Článek
Jestli něco v současné době hýbá právní veřejnosti na poli civilním, tak to jsou (kromě kontroverzního a údajně neopakovatelného populistického tzv. Milostivého léta) zákony o preventivní restrukturalizaci a hromadných žalobách. Také ony budí časté emoce, a tak jsme se zeptali jednoho z expertů na tyto právní normy, JUDr. Martina Bareše z advokátní kanceláře Bříza a Trubač, co se mu na nich líbí, nebo naopak co považuje ze strany zákonodárců za chybu.
Pane doktore, zákon o preventivní restrukturalizaci platí skoro tři čtvrtě roku. Existují už nějaké praktické signály o tom, jak se našim zákonodárcům „povedl"? Nebo třeba zda se více využívá, nebo dle vás bude v budoucnu více využívat klasické moratorium nebo individuální moratorium?
Osobně považuji zákon o preventivní restrukturalizaci za poměrně zdařilý. Zcela zásadní dle mého názoru je, že zde konečně existuje právní nástroj pro podnikatele, jak rychle, efektivně a diskrétně řešit své ekonomické potíže bez zbytečného rizika ztráty prestiže a tím i jejich businessu. Doposud se nám v naší praxi často stávalo, že podnikatel, byť měl zájem nepříznivou hospodářskou situaci řešit proaktivně, nakonec ze scénáře reorganizace podle insolvenčního zákona vycouval, protože se obával rigidnosti a formalistu tohoto procesu, stejně jako „vysvlečení do naha“ před obchodními partnery prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Pro členy managementu je také velmi důležité, že byla nastolena jasná pravidla, v rámci, kterého se mohou při odvracení úpadku pohybovat a na která se mohou spolehnout.
Jak hodnotíte jednu z možností potvrzení restrukturalizačního plánu formou cram down? Je to užitečná varianta a popřípadě jak často podle vás bude k tomuto kroku docházet?
Uzákonění možnosti cram-down, tedy jakéhosi „vnucení“ restrukturalizačního plánu nesouhlasícím skupinám věřitelů prostřednictvím potvrzení plánu soudem osobně vítám. Podmínky pro cram-down přitom zákon stanoví poměrně přísně a jednoznačně tak, aby byly ochráněny oprávněné zájmy věřitelů a není třeba se příliš obávat jeho zneužívání ze strany dlužníků. Podnikatelé rovněž nebudou absolutním v područí svých věřitelů, kteří by mohli snahy podnikatelů o oživení jejich podnikání „vetovat“ z prostého rozmaru. Cram-down tedy považuji jednoznačně za užitečný institut, který bude ve výsledku ku prospěchu většiny věřitelů. Co se týče četnosti užívání, nedovolím si v tuto chvíli polemizovat. Osobně se však domnívám, že půjde spíše o nižší počet případů.
Jaké jsou pro zadlužené podnikatele podle vás hlavní výhody preventivní restrukturalizace před klasickým insolvenčním řízením?
Podle mého názoru je to již zmiňovaná neformálnost a s ní spojená rychlost. Preventivní restrukturalizace je na rozdíl od reorganizace hodně v rukou podnikatele a ingerence soudu je spíše menší. Nezanedbatelnou výhodou preventivní restrukturalizace je také větší míra diskrétnosti, kdy očekávaný restrukturalizační rejstřík není ještě zprovozněn a informace o restrukturalizačních řízeních je třeba dohledávat na úředních deskách krajských soudů. Na rozdíl od insolvence (resp. reorganizace) tak nejsou citlivé údaje o podnikateli tolik na očích, což být nesporná výhoda ve chvíli, kdy se podnikatel snaží resuscitovat svoje podnikání, a to poslední o co stojí je pošramocená pověst před obchodními partnery.
Je podle vás zákonem o preventivní restrukturalizaci určená maximální doba, po kterou lze vyhlásit moratorium na ochranu podnikatele před návrhy jeho věřitelů na dobu 3 + 3 měsíce dostačující? Připomenu, že třeba už dnes vidíme ty nervy kolem moratoria v kauze Liberty Ostrava, ačkoliv na druhou stranu asi ne každý případ preventivní restrukturalizace se bude týkat takového mamutího koncernu …
Myslím, že je to dostačující doba pro většinu podnikatelů. Preventivní restrukturalizace by měla sloužit k odvrácení bezprostředně hrozící úpadkové situace. Tomu by mělo odpovídat i moratorium v rámci preventivní restrukturalizace, kdy po půl roce by již mělo být zřejmé, zda se záměr podařil či nikoliv.
Pojďme ale k dalším chystaným a přiznejme upřímně i kontroverze budícím právním normám. Začněme novelou insolvenčního zákona, u které jak laikům, tak odborníkům prakticky napříč celou společností vadí zkrácení doby oddlužení pro všechny z pěti let na tři roky, což jde mimochodem i nad to, co nám původně přikázala přijmout Evropská unie. Souhlasíte s nimi nebo si myslíte, že navržená podoba, která prošla přes Sněmovnu a nyní leží v Senátu, je správná?
Osobně si myslím, že zkrácení doby oddlužení není krok správným směrem. Ačkoliv rozumím úvahám zákonodárce, že nepřiměřeně dlouhá doba oddlužení jen podporuje šedou ekonomiku, odsává odvody do veřejného rozpočtu a brání dlužníkům ve znovuzapojení do ekonomického života, domnívám se, že signál zkrácení doby oddlužení povede ve svém důsledku k závažnějším dopadům majícím původ v nezodpovědném schování dlužníků.
Další zákonná norma, která nám již dlouho chybí a kvůli jejímuž zpoždění při zavádění do právního systému České republiky nám hrozí od Evropské unie již dokonce sankce, je zákon o hromadných žalobách. Zde se vede bitva hlavně mezi pravicovými a liberálně-levicovými názory o to, kdo by se mohl do pře přihlásit se žádostí o náhradu. Zjednodušeně, zda se má jít cestou opt-in nebo opt-out. Vláda si kvůli své převaze v dolní komoře parlamentu protlačila tu první možnost. Je to podle vás správné – a také spravedlivé? A domníváte se, že při výběru tzv. neziskovek, které mají poškozené spotřebitele zastupovat před soudem, nebude prostor pro jejich korupci případně jiné nekalosti?
Jakkoliv souhlasím s koncepcí, že spotřebitel je fakticky slabší stranou a měl by mít v právních vztazích garantované výhodnější postavení, domnívám se, že správnější je zvolit režim opt-in. Ani zvláštním postavením spotřebitele a tím spíše tzv. mikropodniků nelze obhájit prolomení základní premisy jakéhokoliv soudního sporu, že právo patří bdělým a je na poškozeném, aby se svých práv domáhal (má-li o to zájem). Ostatně nedává příliš smysl, aby soud přisuzoval nároky těm, kteří o to zjevně nestojí. Ohledně neziskových organizací hájících práva ve hromadných sporech bude třeba nastavit opravdu striktní mechanismy, aby k takovým situacím nemohlo docházet. Nalezení rozumného řešení ovšem bude, obávám se, ještě náročné.
Děkuji za rozhovor.
Autor: Petr Blahuš
