Stanovená záloha státu: krizový bianko šek?

Stanovená záloha státu není žádnou tajnou armádou v maskáčích. Jde o právní institut zavedený tzv. „nadstavbovým zákonem“ (č. 14/2021 Sb.), který reagoval na zpřísňující se evropskou zbraňovou směrnici. Stát si tímto zákonem vytvořil legální rámec pro to, aby mohl spolupracovat s držiteli zbrojních průkazů.

Nejde jen o střílení do terče. Účastníci procházejí náročnými kurzy střelecké přípravy (označenými jako MV-101 až MV-500), kde se učí řešit krizové situace, chránit tzv. měkké cíle nebo poskytovat první pomoc pod tlakem. Celý proces vrcholí složením slibu věrnosti České republice. V tu chvíli se z řadového střelce stává článek bezpečnostního systému, který může být v případě extrémní nouze (např. při živelních katastrofách) povolán na pomoc.

Odpověď není nijak romantická. Policie ani armáda nejsou nafukovací. V době, kdy se slovo „krize“ stalo běžnou součástí slovníku a kdy si člověk při čtení zpráv občas připadá jako v předehře k dalšímu mimořádnému opatření, je dobré mít v záloze víc než jen optimismus. Povodně, rozsáhlé výpadky, útoky na měkké cíle, mimořádné bezpečnostní situace — to všechno má jednu společnou vlastnost: v prvních minutách nebývá na místě stát v celé své slavné institucionální velikosti. V prvních minutách je tam obvykle civilista.

Civilista, který šel nakoupit. Civilista, který čekal s dítětem před školou. Civilista, který jel z práce domů. Nemusí nikam přijet, protože už tam je. A rozdíl mezi člověkem, který jen stojí a nevěří vlastním očím, a člověkem, který je vycvičený, zná své zákonné mantinely a dokáže jednat, může být v takové chvíli rozhodující.

Právě tady se ukazuje hlavní myšlenka stanovené zálohy. Legálně ozbrojený a dobře vycvičený občan nemusí být pro stát problém. Může být jeho aktivem. Samozřejmě se ozývají i kritici. Ti říkají, že celá konstrukce je jen chytrý způsob, jak si pod pláštíkem vlastenectví udržet možnost vlastnit velkokapacitní zásobníky, které evropská legislativa omezuje. A buďme fér: ano, aprobace získaná v rámci systému skutečně může otevřít cestu k určitým výjimkám.

Jenže tím debata nekončí. Spíš začíná

Protože taková výjimka není dárek pod stromeček. Stát za ni něco chce. Chce čas, disciplínu, pravidelnou přípravu, ochotu nést odpovědnost a nemalé finanční náklady, které si střelec platí ze svého. Nejde o klubovou kartičku se slevou na munici. Jde o dohodu: ty budeš trénovat, budeš se chovat odpovědně, budeš znát zákon a v krajním případě pomůžeš. A my ti za to umožníme určité oprávnění, které běžný držitel zbraně nemá a možná ti ještě přispějeme na střelivo.

To není obcházení systému. To je systém

Stanovená záloha státu je vlastně velmi český experiment. Má v sobě kus pragmatismu, že stát nejsou jen úřady, uniformy a razítka. Stát jsme také my — pokud jsme ochotni nést svůj díl odpovědnosti.

Není to cesta k militarizaci společnosti. Militarizace vypadá jinak. Tohle je spíš pokus zvýšit její odolnost. Přiznat si, že bezpečnost nezačíná až ve chvíli, kdy na místo přijede první hlídka, ale už o několik minut dříve. V hlavě člověka, který se rozhoduje, jestli uteče, zamrzne, pomůže, nebo zasáhne.

V době, kdy se bezpečnostní situace v Evropě mění rychleji, než by si kdokoliv z nás přál, není rozumné pohrdat lidmi, kteří jsou ochotni investovat vlastní čas, peníze a energii do toho, aby v krizové chvíli nebyli jen diváky.

A možná právě proto se tomu říká záloha. Ne proto, že by měla stát někde v pozoru a čekat na rozkazy. Ale proto, že je dobré vědět, že v zemi existují lidé, kteří jsou připraveni nebýt bezmocní.

Zdroje:

Zákon č. 14/2021 Sb. o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost ČR.

https://mv.gov.cz/clanek/poskytnuti-informace-zbrane-a-programy-strelecke-pripravy.aspx