Po pernštejnských stezkách kolem nedobytného hradu

Na naučných stezkách se turisté mohou toulat například kolem pernštejnských zahrad, lomů na nedvědický mramor či vilovou zástavbou, ale také si prohlédnout zajímavosti v sousedství. Trasy se dají i různě kombinovat, ale na žádné z nich nechybí poutavé vyhlídky na mohutný hradní komplex.

Tentokrát vystoupáme cestou k osadě Smrček, jež nás posléze zavede k jedné z nejhezčích vyhlídek zvané Maria Laube. Od ní pak sejdeme k hradu, který je sice v zimě mimo provoz, a to včetně obnovených vrchnostenských zahrad, nicméně je možné ho obdivovat z přístupného nádvoří s vyhlídkovou baštou. Ta pochází z přelomu 15. a 16. století a využita byla zejména při neúspěšném pokusu o dobytí Pernštejna švédskými vojsky generála Lennarta Torstenssona v květnu 1645. Hrad v té době patřil moravskému zemskému hejtmanovi hraběti Kryštofu Pavlovi z Lichtenštejna – Kastelkornu, který ovšem pobýval ve Vídni, takže hradní posádce velel pernštejnský regent Mikuláš (Niklas) Fleischinger z Auersbachu. Úspěšná obrana Pernštejn pro další staletí ověnčila přídomkem nedobytný. Od druhé poloviny 18. století však už bastion chátral a do podoby romantické zříceniny se schodišti a lavičkami ho v 19. století nechali upravit tehdejší majitelé hradu Mittrowští.

Pivovarskou cestou sejdeme k silnici ke studánce Korejtko a od ní se dáme k osadě Pernštejn s krytým dřevěným mostem ze 60. let 19. století. Je dvanáct metrů dlouhý, čtyři široký a naposledy prošel opravou v roce 2004. Stezka pak míří dál ve směru k Sejřku, kdy nejdříve přejdeme železniční trať Tišnovku spojující Tišnov se Žďárem nad Sázavou. Jednokolejka je dlouhá 62 kilometrů, v letech 1903 až 1905 ji postavili především italští dělníci, přičemž provoz na ní byl zahájen 23. června 1905.

Trasa nás poté zavede k historickému kamennému mostu na takzvané kočárové cestě, někdejší spojnici Pernštejna s osadou Mansberk a Sejřkem, jež navazovala na starou cestu mezi Brnem a Novým Městem na Moravě. Stezka míří k upravené Skalní vyhlídce a na rozcestí za ní sejdeme zpět do Nedvědice, kde stojí za prohlídku vilová čtvrť při silnici vedoucí k hradu. Reprezentativní vily vznikly na přelomu 19. a 20. století a nejznámější z nich je Loosova vila, kterou si v roce 1900 nechala postavit matka významného architekta Adolfa Loose Marie, která po manželově smrti provozovala největší nedvědický mramorový lom Ve Žlebě. Vila figuruje i v publikaci Slavné vily Jihomoravského kraje. Nejvýraznějším z objektů je na skále stojící vila Vendolských z roku 1906, kde se za první republiky scházeli příznivci výšlapů do údolí řeky Svratky z okruhu přátel básníka a nadšeného turisty Petra Bezruče.

Ve výšlapu po pernštejnských stezkách se dá dál pokračovat kolem Císařské studánky přes nádraží až do nedalekého Černvíru, kde se nachází krytý dřevěný most z roku 1718 se šindelovou střechou – nejstarší na Moravě. Je dlouhý 32 metrů a široký 2,6 metru. Do roku 1954 se po něm jezdilo, nyní slouží jen pěším a cyklistům. Cesta zpět do Nedvědice vede po druhém břehu Svratky, ale ještě předtím stojí za to zajít k černvírskému kostelu Nanebevzetí panny Marie z počátku 13. století. Skrývá vzácná řezbářská díla, gotické fresky, ale třeba i oltář svatého Linharta z kostela ve vesnici Mušov zatopené nádrží Nové Mlýny.