Článek
Byl 12. prosinec 2006 a pětadvacetiletý Michael Holmes vyskočil z letadla nad jezerem Taupo. Nebyl to žádný začátečník. Parašutismem se živil a měl za sebou přibližně 7 000 seskoků.
Tentokrát navíc neskákal jen pro zábavu. Jako kameraman natáčel jiné parašutisty. Na helmě měl připevněnou kameru, která měla zachytit další z tisíců běžných seskoků. Místo toho natočila jeho pád.
Holmes vyskočil z výšky přibližně 15 000 stop, tedy asi 4,5 kilometru. Samotný volný pád probíhal normálně. Problém nastal až po otevření hlavního padáku. Vrchlík se zamotal a Holmes se začal prudce otáčet.
Pro zkušeného parašutistu je to sice vážná, ale řešitelná situace. Vadný hlavní padák se odhodí a otevře se záložní. Holmes proto udělal přesně to, co ho učili. Jenže hlavní padák se neodpojil.
Snažil se do poslední chvíle
Holmes se řítil k zemi a přitom se nekontrolovaně otáčel. Pokoušel se dostat k zamotanému padáku, snažil se jej odhodit nebo se alespoň dostat i k noži, kterým by mohl zachycené části odříznout. Kvůli prudké rotaci však téměř nedokázal pohybovat rukama.
A země se rychle přibližovala. Záznam je děsivý přesto že Holmes nepanikaří. Na kameře je vidět, jak opakovaně kontroluje výškoměr na levé ruce a dál se snaží problém vyřešit. Dobře totiž ví, že mu zbývá ještě jedna možnost.
Problém se záložním padákem
Otevření záložního padáku v této situaci představovalo velké riziko. Nad Holmesem se stále zmítal hlavní vrchlík a záložní padák se do něj mohl zamotat. Holmes tedy čekal zda se mu problém s vrchlíkem nepodaří vyřešit. Nedařilo se. Ve výšce přibližně 700 stop, něco přes 200 metrů nad zemí, už čekat nemohl.
Otevřel záložní padák. Ale nestalo se nic, co by jeho pád zastavilo…
V tu chvíli pochopil, že zemře
Zkušený Holmes právě vyčerpal prakticky všechny možnosti, které parašutista v podobné situaci má. Udělal všechno správně, ale ani to nestačilo. Kamera ho přitom stále natáčela. Země už vyplňovala téměř celý obraz. Holmes se ještě podíval do kamery a zamával.
Chtěl zanechat poslední vzkaz. Na dlouhé loučení nebyl čas.
„OK, I am dead, bye.“
Pak přišel náraz a obraz zčernal.
Michael Holmes natočil celý boj se zamotaným padákem i poslední sekundy před dopadem. Událost současně zaznamenával kamerou také jeho kolega Jonathan King.
Tvrdý dopad
Holmes nezemřel. Dopadl do porostu ostružin nedaleko jezera Taupo. Nebyl to žádný měkký polštář. Keře nebyly ani metr vysoké ani nijak mimořádně husté. Byly ale pořád lepší než tvrdá zem. Měl obrovskou dávku štěstí.
Zbytky zamotaného padáku jeho pád alespoň částečně brzdily. Holmes odhadoval, že při volném pádu dosáhl rychlosti přibližně 190 km/h. Před samotným nárazem jej odpor padáku zpomalil asi na zhruba 130 km/h.
To je stále rychlost ve které určitě nechcete do ničeho narazit. Holmes do země narazil nejprve levou nohou, potom bokem, ramenem a hlavou. Právě rozložení nárazu mohlo přispět k tomu, že přežil.
A měl obrovské štěstí, že nedopadl na blízké parkoviště, které minul o méně než 30 metrů. Trefit ho by se rovnalo rozsudku smrti.
„Jsi v pořádku?“ – „Ne.“
Holmes po nárazu ztratil vědomí. Jeho kolega Jonathan King mezitím přistál a vydal se ho hledat. Také on měl na helmě kameru. Když se prodral ostružiním k místu dopadu, našel Holmese živého.
„Jsi v pořádku?“ zavolal na něj.
Odpověď byla stručná.
„Ne.“
Holmes měl těžce zlomený kotník a po nárazu mu zlomená žebra poškodila plíci. Přesto byl při vědomí a komunikoval. V nemocnici nakonec strávil jedenáct dní.
Vzhledem k tomu, co několik minut předtím zachytila kamera na jeho helmě, působí rozsah zranění neuvěřitelně.
Zdroje:
https://www.uspa.org/skydiveschool/a
https://www.abc.net.au/news/2006-12-22/skydiver-relives-horror-4000m-free-fall/2159702
https://www.taipeitimes.com/News/world/archives/2006/12/23/2003341594
https://www.theguardian.com/world/2007/feb/13/international.mainsection
