Článek
Exekuční úředníci tehdy prováděli především administrativní činnosti, činili dotazy ohledně zaměstnání povinných, ale skutečná systematická a účinná exekuce byla v nedohlednu. Pravda byla prostá: Soudy produkovaly rozsudky v civilních věcech, které často zůstávaly jen cárem papíru. Vítěz sporu, oprávněný, který měl právo na to, aby mu bylo zaplaceno, neměl reálnou možnost si na povinného exekučně došlápnout.
Toto se však dramaticky změnilo v roce 2001, kdy byla zavedena právní úprava systému soudních exekutorů, což byl bod obratu ve vymahatelnosti práva, opravdová systémová změna. Zavedení soudních exekutorů bylo naprostým úspěchem a ti, kteří tento model politicky prosadili, mohou být právem hrdi.
V prvních letech po zavedení soudních exekutorů zažili dlužníci překvapivé probuzení. Skončila doba, kdy se dlužník jen smál. Povinným zamrzl úsměv na rtech a vymahatelnost práva začala mít reálný dopad. Nicméně historie se odehrává ve vlnách a někdy funguje jako kyvadlo. Poslední dobou se zdá, že se vracíme ke stavu z 90. let. Nastavení pravidel soudních exekucí má zajistit rychlou a účinnou vymahatelnost práva, motivovat dlužníky k plnění jejich povinností a odrazovat je od morálního hazardu.
Základní parametry právní úpravy a praxe soudních exekucí jsou nastaveny správně a dlouhodobě udržitelně. Dvojí postavení soudního exekutora – vykonavatele veřejné moci a současně podnikatele – je pro funkčnost systému zásadní. V soudních exekucích potřebujeme jasný zákonný podklad postupu soudního exekutora a záruky, že bude v praxi naplňován zejména při postupu proti povinným. Soudní exekutor používá donucovací moc, jeden z nejtvrdších prostředků, které má stát k dispozici, a proto musí být jeho pravomoc svázána přísnými a pokud možno jasnými a jednoznačnými pravidly.
Debata o tom, kde konkrétně mantinely ležet, je složitá. Osobně si myslím, že mantinely mají být nastaveny ve vztahu k povinným relativně drsně. Ekonomika v moderním právním systému se totiž často potýká s morálním hazardem, tedy situací, kdy dlužník je před svými závazky imunizován z důvodů sociálních, etických nebo jiných podobných. Vymahatelnost práva je základem pro udržení funkčního právního státu.
Mnoho inovací ve výkonech soudů přinesla už zavedená právní úprava a dnešní systém soudních exekucí má účinné nástroje k vyhledání majetku povinného. Soudní exekutoři musí být schopni co nejefektivněji vypátrat a postihnout veškerý majetek povinného, což je nezbytné k předcházení morálnímu hazardu. Pokud exekutoři tuto schopnost nemají, de facto sdělujeme věřitelům, aby si donucení dlužníka k zaplacení zařídili sami, což může vést k nezákonným praktikám.
Soudní exekuce mají významný sociální aspekt. V prvních letech po zavedení systému byli povinní překvapeni, jaké možnosti mají nově soudní exekutoři k dispozici. Rychle ale povinní dlužníci začali prodávat své údajných příkoří na mediálním trhu, což vedlo k vytvoření pověsti soudních exekutorů jako zlých a chamtivých drábů. Přitom jsou tu i podnikatelé a ti, kteří potřebují, aby jejich obchodní partneři plnili závazky dle dohod, a normální je ctít závazky.
Kárné žaloby na soudní exekutory
Soud Nejvyššího správního soudu potrestal pana Stanislava Pazderku, který je soudním exekutorem v Písku, pokutou 50 tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti zjistilo, že v 18 případech nezastavil exekuci, když už lidé nemuseli dluhy platit. Tyto exekuce měly trvat mnohem kratší dobu, ale trvaly od 9 do 63 měsíců. Tento trest navrhl ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Soudce Josef Baxa řekl, že když exekutor zjistí, že lidé už nemusí platit dluhy, musí exekuci zastavit hned, i když o to lidé sami nepožádají. Tato pravidla platí podle zákona o insolvencích, když soud rozhodne, že lidé splnili podmínky oddlužení.
