Apollo 11 zná každý. Znáte příběh Sojuz 11?

Apollo 11 je dokonalý příběh. Má hrdiny, jasný cíl, dramatické finále i triumfální návrat. Je to příběh, který se dobře vypráví dětem, investorům i prezidentům. Jenže v dějinách kosmonautiky existuje ještě jedna „jedenáctka“.

Mise, která byla ve své době stejně převratná. Mise, při níž se člověk poprvé skutečně zabydlel na kosmické stanici. Mise, která ukázala, že vesmír nemusí být jen místo krátkých návštěv, ale také prostor pro dlouhodobý pobyt a práci.

Na konci 60. let bylo jasné, že závod o Měsíc vyhráli Američané. Apollo 11 v červenci 1969 zasadilo sovětskému programu symbolickou ránu, ze které se už nikdy úplně nevzpamatoval.

Sověti ale nechtěli z kosmického soupeření odejít jako poražení. Když ne Měsíc, tak oběžná dráha. Když ne první člověk na Měsíci, tak „opravdový“ pobyt člověka ve vesmíru.

V dubnu 1971 proto Sovětský svaz vypustil Saljut 1 — první kosmickou stanici v dějinách. Dnes, po desetiletích Miru a Mezinárodní vesmírné stanice, nám to může znít samozřejmě. Tehdy šlo ale o obrovský skok.

Saljut 1 měl ukázat, že člověk může na oběžné dráze žít, pracovat, pozorovat Zemi, dělat experimenty a zůstat tam déle než jen pár dní. První pokus, mise Sojuz 10, se ke stanici sice přiblížil a připojil, ale posádka se dovnitř nedostala. Technický problém zabránil splnění hlavního cíle. Druhý pokus už měl vyjít.

Původně měl k Saljutu 1 letět Alexej Leonov, jeden z nejslavnějších sovětských kosmonautů. Muž, který jako první vystoupil do volného vesmíru. Jenže několik dní před startem přišla komplikace. U jednoho člena hlavní posádky lékaři na rentgenu objevili podezřelý nález na plicích. Obávali se tuberkulózy. To znamenalo jediné: celá hlavní posádka byla stažena.

Na její místo nastoupili náhradníci:

Georgij Dobrovolskij, velitel.

Vladislav Volkov, palubní inženýr.

Viktor Pacajev, výzkumný inženýr.

Pro každého kosmonauta je podobný okamžik splněným snem. Náhradník se najednou stane hlavní postavou mise, o které se bude psát. V tomto případě to byla zároveň tragická výměna osudu.

Sojuz 11 odstartoval 6. června 1971. O den později se loď spojila se Saljutem 1. Tentokrát všechno fungovalo. Kosmonauti otevřeli průlez a vstoupili na palubu orbitální stanice. Byl to okamžik, který si zasloužil světové titulky. Člověk už nebyl ve vesmíru jen návštěvníkem. Poprvé se stal obyvatelem kosmické stanice. Dobrovolskij, Volkov a Pacajev tam strávili 23 dní.

Z dnešního pohledu to nevypadá jako mnoho. Astronauti na ISS dnes tráví měsíce. Jenže v roce 1971 šlo o rekordní a mimořádně náročný experiment. Nikdo přesně nevěděl, co s lidským tělem udělají tři týdny ve stavu beztíže. Nikdo neměl dlouhodobou zkušenost s psychologií života v uzavřeném prostoru stovky kilometrů nad Zemí.

Posádka prováděla biologické experimenty, sledovala vliv beztíže na organismus, pozorovala Zemi i hvězdy a testovala systémy stanice. Sovětská televize vysílala záběry kosmonautů jako důkaz technologického prvenství.

Byl to nový typ hrdinství. Méně fotogenický než první krok na Měsíci, ale pro budoucnost kosmonautiky neméně důležitý.

Nešlo o jednorázový okamžik. Šlo o výdrž a udržitelnost.

Saljut 1 nebyl žádný pohodlný kosmický hotel. Byl to první pokus. V podstatě experimentální stroj, ve kterém se učilo za pochodu.

Během mise se objevily technické potíže. Nejvážnější byl incident s kouřem a zápachem spáleniny, pravděpodobně související s elektrickým zařízením. V uzavřené stanici na oběžné dráze je oheň jedna z nejhorších představitelných hrozeb. Není kam utéct. Není možné otevřít okno. Každá technická závada se okamžitě mění v existenciální problém.

Kosmonauti situaci zvládli, ale mise byla psychicky i fyzicky vyčerpávající. Po více než třech týdnech přišel čas návratu.

To nejnebezpečnější přitom mělo teprve přijít.

Návratová fáze Sojuzu 11 začala 29. června 1971. Loď se oddělila od Saljutu 1 a zamířila k Zemi. Před vstupem do atmosféry se měla rozdělit na části: orbitální modul, servisní modul a návratovou kabinu s posádkou. Tento manévr probíhal pomocí pyrotechnických šroubů. A právě v této fázi došlo k fatální poruše.

Otevřel se vyrovnávací ventil, který se měl správně aktivovat až mnohem později — nízko v atmosféře, kde už by to bylo bezpečné. Jenže ventil se otevřel ve výšce kolem 168 kilometrů, tedy ve vakuu.

