Zimní toulky do Zasrance za historií Nového Města

Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/nemofegojo

Trasa asi 5 km dlouhého zimního výšlapu kopírující z velké části naučnou stezku Tři kříže se turistům nabízí v Novém Městě na Moravě. Start je u turistického informačního centra v Horáckém muzeu na Vratislavově náměstí. Centrum je současně městskou památkovou zónou, takže jsou tam k vidění četné historické domy, kostel sv. Kunhuty s fasádou zdobenou sgrafity malíře a grafika Karla Němce (1879-1960), rodný dům významného českého sochaře Jana Štursy (1885-1925) či Horácká galerie sídlící v bývalém novoměstském zámku.

Z centra poté cesta zamíří k silnici I/19 ve směru k Bystřici nad Pernštejnem, kolem níž pokračuje několik desítek metrů, než odbočí vpravo na trasu naučné stezky směřující ke Třem křížům. Vede kolem evangelického hřbitova, kde našla poslední odpočinek řada osobností, jež se proslavila nejenom v Novém Městě – například Josef Věromír Pleva, autor knihy Malý Bobeš a rodák z nedaleké Svratky, nebo známý český sochař a novoměstský rodák Vincenc Makovský (1900-1966). Trasa naučné stezky lemovaná sto let starou alejí javorů vystoupá kolem přístřešku až na vrchol kopce Kalvárie (Kaplisko) s nadmořskou výškou 675 metrů, kde stojí trojice kamenných křížů. Ty byly vztyčeny coby vděk za záchranu města před morovou epidemií, která se Novému Městu jako zázrakem vyhnula.

Kříže nad městem jsou z dálky viditelné a místo s krásnou vyhlídkou a okolím patří k oblíbeným vycházkovým trasám místních i turistů. Od Třech křížů se lze ještě mimo naučnou stezku pustit polní cestou ke třem takzvaným Michovským rybníkům – pojmenovaným Trnka, Křivka a Němec. Nedaleko nich se nachází dvůr Cinzendorf, k němuž od silnice I/19 vede alej chráněných památných lip a jírovců čítající na pět desítek dřevin. Na opačné straně silnice od kopce Kalvárie se kdysi nacházela ves Michovy či Mnichov, jež koncem 16. století už byla pustá a později zanikla. Dochovaly se pouze okolní místní názvy, jako jsou lesní tratě Dolní a Horní Michovy nebo kopec Michova hora.

Po návratu ke křížům trasa zamíří k Hornímu Dvoru, kde se nabízí možnost občerstvení. Zrekonstruovaný objekt se pyšní dlouhou historií - původně sloužil jako statek, který se koncem 16. století stal součástí rodového majetku významného moravského šlechtice Vratislava z Pernštejna. Během let statek měnil několikrát svého majitele, aby v 17. století připadl Ústavu šlechtičen P. Marie Školské, jenž ho držel až do poloviny 20. století.

Dále cesta vede zpět do Nového Města, konkrétně do ulice Jánská, kde stojí kaple sv. Jana Nepomuckého (Svatojánská kaplička) a vedle ní vyvěrá stejně nazvaný pramen (Svatojánská studánka). Místní však lokalitě neřeknou jinak než Zasranec, čímž není míněno nic hanlivého, a navíc jsou na toho pojmenování patřičně hrdí. Zasranec má dokonce vlastní erb, v němž kromě vyobrazení nedalekých Tří křížů nechybí ani plné rance. Právě ty odkazují na nejčastější souvislost spojenou s netypickým pojmenováním čtvrti. Podle ní v úzké ulici před staletími bydleli, případně tudy procházeli chudí tkalci, kteří nosili v naditých rancích utkané plátno do města k faktorovi. Z nízko umístěných oken stavení lidé viděli jenom uličku zatarasenou dalším ‚pochodujícím‘ rancem, přičemž si řekli: „Zas ranec.“ A za nedlouho ulici nikdo neřekl jinak než Zasranec.

Při další možnosti pojmenování figuruje hospoda, která v místě funguje odedávna. Dnes se jmenuje Za vodou, ovšem kdysi místo ní bývala jenom malá místnost, kam se i se svými ranci vměstnali pouze tři tkalci. Právě ti se do výčepu chodili před odevzdáním plátna občerstvit. Když ale do hospody dorazil čtvrtý, hostinský křikl: „Zas ranec!“. Na toto zvolání musel tkadlec, jenž přišel jako první, nálevnu rychle opustit, aby udělal místo nově příchozímu. Třetí možnost pojmenování lokality se podle ústního podání pojí se Svatojánskou studánkou. Ta se dříve jmenovala Pod Strání, nicméně požití její vody prý vždy nemělo blahodárné účinky na lidský organismus. A tak lidé z názvu studánky vynechali písmenka D a T a slova spojili v jedno. V další modifikaci pak byla písmena PO zaměněna za ZA, přičemž poté stačilo už jen málo k pojmenování ulice a jejího okolí. Nicméně někteří místní i turisté vodu ze studánky bez úhony na zdraví používají dodnes a nemohou si ji vynachválit.

Od Svatojánské kapličky trasa vede do centra, a to Nečasovou ulicí kolem „Pasáčka“, což je socha chlapce s ovečkou v náručí od sochaře Jana Štursy. Její oficiální název zní Píseň hor, přičemž plastika, respektive její kopie z roku 1942, neboť originál vytvořený v roce 1905 je umístěný v Horácké galerii, se nachází na žulové kašně z roku 1875. Odtud už je to jenom pár kroků zpět na Vratislavovo náměstí.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz