Článek
Když z mnichovského Bürgerbräukelleru odešli poslední hosté, Georg Elser zůstával schovaný na galerii. Nechal se uvnitř zamknout a po zavírací době se pouštěl do práce. Ve sloupu poblíž řečniště připravoval místo pro nálož. Právě tam měl 8. listopadu 1939 vystoupit Adolf Hitler.
Elser se takhle vracel více než třicet nocí. Neměl komplice, který by hlídal, ani nikoho, kdo by ho vystřídal. Přes den pracoval na zařízení pro atentát, v noci pokračoval v sále. Každá další návštěva znamenala nové riziko, že ho někdo najde tam, kde už dávno neměl být.
Na začátku listopadu měl hotovo. Zbývalo, aby Hitler přijel a zůstal u řečniště dost dlouho. Elser vycházel z průběhu předchozích výročních shromáždění. Tentokrát ale Hitler spěchal.
Muž z dílny
Šestatřicetiletý Elser byl vyučený truhlář. Vyráběl nábytek, pracoval v továrně na hodiny v Kostnici a později nastoupil do podniku v Heidenheimu, kde se setkal se zbrojní výrobou. Měl za sebou roky řemeslné práce. K rozhodnutí zabít Hitlera dospěl sám, bez řízení od jakékoli odbojové skupiny či zahraniční rozvědky.
Nacistům se odmítal přizpůsobit i v každodenních věcech. Nezdravil zdviženou pravicí, a když rozhlas přenášel Hitlerovy projevy, raději přeladil. Na podzim 1938, po sudetské krizi a mnichovské dohodě, nabyl přesvědčení, že Hitler připravuje dobyvačnou válku. Věřil, že jedině odstranění nacistického vedení může další vývoj změnit.
Později při výsleších vysvětloval, že doufal v příchod vlády, která nebude zabírat cizí území a zlepší životní podmínky pracujících. Z této představy vycházel jeho plán. Useknout hydře hlavu. Přípravu i provedení vzal sám na sebe.
Pivnice, kam se Hitler rád vracel
Bürgerbräukeller si nevybral náhodou. Hitler tam každoročně pronášel řeč při výročí neúspěšného nacistického puče z roku 1923. Elser tak znal předem místo i příležitost, při níž se mohl k nacistickému vedení přiblížit. Do veřejného podniku navíc mohl chodit dlouho před samotným shromážděním.
Od léta 1939 se tam nechával po večerech zavírat. Přípravy vyžadovaly opakované návraty, při nichž nesměl vzbudit podezření. Sloup v blízkosti řečniště postupně upravoval tak, aby do něj mohl zařízení ukrýt. Vše se odehrávalo v podniku, který dál přijímal hosty.
Během těchto příprav začala válka. Německo v září napadlo Polsko a tak svůj původní záměr předejít konfliktu už nemohl stihnout. Přesto pokračoval. Na začátku listopadu byla nálož na místě a měla vybuchnout osmého večer ve 21.20.
Elser poté zamířil ke Švýcarsku. V Mnichově zůstalo připravené zařízení a s ním i předpoklad, že výroční večer bude probíhat podobně jako v minulých letech.
Změna programu
Hitler původně zvažoval, že se shromáždění vůbec nezúčastní. Zastoupit ho měl Rudolf Hess. Nakonec se rozhodl promluvit osobně, potřeboval se však vrátit do Berlína a projev proto výrazně zkrátil.
Zatímco v Mnichově řečnil, Elser už měl potíže u hranic. Přibližně ve 20.45 ho poblíž Kostnice zastavil celník při pokusu dostat se do Švýcarska a předal ho pohraniční policii. U zadrženého našli mimo jiné pohlednici Bürgerbräukelleru a součásti časovacího zařízení. K výbuchu v té chvíli ještě nedošlo.
Kolem 21.07 Hitler dokončil řeč a s dalšími nacistickými představiteli opustil sál. Za třináct minut nálož explodovala. Řečniště pohřbily sutiny, osm lidí zahynulo a třiašedesát dalších utrpělo zranění. Mezi mrtvými byla také servírka.
Elserovo zařízení fungovalo přesně v určený čas. Muž, proti kterému atentát připravoval, však už v budově nebyl. Celé měsíce práce zmařil kratší projev, na který zadržený truhlář nemohl nijak reagovat.
Gestapo chtělo další jména
Při výsleších Elsera mučili. Přiznal se k atentátu, vyšetřovatelé ale dál hledali lidi, kteří ho měli řídit. Nacistická propaganda obviňovala britskou tajnou službu. Truhlář jednající na vlastní pěst do jejich představ příliš nezapadal.
Elser skončil jako zvláštní vězeň v koncentračním táboře Sachsenhausen. Nacistické vedení si ho chtělo ponechat pro monstrproces po skončení války. Roky tak zůstával uvězněný, zatímco režim odkládal jeho veřejný soud na budoucnost, v níž počítal s vlastním vítězstvím.
Na začátku roku 1945 byl převezen do Dachau. Německé vítězství se neblížilo. Místo toho ho dne 9. dubna zavraždili. Konce války, které se kdysi pokusil zabránit, se nedožil.
Příběh zůstal v archivech
Ani po pádu nacismu nezmizely pochybnosti o tom, kdo za atentátem stál. Přetrvávala tvrzení o britských zadavatelích i dohady, že výbuch zinscenovali sami nacisté. Elserova rodina se proti těmto verzím bránila. Uznání jeho činu přicházelo až postupně.
V roce 1964 objevil historik Lothar Gruchmann v písemnostech někdejšího říšského ministerstva spravedlnosti protokol Elserových výslechů. Dokument podrobně zachycoval přípravy atentátu i důvody, které ho k němu vedly. Umožnil doložit, že akci plánoval skutečně sám.
Ve spisech pořízených při pátrání po údajných zadavatelích tak zůstalo zachováno Elserovo vlastní vysvětlení. Byl to on, kdo se rozhodl, vybral místo a vracel se po nocích do zavřené pivnice.
Zdroje
Gedenkstätte Deutscher Widerstand: Das Attentat vom 8. November 1939
https://www.georg-elser.de/das-attentat-vom-8-november-1939/das-attentat-vom-8-november-1939
Deutsches Historisches Museum: Atentát v mnichovském Bürgerbräukelleru
https://www.dhm.de/lemo/kapitel/ns-regime/widerstand-im-nationalsozialismus/attentat-von-georg-elser
Deutsches Historisches Museum: Životopis Georga Elsera
https://www.dhm.de/lemo/biografie/johann-georg-elser
Bundesarchiv: Výslechový protokol Georga Elsera
https://www.bundesarchiv.de/themen-entdecken/online-entdecken/dokumente-zur-zeitgeschichte/vernehmungsprotokoll-des-georg-elser/