Vzduch začal z kabiny unikat do prostoru. Kosmonauti nebyli ve skafandrech. To je detail, který dnes působí téměř nepochopitelně. Jenže tehdejší Sojuz byl příliš těsný. Aby se do kabiny vešli tři muži, letěli při startu a návratu bez tlakových obleků.

Jakmile kabina ztratila hermetičnost, neměli prakticky žádnou šanci. Podle pozdějšího vyšetřování měla posádka jen několik sekund na to, aby pochopila, co se děje. Do desítek sekund pravděpodobně ztratila vědomí. Smrt nastala velmi rychle. Stopy v kabině naznačují, že se Viktor Pacajev snažil ventil zavřít ručně. Nestihl to.

Na Zemi zatím všechno vypadalo normálně. Kabina vstoupila do atmosféry. Padák se otevřel. Přistávací systém fungoval. Návratový modul dopadl v Kazachstánu tak, jak měl. Záchranný tým dorazil k lodi s očekáváním úspěšného konce rekordní mise.

Jenže když technici zaklepali na poklop, nikdo neodpověděl. Po otevření kabiny našli Dobrovolského, Volkova a Pacajeva bez známek života. Záchranáři se ještě pokusili o resuscitaci, ale bylo pozdě.

Nejkrutější na celé tragédii je její paradox. Mise technicky splnila historický cíl. Posádka obydlela první kosmickou stanici. Návratová kabina přistála. Systémy až na jedinou, zato fatální, závadu pracovaly.

Za dobývání vesmíru platí lidstvo vysokou cenu. Apollo 1 uhořelo při pozemním testu. Challenger explodoval krátce po startu. Columbia se rozpadla při návratu atmosférou. Sovětský kosmonaut Vladimir Komarov zahynul při havárii Sojuzu 1.

Ale Sojuz 11 je v jednom ohledu dodnes výjimečný. Dobrovolskij, Volkov a Pacajev zemřeli nad hranicí vesmíru. Ne na rampě, ne při startu, ne při dopadu na Zemi. Zemřeli v kabině kosmické lodi ve vakuu. Proto se uvádí, že jsou jedinými lidmi, kteří zemřeli přímo ve vesmíru.

Tehdejší vedení sovětského programu chtělo do lodi Sojuz vměstnat tři lidi, aby překonali americké dvojčlenné posádky v lodích Gemini. Aby se tři dospělí muži do úzké kabiny vešli, museli se vzdát objemných ochranných obleků. Kdyby měli skafandry, selhání ventilu by jistě přežili.

Po nehodě Sověti lety Sojuzů dočasně zastavili a loď upravili.

Nejdůležitější změna byla prostá: posádky měly při startu a návratu znovu používat tlakové skafandry. Proto se počet kosmonautů v kabině snížil ze tří na dva. Bylo to drahé ponaučení, ale zásadní.

Dnešní pilotované kosmické lodě jsou plné systémů, procedur a záložních řešení právě proto, že kosmonautika se učí z katastrof. Každá nehoda se promění v seznam změn. Každý seznam změn má na začátku konkrétní jména.

U Sojuzu 11 jsou ta jména tři: Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev.

Důvodů je několik. Apollo 11 bylo vítězství. A vítězství se vyprávějí snadno. Mají skvělou dramaturgii a dobrý konec.

Sojuz 11 je komplikovanější. Je to úspěch i katastrofa zároveň. Mise, která posunula lidstvo dopředu, ale její posádku zabila technická chyba v posledních minutách letu.

Svou roli sehrála i sovětská uzavřenost. Sovětský kosmický program sice uměl vytvářet hrdiny, ale mnohem hůř přiznával chyby. Tragické omyly se nevyprávěly. Mlčelo se.

A pak je tu ještě jeden důvod: Měsíc se lidem pamatuje lépe než orbitální stanice. Otisk boty v prachu je silnější obraz než tři muži zavření v „plechovém“ válci kdesi nad Zemí.

Jenže budoucnost kosmonautiky nakonec nevedla jen přes Měsíc. Vedla také přes stanice, dlouhodobé mise, biologické experimenty, rutinu života mimo naší planetu. To všechno začalo vyprávět právě od Saljutu 1 a Sojuzu 11.

Apollo 11 ukázalo, že člověk může dojít na jiné nebeské těleso. Sojuz 11 ukázal, že člověk může ve vesmíru žít — a zároveň připomněl, že vesmír neodpouští ani malou chybu.

Jedna „jedenáctka“ se stala symbolem triumfu. Druhá varováním. Obě ale patří do stejného příběhu. Do příběhu lidské odvahy, technického pokroku a ceny, kterou někdy platíme za cestu za neznámé hranice .

https://www.nasa.gov/history/50-years-ago-remembering-the-crew-of-soyuz-11/

https://www.russianspaceweb.com/soyuz11-accident.html

https://www.astronomy.com/space-exploration/remembering-the-crew-of-soyuz-11-the-only-astronauts-to-die-in-space/

https://en.wikipedia.org/wiki/Soyuz_11