Stávka zaměstnanců zastavila chod českých soudů, zatím na jeden den

Což je problém: pokud by se totiž měla stávka opakovat a trvat i déle (jako třeba v Chorvatsku, kde justiční personál stávkoval několik týdnů) odboráři nevyloučili, pokud vláda soudním zaměstnancům nepřidá, přijde další opakování stávek.

A někde to vzali vskutku z gruntu: například na okresních soudech (které byly dle údajů ze samotných soudů obecně radikálnější, jak „kraje“) v severočeském Mostě, východočeském Jičíně a jihomoravské Břeclavi byla stávková účast 100procentní. Mimochodem, ten první jmenovaný patří mezi nejvytíženější soudy u nás vůbec, takže i pouhý jeden den stávky se citelně podepíše na prodloužení lhůt všech jeho jednání.

Podle lidí z Odborového svazu justice si jich jen tak „vláda všimne“. Podle odhadu samotných soudců se jednodenní stávky zúčastnilo v různé formě kolem 90 procent soudních zaměstnanců z jejich celkového počtu 9500 lidí (včetně asistenti soudců, justičních čekatelů či pracovníků IT). Jediný soud, který se ke stávce nepřidal, byl ten nejvyšší Ústavní. Také vedení Vrchního soudu v Olomouci původně doufalo, že se jich stávka nijak nedotkne. „Je nutno uvést, že soudci podle Listiny základních práv a svobod stávkovat nemohou a předseda a místopředsedové Vrchního soudu v Olomouci jako představitelé státní správy soudu jsou povinni udělat vše pro to, aby fungování soudu nebylo ani v případě stávky ohroženo,“ uvedlo v prohlášení vedení „Vrchňáku“. Výsledná představa byla ale drobátko odlišná od představ vůči státu loajálních soudců Vrchního soudu (a vůči svým zaměstnancům naopak neloajálních), protože podle veřejných zdrojů se zde nakonec do stávky zapojilo 80 procent jeho zaměstnanců. A na Vrchním soudě v Praze to bylo ještě o deset procent více.

Stávkovalo se také na krajských soudech. „U nás to byla většina, ale přesná čísla ještě nemám. Pošlu vám je, hned jak je dostanu,“ sdělila Konkursním novinám třeba mluvčí ústeckého krajského soudu JUDr. Veronika Suchoňová. Podle ní přišel ten den do práce jen ten, kdo musel. „Byli to jenom zaměstnanci zajišťující opravdu nezbytně nutný provoz soudu,“ uvedla mluvčí.

A těch opravdu byla jen taková hrstka, že se prakticky všechna zdejší jednání musela odročit. „Není peníz, není soud,“ konstatoval lámanou češtinou na chodníku před budovou soudu na nábřeží největší české řeky Vietnamec Trang N. Jak se Konkursním novinám tento obchodník svěřil (jejich zástupce a autor tohoto článku žije v Ústí) mělo toho dne proběhnout jednání insolvenčního soudu, které se ho přímo týká. Více ochoten říci nebyl, ale ze stávky soudních zaměstnanců, a tudíž i odložení líčení příliš naštvaný nebyl. Nebo to jen maskoval typicky asijskou „pokerovou“ tváří. „Rozumím jim,“ jen dodal Trang.

„Když nikdo nebude na podatelně nebo na infocentru, tak se tam (lidé) budou procházet jako v domě duchů. Je na každém předsedovi soudů, jak si to zařídí,“ popsala podobu celodenní stávky členka Odborového svazu justice Marie Šafrová, která byla vyjednavačkou při jednáních se zástupci vlády, a sama pracuje jako vyšší soudní úřednice. Justiční aparát už podle ní nemá peníze na základní životní potřeby. „Zaměstnanci soudů mají přitom nepoměrně jinou práci, než mají zaměstnanci na jiných úřadech. Spolupodílejí se na výkonu soudní moci, vydávají poměrně náročná rozhodnutí. Řada z nich rozhoduje samostatně, pomáhají soudcům. Ale třeba ani bez kvalitních protokolujících úřednic nemůže soudce vést jednání, a vycvičit kvalitní protokolující úřednici nebo kvalitní vedoucí kanceláře trvá pět, šest let,“ sdělila Šafrová.

