Článek
Když se řekne pamětník, většinou si představíme usměvavého prarodiče vyprávějícího příběhy svého mládí. Na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku můžete potkat pamětníka úplně jiné kategorie. Jmenuje se Jonathan, je to želva obrovská a podle Guinnessovy knihy rekordů jde o nejstaršího žijícího suchozemského tvora na světě. Narodil se kolem roku 1832 a jeho věk se dnes odhaduje na neuvěřitelných 193 let. Zatímco se lidský svět změnil k nepoznání, Jonathan si žije svým vlastním tempem.
Rozsah změn, které tento tichý obr za svůj život zažil, je pro nás těžko představitelný. Když se Jonathan vyklubal z vajíčka, Napoleon Bonaparte byl po smrti pouhých 11 let. Lidé se tehdy běžně dopravovali na koních. Právě v roce 1832 byla u nás zprovozněna první koněspřežka na trase Č. Budějovice – Linec. První parní vlak přijel do Prahy až když bylo Jonathanovi nejméně 13 let a z Olomouce mu cesta trvala celý den.
Jonathan the tortoise is officially a Guinness World Records ICON ✨
— Guinness World Records (@GWR) June 17, 2026
Believed to have been born c. 1832, Jonathan is the oldest living land animal at the grand old age of 194 years. He is a Seychelles giant tortoise and the average life expectancy of his species is 150. pic.twitter.com/WqxBrM4Z8H
Za svůj dlouhý život prožil Jonathan vzestup a pád celých impérií, dvě světové války, přistání člověka na Měsíci i vznik internetu a umělé inteligence. Lidstvo stihlo opustit černobílou fotografii, vynalézt žárovku, automobil, obletět planetu a propojit celý svět digitální sítí, zatímco Jonathan prostě dál žil svůj pomalý, nezrychlený život na větrném ostrově.
Na Svatou Helenu přicestoval ze Seychel v roce 1882 jako dar pro tehdejšího guvernéra. Už v té době byl plně dospělý, což u želv obrovských znamená věk kolem padesáti let. Domov našel v zahradách sídla Plantation House a od té doby z tohoto pozemku v podstatě neodchází. Za tu dobu byl svědkem nástupu a odchodu více než třiceti britských guvernérů a přežil rovnou osm britských panovníků, počínaje králem Vilémem IV. až po současného Karla III.
Během téměř dvou století se z Jonathana stala celosvětová ikona, která hostila nejvýznamnější osobnosti historie. Na vzácných historických fotografiích z konce 19. století pózuje po boku búrských zajatců, kteří byli na ostrov internováni. Později se s ním osobně setkala řada členů britské královské rodiny. V roce 1947 mu vlastnoručně nabízela banán mladá princezna Alžběta, pozdější královna Alžběta II., společně se svým otcem králem Jiřím VI. O deset let později ho při své návštěvě krmil princ Philip a před nedávnem se za ním vydal i princ Edward. Jonathan si ze všech těchto vzácných návštěv těžkou hlavu nedělal a ke všem přistupoval s klidem.
Jak se dnes nejstaršímu staříkovi planety daří? Věk se na něm pochopitelně podepsal. Kvůli šedému zákalu je dnes prakticky slepý a ztratil i čich. Sluch má ale stále vynikající a bezpečně pozná hlas svého osobního veterináře. Ten ho pravidelně ručně krmí čerstvým ovocem a zeleninou, z nichž Jonathan nejraději zobe banány, okurky a jablka. I přes pokročilý věk mu však nechybí životní elán a jeho pečovatelé s úsměvem potvrdili, že se stále rád dvoří svým želvím společníkům ve výběhu.
Tajemství Jonathanovy dlouhověkosti nespočívá v žádném zázračném lektvaru, ale v čisté biologii a ideálních životních podmínkách. Obří želvy disponují extrémně pomalým metabolismem, jejich srdce bije klidným tempem a tělo se opotřebovává mnohem pomaleji. Klíčovou roli hraje i prostředí izolovaného ostrova, kde Jonathan nikdy nečelil přirozeným predátorům ani výraznému stresu. V posledních desetiletích mu navíc vydatně pomáhá špičková veterinární péče a láska celého ostrova, pro který představuje živý národní poklad.
Při pohledu na Jonathana člověka přepadne zvláštní pocit pokory. Ukazuje nám, jak zrychlený a pomíjivý je náš lidský svět, v němž neustále spěcháme za novými cíli. Tento živý pamětník nám připomíná, že největší síla a dlouhověkost často spočívají v klidu, trpělivosti a schopnosti vychutnat si přítomný okamžik.