Ale podle paní Lucie Čevelové z ministerstva spravedlnosti, která zastupovala ministra Blažka, pan Pazderka nedělal, co měl, a věděl, že porušuje pravidla. Soudce Baxa řekl, že exekutor měl kontrolovat, jestli lidé pořád musí platit dluhy, alespoň jednou za tři měsíce. Když zjistí, že už dluhy platit nemusí, měl by exekuci rychle zastavit. V jednom případě to trvalo tak dlouho, že žena, která už dluhy nemusela platit, dostala výzvu k zaplacení skoro dvou milionů.
Kárné žaloby na soudní exekutory nejsou časté. Soud se většinou zabývá soudci a státními zástupci. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) řekl, že české právní předpisy a praxe nejsou spravedlivé. ESLP se ve svých rozhodnutích zabývá konkrétními případy a interpretuje, zda došlo k porušení práv podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecně platí, že ESLP hodnotí jednotlivé případy a může vydávat doporučení nebo požadavky na změnu legislativy či praxe členského státu, pokud zjistí, že jsou v rozporu s úmluvou.
Exekutorská komora se snaží situaci řešit
Exekutor Igor Ivanko je podezřelý ze zpronevěry 85 milionů korun. Exekutorská komora říká, že se snaží situaci řešit a že to není chyba celého systému, ale jeho osobní selhání. Komora už u něj provedla pět kontrol a dvakrát zahájila řízení, aby ho potrestala. Jednou také podala trestní oznámení na policii. Podle komory kontroly ukázaly, že jejich systém dohledu funguje dobře.
Policie nedávno vtrhla do jeho úřadu, protože se zjistilo, že z kanceláře zmizelo 85 milionů korun. Exekutor Ivanko vyplácí peníze, které vymohl, s velkým zpožděním. Čekají na ně například zdravotní pojišťovna a energetická firma. Policie zatím nemůže říct více informací, aby neohrozila vyšetřování. Ivanko čelí třem žalobám a navrhuje se, aby byl odvolán z funkce exekutora.
Exekutorská komora už od roku 2017 provádí kontroly Ivankovy práce. V únoru 2023 podala další žalobu, která navrhuje jeho odvolání. Nejvyšší správní soud ale zatím řízení přerušil, protože policie stále vyšetřuje. Komora se i nadále snaží reagovat na problémy exekutorů, ale nemá dostatečné pravomoci, aby rozhodovala rychle a definitivně. O odvolání exekutora může rozhodnout jen Nejvyšší správní soud a o pozastavení jeho činnosti ministr spravedlnosti.
Profese soudních exekutorů
Profese soudního exekutora není mezi pěti kvalifikovanými právnickými profesemi (advokát, notář, soudce, soudní exekutor, státní zástupce) vnímána jako ta nejprestižnější, ale její reputace se mírně zlepšuje. Je důležité identifikovat potenciální reputační rizika a předejít jim. Profese soudních exekutorů má solidní, nadějnou budoucnost i přes složité situace, jako jsou politické snahy o řešení situací lidí v dluhové pasti nebo proměny exekučního trhu. Exekutoři jsou inovátoři a pragmatici, kteří vědí, že musí ekonomicky prospívat a vydělávat, což je činí inovativními a efektivními.
Správné nastavení pravidel exekucí zajišťuje právní stát a ekonomickou stabilitu. Díky tomu můžeme doufat, že nám poslední dvě desetiletí přinesla cenné zkušenosti, na které můžeme v budoucnosti stavět. Věřím, že všechny právnické profese budou schopné udržovat vysoké standardy vymahatelnosti práva.
Autor: Mgr. Petr Janša, MBA, LL.M