Trochu jiná situace, jak na severu Čech panovala v jejich středu, ale i tam stávkující zaměstnanci našli u svých soudců pochopení. „Do stávky zaměstnanců soudů se zapojilo 43 procent zaměstnanců Krajského soudu v Praze, u okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Praze byla účast ještě vyšší, a to v rozsahu 95 až 100 procent,“ uvedl pro Konkursní noviny pružněji jak Krajský soud v Ústí nad Labem, předseda středočeského Krajského soudu JUDr. Jiří Grygar Ph.D. Ten má přitom podle svých slov pro své stávkující zaměstnance pochopení. „Platové požadavky administrativních pracovníků soudu považuji obecně za oprávněné. Na jejich nedostatečné finanční ohodnocení a problémy s tím spojené upozorňují představitelé justice již dlouho, ale ke změně platových tabulek pro soudní zaměstnance, které požadují odbory, dosud nedošlo. Proto chápu, že zaměstnanci justice přistoupili k razantnějším krokům jako je stávka,“ sdělil JUDr. Grygar a jedním dechem dodal: „Současně jsem si vědom, že řešení problému bude věcí ani ne tak Ministerstva spravedlnosti, jako spíše Ministerstva práce a sociálních věcí, které má v gesci tzv. platové tabulky, a Ministerstva financí, které má hlavní slovo v otázce celkového objemu prostředků na mzdy v resortu spravedlnosti. V souladu se zákoníkem práce by již nyní bylo možno zaměstnance ohodnotit např. osobním příplatkem, v podstatě až do výše jejich platu, ale takovým objemem finančních prostředků soudy nedisponují. Pokud se finanční ohodnocení zaměstnanců soudů nezlepší, lze očekávat, že se ještě prohloubí problém, který máme dlouhodobě, a to je velká fluktuace těchto pracovníků, kteří odcházejí nejčastěji právě kvůli nízkému příjmu. Takto uvolněná místa je stále těžší zaplňovat, protože zejména mladí lidé nemají zájem o odborně náročnou práci, která není dostatečně ohodnocena. Proto hrozí, jak již dlouho upozorňujeme, že práce soudů by skutečně mohla být paralyzována nedostatkem těchto pracovních sil,“ varuje JUDr. Grygar.

Připomeňme, že o problémech spojených s nedostatečným ohodnocením i klíčových pracovníků soudů jsme v Konkursních novinách již opakovaně psali, a jak vidno, sami představitelé justice poukazují na platové podhodnocení zaměstnanců svých soudů dlouhodobě. Pracovníci kvůli svému tristně nízkému hodnocení houfně odcházejí za lepšími výdělky jinam, takže Soudcovská unie i jednotlivé soudy už dříve vzkázaly, že případnou stávku podpoří. Sami soudci podle Listiny základních práv a svobod stávkovat nemohou, ovšem jak jen pouhý jeden den prohlásil Ústavní soud, jejich platy se na rozdíl od těch zaměstnaneckých opět navýší. Což, jak varují experti může brzy znamenat silné napětí mezi „privilegovanými“ soudci, kteří si vždy ke zvýšení svých platů domohou žalobami určenými jejich kolegům z Ústavního soudu, a řadovými zaměstnanci soudů, kteří takové možnosti nemají, a proto se na ně každý „vykašle“. Přestože bez nich se chod celé tuzemské justice zastaví, i kdyby všichni soudci chtěli pracovat nonstop. Přiznejme, že samotným soudcům v mnoha případech tento „dvojí metr“ vadí.

Nedosti na tom: kromě drtivé většiny soudců podporuje požadavky soudních zaměstnanců také Unie státních zástupců. Důvod je jednoduchý: platová úroveň zaměstnanců a úředníků je totiž podobně tristní, jako u jejich kolegů na soudech. Logicky tedy i oni chtějí přidat.

