Článek
Prasata se o politiku obvykle nezajímají (mám na mysli ty chrochtající zvířátka) a ani hlavní zvířecí hrdina tohoto příběhu si z hraniční čáry nic nedělalo. Našlo brambory a s chutí se do nich pustilo. K jeho smůle ty brambory byly amerického osadníka Lymana Cutlara. A ten, jako správný američan, nenechá cizí rypák orat na své půdě. Sáhl po zbrani a 15. června 1859 nebohé zvíře zastřelil.
Za normálních okolností by následovala hádka se sousedem kdo komu bude platit jakou škodu a možná oběd, při kterém by se důkazní materiál podával s oněmi brambory a zelím. Jenže tohle prase patřilo britské Společnosti Hudsonova zálivu a ta se s tvrdohlavým farmářem na oběd nechystala.
Jedna smlouva, dvě hranice
Ostrov San Juan ležel mezi americkou pevninou a Vancouverovým ostrovem. Britové i Američané ho považovali za svůj a obě strany na to měly smlouvu. Překvapivě tu samou.
V roce 1846 se totiž dohodli, že hranice povede průlivem. Což by bylo znamenité řešení, kdyby tam bylo specifikováno kterým. V úvahu totiž nepřicházel jen jeden…
Američané za hraniční průliv považovali Haro, Britové pro změnu Rosario. Mezi nimi ležely ostrovy, které patřily vždycky té straně, která vám to právě vysvětlovala. HistoryLink
Prase tedy nevstoupilo jen do cizích brambor. Vlezlo do mezery v mezinárodní smlouvě, která byla sepsána velmi nešikovně. Taková právní fušeřina…
In 1859, a war was fought over the San Juan Islands off the coast of Vancouver Island.
— Craig Baird - Canadian History Ehx (@CraigBaird) March 25, 2025
The war involved warships and hundreds of troops. When the dust settled, one brave figure was dead.
A single pig.
This is the story of The Pig War.
🧵1/13 pic.twitter.com/RKLQjN8omH
Kolik stojí prase? Záleží, jestli už připlulo námořnictvo
Správce britksé firemní farmy Charles Griffin požadoval za zastřelené zvíře sto dolarů. Osadník Cutlar namítal, že nemělo cenu ani deseti. Na ceně se zkrátka neshodli a prase už se k vlastnímu ocenění vyjádřit nemohlo.
Podle Cutlarova pozdějšího tvrzení mu britští představitelé pohrozili zatčením a odvozem do Victorie. Co přesně při rozhovoru zaznělo, bylo předmětem sporu. Jisté je, že ho nezatkli. Mezi americkými osadníky se ale začalo řešit, kdo je před svévolí Britů ochrání. HistoryLink
A protože bylo potřeba ukázat sílu, dostal slovo generál William Harney. Ten na ostrov poslal jednotku kapitána George Picketta. Američtí vojáci se vylodili 27. července 1859. Britové odpověděli vysláním válečných lodí. Koncem srpna už na ostrově tábořilo 461 Američanů s polními děly a chystalo se také postavení pro těžká děla lodní. National Park Service
Reklamační řízení ohledně jednoho prasete se poněkud prodražovalo.
Naštěstí se našel někdo, komu to připadalo pitomé
Britský kapitán Geoffrey Hornby měl před sebou nepříjemnou situaci. Pickett dával najevo, že proti britskému vylodění použije sílu. Hornby mohl vyzkoušet, jestli to myslí vážně. Jenže takový pokus mívá tu nevýhodu, že se po něm píšou dopisy rodinám.
Rozhodl se počkat na nadřízeného. Kontradmirál Lambert Baynes pak jeho zdrženlivost podpořil. Britské námořnictvo tak prokázalo schopnost, kterou u ozbrojené velmoci člověk ocení: poznalo, že ne každý problém potřebuje řešit dělovou koulí. HistoryLink
Přitom couvnout už nebylo úplně snadné. Jakmile někam dopravíte vojáky, lodě a děla, začne být společensky nepříjemné přiznat, že jste možná měli poslat jednoho úředníka s formulářem na náhradu škody.
Přijel generál a překvapivě se začalo balit
Americký prezident James Buchanan pověřil uklidněním situace generála Winfielda Scotta. Ten už měl s Brity zkušenosti. Pomohl dohodnout omezení vojenských sil a společnou vojenskou přítomnost na ostrově, dokud se otázka hranice nevyřeší. National Park Service
Vzniklo tedy provizorium. A protože provizoria mají mimořádně tuhý kořínek, vydrželo dlouhá léta. Vojáci obou zemí se mezitím navštěvovali, pořádali společenské a sportovní akce a soužití zvládali podstatně lépe, než by člověk čekal. Hranici nakonec vyřešila arbitráž svěřená německému císaři Vilémovi I. Rozhodnutí z října 1872 dalo za pravdu Američanům a britská posádka následující měsíc odešla. HistoryLink
Od zastřelení prasete do vyřešení hranice uplynulo „pouhých“ třináct let. Na sousedský spor slušný výkon..
Válka, ve které to odneslo jen prase
Takzvaná prasečí válka nakonec ve skutečnou válku nepřerostla. Jediným zabitým v samotném střetu zůstalo zvíře, které o územních nárocích obou mocností nevědělo vůbec nic. National Park Service
Můžeme se smát, že Britové a Američané kvůli praseti vytáhli vojáky a válečné lodě. Taky je čemu. Ale aspoň se mezi nimi našlo dost lidí, kteří dokázali zachovat chladnou hlavu.
Praseti to život nevrátilo. Ale vyjasnilo se alespoň, že ty brambory byly nakonec opravdu americké…
