Článek
Macinkovi bude narůstat hřebínek a Rajchl už se dávno stal novou mediální hvězdou na úrovni celebrit. Pomalu se prodírá i do veřejnoprávní ČT. Jo a Okamura bude u Moravce. Skoro mi to připomíná deset ran egyptských. Znáte to z Bible? Ne? To si přečtěte.
Takže je nejvyšší čas položit si, tentokrát už ale velice vážně, otázku co dále? Kam dále a hlavně jak dále. Protože a to si napišme bez obalu, prozatím se opozice moc nepředvedla. Vlastně jen pokračuje v bloumání ve vzduchoprázdnu tak, jak jsme to viděli v předvolební a volební kampani.
Vládní koalice dosud neudělala pro zemi a pro občany nic konkrétně pozitivního, a když přišla první vážná zkouška, v podobě krize na Blízkém východě, tak nastal těžko uvěřitelný chaos, doprovázený typickými nářky a obviňováním. V tom okamžiku měli někteří z představitelů bývalé vládní koalice jedinečnou šanci ukázat své schopnosti a využít kontaktů, které dozajista prohrou ve volbách neztratili. Bohužel, nestalo se tak a my můžeme vidět, jak ještě i dnes vláda krizi nemá pod kontrolou. A to nemluvím jen o nefunkčním systému DROZD.
Jak si například předseda vlády, tedy Andrej Babiš, může dovolit prohlásit veřejně, že nemůže pomoci občanům, kteří zůstali v Thajsku a na Srí, Lance, Maledivách či ve Vietnamu? I kdyby ta pomoc měla být sebevíce nákladnější, náročnější, tak vláda je prostě povinná se o své občany, kteří se dostali v zahraničí do nouzové situace pomoci. Koneckonců jsou to plátci daní, stejně jako ti, co zůstávají doma. Ta pomoc je povinnost a slova pana Babiše byla prostě nehoráznost. To se pak člověk nemůže divit, že jednomu z jeho ministrů ta pusa taky ujíždí hodně nechutným směrem a že si dovoluje věci, které jsou v civilizované zemi nepřípustné.
Je zjevné, že členové vlády řeší zcela odlišné priority a péče o občany je pro ně druhořadá. A to pouze necelý půl rok po volbách. Vrátím se tedy k úvodu tohoto dnešního psaní.
Neměla by opozice konečně zaujmou serióznější postup a hlavně vytvořit koalici, která bude dávat smysl? Protože v tuto chvíli je to hrozně chaotické a bez ladu a skladu. Největším problémem jsou samozřejmě jako už tradičně piráti, kteří především v podobě poslanců Hřiba a Richterové působí velice směšně a neumím si představit, kdo by jejích projevy mohl brát ve sněmovně vážně. Pokud tedy jsou ve společnosti vnímání jako součást opoziční koalice, oslabuje to důvěryhodnost v takové uskupení.
Je důležité si uvědomit a plně pochopit, proč došlo k prohře ve volbách. Nebylo to v žádném případě silou vítězů. Bylo to nepochopením a podceněním voličů. Jejích přání a tužeb a jejích nálad. To se nesmí opakovat.
V tomto okamžiku je první část souboje za námi a je třeba přiznat, že demokracie dostala na frak. Bohužel, geopolitická situace se zhoršuje a to nepomáhá stabilitě žádné země, tím méně České republice, kde je politická scéna, rozkolísaná a sněmovna fakticky zablokována. Navíc hrozí i krize v senátu. To by demokracii v zemi oslabilo až na hranici únosnosti. Z mého pohledu by asi nejlepší variantou pro následující časy bylo těsnější spojení mezi hlavními opozičními stranami, tedy STAN a ODS. Je pak na těch dalších, aby se probudily a projevily větší aktivitu.
Důležitým úkolem, jedním z nejdůležitějších bude omezit vliv společnosti nepřátelských jednotlivců, jejíchž působení nabírá poslední dobou na síle. Především CNN Prima News dává podezřele velký prostor těm, kteří šíří chaos, aroganci a zlobu. Rozhodně nevolám po cenzuře, ale je třeba být k občanům upřímný a otevřený. Být pravým opakem Rajchla, Okamury, Macinky či Turka. Vsadit na slušnost.
Všechny nás čekají těžké časy. Mám nyní na mysli celý svět. Jeho tvář, jak jí známe od konce druhé světové války se definitivně mění. A Česká republika se té změně musí přizpůsobit. Současná vládní koalice není na tuto změnu připravena a nemá ani dostatek schopných lidí kolem, aby ji plně absorbovala. Proto zde musí fungovat co nejsilnější a pevná opozice, která bude schopná veřejnost ovlivňovat. V opačném případě čekají zemi dlouhá léta zmatků a postupný úpadek.