Podle druhé místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárky Homfray bylo smyslem stávky v justici ukázat, jak důležitou práci „nesoudcovský“ personál vykonává a že bez nich nebude česká justice schopna fungovat. „Existují agendy, které musí být zpracovány v řádu hodin nebo okamžitě,“ řekla s tím, že právě u nich může dojít k velkým problémům (typicky rozhodnutí o vazbě). „Myslím si, že smyslem té stávky je hlavně ukázat, jak rozsáhlá činnost vykonávaná nesoudcovským personálem vlastně je. V tuto chvíli se ale jejich platové tarify dostaly do stavu, ve kterém za takovou kvalifikovanou práci není možné nějaké důstojné vyžití,“ uvedla Homfray s tím, že se nelze divit, že ke stávce za takových podmínek došlo. S Homfray souhlasil i člen ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Pavel Staněk (ODS). „Je jasné a je zřejmé, že justice, respektive soudci bez aparátu těžko mohou pracovat, protože ten obslužný aparát je mimořádně důležitý. Takže teoreticky k nějakému kolapsu může dojít,“ řekl poslanec. „Zřejmě je to ten poslední prostředek, který mohli využít, a využili ho,“ komentovala krok odborů bývalá ministryně spravedlnosti a členka sněmovního ústavně-právního výboru Helena Válková (ANO), která zároveň dodala, že se jedná o kontinuální, dlouhodobý problém.

„Ani já nepovažuji platovou úroveň za odpovídající náročnosti a kvalitě odváděné práce a nadále se budu zasazovat o spravedlivé odměňování zaměstnanců v justici a o zvýšení jejich finančního ohodnocení, ale je potřeba zohledňovat i současnou ekonomickou situaci a to, že k částečnému navýšení již došlo. Stávku považuji za silný signál vůči vládě,“ vzkázal ČTK ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek (ODS) s tím, že se ale jednání zasekla na postoji resortu financí, který přitom vede jeho partajní kolega Stanjura. Stávkující se mu ale vysmáli: „To, že ministerstvo žádá vládu o 80,2 milionu korun navíc pro justiční aparát, je směšné. To by bylo zhruba 500 korun hrubého pro jednoho, a to opravdu nikomu nepomůže,“ neskrývala před stávkou své znechucení nad vládou Šafrová.

Hlavním požadavkem stávkujících je zvýšení platů zaměstnanců justice, protože soudní aparát prý už nemá peníze na základní životní potřeby. A to o 15 procent. Chtějí také vyvolat diskusi o vytvoření nových platových tabulek pouze pro justici, které budou oddělené od tabulek ostatních státních zaměstnanců. V tomto směru ministerstvo chce zřídit pracovní skupinu, která se poprvé sejde tento měsíc (její termín není prozatím znám). V ní mají zasednout zástupci státu, Odborového svazu justice, Unie vyšších soudních úředníků a Unie soudců i zástupci z řad soudců. Skupina by měla mimo jiné stanovit okruh pracovníků v justici a její první výsledky by měly být k dispozici letos, nejdříve ale prý v září.

Připomeňme, že skutečný průměrný plat zaměstnanců soudů činil v roce 2021 podle resortu spravedlnosti 32800 korun, o rok později vzrostl na 34806 korun, a loni na 36.916 korun. (Jenže třeba policistům a vojákům, o učitelích a soudcích ani nemluvě, platy vyletěly za tu dobu o mnohonásobně více) Jenže i to bylo málo, protože třeba průměrná mzda v České republice loni dosáhla 43341 korun. Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk loni u ministerstva financí vyjednal, že zaměstnanci soudů dostali přidáno v průměru 1500-1700 korun (hrubého) měsíčně s tím, že platy budou nadále růst a v roce 2025 dosáhnou výše průměrného platu ve veřejné sféře, bez započítání platů učitelů a ozbrojených složek.