Článek
Klasické otázky typu, co to je za člověka, který se dokáže dopustit takových hrůz, jaké jsou popsány, doplnily otázky na to, jaký trest takováto zrůda zaslouží.
Pochopitelně se nabízí okamžitě o typické volání po trestu smrti. Jelikož jsem ale proti této formě, tak jako jediný možný trest v tomto případě vidím doživotí bez jakékoliv možnosti předčasného propuštění. To by, podle mého názoru, byla adekvátní reakce na barbarství, kterého se vrah dopustil. Nevěřím, že takováto bytost je, byť jen zlomkem, schopná sebemenší nápravy. Ve 26 /37/ letech se jedná o plně dospělého člověka a jediným důvodem pro to, co udělal, bylo, že dítě mělo opožděný vývoj a prostě mu překáželo. Tedy žádná psychická porucha ale nenávist.
Za této okolnosti mě překvapilo, že došlo k dohodě o vině a trestu. Vždy jsem byl přesvědčen, že tento institut je určen především pro méně závažné trestné činy, aby formou dohody ulevil jednak soudnímu aparátu a viníkovi dal šanci na nový začátek, když se přizná a nebude hloupě kličkovat. Takovou možnost vnímám jako užitečnou pro všechny strany. Nemohu ale pochopit a už vůbec se nedokážu ztotožnit s tím, že tento ve všech směrech lidský krok může být nabídnut vrahovi dítěte, které navíc předtím dlouhé týdny mučil těmi nekrutějšími způsoby, jaké si jen lze představit.
Je tady něco špatně. Státní zástupce, který s takovouto dohodou nejspíše přišel, si podle mě velice usnadnil práci. Anebo měl jiné důvody, což ale pro spravedlnost vůči oběti není podstatné. Faktem je, že nelidské monstrum dostalo šanci po zhruba 13 letech vyjít z vězení na svobodu. Pokud jej tedy nedostihne „vězeňská spravedlnost“, která v podobných případech dokáže být velice účinná a radikální. Pokud ale z vězení ve svých 40 /50/ letech vyjde na svobodu, pokud přežije vše, co mu spoluvězni nachystají, může se stát neřízenou střelou. Kdo si dnes může být jistý, čeho bude dále schopen?
Často se dnes hovoří o neschopnosti justice. Nesdílím automaticky podobné názory, ale v tomto případě si myslím, že justice zakopla na rovném chodníku.
Samostatnou kapitolou v tomto smutném případu zůstává role matky, která podle některých informací měla být přítomná u násilí a přesto nebyla shledána zodpovědnou. A opomenout nelze ani roli sousedů, kteří údajně registrovali bití a týrání a křik a přesto nezasáhli.
A to už není jen zakopnutí justice, o kterém jsem psal o odstavec výše. Tady sebou práskla o zem naplno.
