti a regionu. Co se týče agregace dat, musely být některé údaje sdruženy do větších skupin, aktualizované verze tohoto nástroje však budou zajisté vylepšeny a v mezích možného dojde ke zvýšení rozlišovacích schopností nástroje.
Nepovedlo se bohužel získat od ministerstva financí slíbené prostředky na některá služební místa, které jsou nezbytná pro chod agend spojených s požadavky EU. Jedná se například o místa spojená s agendou zákona o lobbingu.
Příprava novely Insolvenčního zákona s ohledem na nutnost implementace směrnice Evropském parlamentu a Rady EU probíhala poměrně dlouho. Započala za působení předchozí vlády a dopracovala ji nynější vláda. Ptám se tedy, proč to tak dlouho trvalo?
Jedná se o mimořádně politicky citlivé téma, kdy je zapotřebí vyvažovat mnoho zájmů. Na straně věřitelů i dlužníků je množství různorodých subjektů. Předchozí vláda se snažila legislativní proces posunout, nicméně se jí to nepodařilo, byť nás tlačila implementační lhůta.
A dosáhlo se nyní cílů stanovených zmíněnou Směrnicí?
Cílů stanovených směrnicí podle mého názoru bylo dosaženo zcela, byť jak jsem již uváděl, jednání o finální podobě byla mimořádně komplikovaná. Bylo nezbytné učinit mnoho kompromisů, přičemž některé se týkaly i znění vyhlášky o odměňování insolvenčních správců, která je však na mechanismu a dostupnost oddlužení bytostně navázána.
Proč došlo k novele i ostatních částí zákona, které směrnice nenařizovala? A jak hodnotíte podíl resortu spravedlnosti na její přípravě a finální podobě?
Novelizace dalších částí insolvenčního zákona je mimo jiné spojena také se zmiňovanými komplikacemi při procesu přijímání. Na straně dlužníků i věřitelů máte značnou pluralitu subjektů. Mezi věřiteli jsou profesionální poskytovatelé úvěrů, kteří mají kalkulace obsahující všechny možné scénáře a zvažují, komu půjčí a komu nikoli. Na druhou stranu jsou však mezi věřiteli například i společenství vlastníků, která si svého dlužníka (majitele bytu, který neplatí) opravdu nevybírají. Na straně dlužníků pak jsou lidé, kteří možná podcenili své ekonomické možnosti, ale také osoby, které se dostaly do dluhů na základě situace, kdy jim někdo nezaplatil na základě jejich oprávněného nároku. Ministerstvo se účastnilo množství jednání, kde se jednotlivé strany vládní koalice postupně dostávaly k podobě, která byla přijatelná pro všechny.
Domníváte se, že došlo ke zefektivnění insolvenčního řízení právě v oblasti oddlužení?
Měření efektivity právní úpravy je poměrně složitá disciplína a lze na ni nahlížet několika způsoby. Ze samotné podstaty změny bude oddlužení efektivnější tím, že bude kratší. Novela také obsahuje několik prvků, které dlužníky motivují ke vstupu do oddlužení, zejména změnu mechanismu srážek od čtvrté exekuce. To byla podle našich informací z pohledu dlužníků jedna ze zásadních bariér, kvůli které vstup do oddlužení odkládali.
Sjednocení výše srážek ze mzdy ve vícečetných exekucích a v insolvenci povede k rychlejší úhradě jednotlivých dluhů, případně k uspíšení přechodu povinného, který je fakticky ve stavu úpadku, do efektivnějšího kolektivního insolvenčního řízení, ve kterém se věřitelé uspokojí dříve a spravedlivěji (poměrně).
A dojde tedy opravdu podle vás k tomu efektivnějšímu insolvenčnímu řízení?
V insolvenčním řízení bude vyšší efektivity dosaženo zejména zpřísněním požadavků na řádné plnění povinností dlužníka, resp. na účinný výkon dohledu ze strany insolvenčního správce. Dlužník musí zejména plně využívat svůj příjmový potenciál, aby skutečně uspokojil své věřitelé v nejvyšší reálně dosažitelné míře. Novela rovněž posílila opatření působící proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka. Zájmy věřitelů tedy budou v oddlužení chráněny mnohem efektivněji než dříve.
Věděl byste, kolik připomínek a jakých bylo ze strany odborné veřejnosti zapracováno, respektive kolik jich bylo vzato v potaz?
V meziresortním připomínkovém řízení, které probíhalo před finalizací vládního návrhu novely insolvenčního zákona, bylo vypořádáno 400 stran uplatněných připomínek. Veškeré připomínky odborné veřejnosti byly důkladně zváženy a velké části z nich bylo rovněž vyhověno.
Posléze polemika o podobě novely insolvenčního zákona pokračovala v Parlamentu, ve kterém bylo zpracováno nemalé množství pozměňovacích návrhů. Přijetím části z nich zejména došlo k dalšímu zvýšení standardu ochrany práv věřitelů a k rozšíření dohledových pravomocí insolvenčního správce.
Během legislativního procesu v rámci přípravy a připomínkování návrhu zákona byla viditelná snaha asociací insolvenčních správců a spolků o zvýšení odměn insolvenčních správců, neboť základní odměna v oddlužení (750,- Kč měsíc bez DPH v případě oddlužení jednotlivce – pozn. red.) je daná od roku 2008, kdy začal platit Insolvenční zákon. Když připomeneme inflaci, nárůst minimální mzdy, uzákonění zaručené mzdy, každoročně rostoucí náklady na energie atp., myslíte si, že zachování odměny za činnost IS v oddlužení je spravedlivé s přihlédnutím k přibývajícím povinnostem IS vůči soudu a dlužníkům?
Přestože vyhláška č. 313/2007 Sb. nabyla účinnosti k 1. 1. 2008, od té doby již byla několikrát novelizována, a tím se opakovaně zvyšovaly jednotlivé složky odměny insolvenčních správců. Velmi přehledně je tento vývoj zachycen v soudcovském komentáři k vyhlášce. I při této novelizaci došlo ke zvýšení jednotlivých složek odměny insolvenčního správce.
Minimální výše odměny insolvenčního správce v oddlužení kombinací nově činí 20 000 Kč u jednotlivce, příp. 30 000 Kč u manželů.
Složka odměny insolvenčního správce za přezkoumanou přihlášku pohledávky v oddlužení činí nejvýše 1000 Kč, přičemž se odvíjí od výše dlužníkových postižitelných příjmů. Došlo tedy k jejímu nárůstu na nejvýše až 400 procent.
V úvodní fázi oddlužení (mezi povolením a schválením) byla paušální měsíční složka odměny insolvenčního správce zvýšena na maximum možného, a to ze 750 Kč na 1650 Kč měsíčně, tedy na 220 procent. Z tohoto důvodu se úhrada odměny za přezkum posouvá do pozdějších fází.
Vznikla nová fáze oddlužení, ve které je z příjmů dlužníka sráženo na pohledávky insolvenčního správce, a to po dobu dvou měsíců. V této fázi je především uspokojována odměna za přezkum až do částky 20 000 korun u jednotlivce, příp. 30 000 korun u manželů.
Když tedy přijmeme fakt, že se nezvedla odměna insolvenčního správce, a ponechme stranou spornou výši odměny za přihlášky, proč se alespoň nezvýšily paušální náklady v oddlužení, přestože je jasné, že se od roku 2008 musely mnohonásobně zvýšit náklady na základní činnosti a povinnosti insolvenčního správce (poštovné, jízdné, pojištění, energie, nájemné apod. – pozn. red)?
Cílem zákonodárce bylo i v nové právní úpravě poskytnout druhou šanci co nejširší množině lidí, kteří upadli do dluhové pasti. Proto v souvislosti se zkrácením doby plnění splátkového kalendáře nebyla zvýšena kvantitativní bariéra na vstupu do oddlužení, kterou představuje minimální měsíční splátka podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.
Jak je patrné z výše uvedeného, byl součet odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce zvýšen na nejvyšší možnou úroveň, která současně umožňuje zachovat výši minimální ekonomické nabídky dlužníka, jejíž splnění je podmínkou pro vstup do oddlužení.
Zvýšení minimální měsíční splátky by naopak vedlo nejen ke snížení dostupnosti oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky, ale i ke snížení nápadu řízení administrovaných insolvenčními správci za odměnu. Důsledkem by tedy velmi pravděpodobně bylo snížení celkové sumy příjmů insolvenčního správce z nově zahájených insolvenčních řízení.
Autor: Petr Blahuš
Foto: se souhlasem JUDr. Viléma Anzenbachera, Ph.D. et Ph.D.
JUDr. Vilém Anzenbacher, Ph.D. et Ph.D.
Po studiích na víceletém gymnáziu Čajkovského v Olomouci (2001-2009) absolvoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze, kterou zakončil získáním titulu Mgr. a ihned pokračoval studiem na témže ústavu, zakončeném titulem Ph.D. (2018), resp. JUDr. (2019) Mezitím v letech 2013-2014 díky Erasmu studuje v Paris Lodron Universität Salzburg. Další titul Ph.D. získal v roce 2024 po šesti letech studia na vysoké škole ekonomické. Domovské alma mater zůstal věrný jako externí spolupracovník v letech 2014–2019.
V letech 2017–2019 působil rovněž jako člen rozkladové komise u Energetického regulačního úřadu, zároveň jako parlamentní tajemník na resortu zemědělství (2014–2015).
V rozmezí let 2016–2017 působí rovněž jako poradce na Úřadu vlády České republiky
(2016–2017) a asistent poslance a zároveň tehdejšího ministra kultury a kontroverzního partajního kolegy Daniela Hermana (2015–2017). V letech 2021-2024 byl pak členem představenstva Hospodářské komory hl. m. Prahy, zároveň též jednatelem ve firmě VilAnzen Group, s.r.o. a stíhal také funkci asistenta poslance v Poslanecká sněmovna České republiky. Od července tohoto roku působí na základě stranické nominace KDU-ČSL jako náměstek ministra spravedlnosti, když do jeho působnosti spadá problematika týkající se insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, zodpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a zákonem o svobodném přístupu k informacím.
