Článek
Je to už pět let, kdy po několika dnech opustila manželku ochota snášet můj křik bolesti a zavolala záchranku. Dlužno podotknout, že navzdory mým protestům, které jsem mezi zvracením a nářkem dával jasně najevo. Marně. Lékařka, která přijela, mi sáhla na břicho a na nic nečekala, nechala mě přesunout na nosítka a už se se vší parádou jelo do nemocnice. No, povím vám, zážitek opravdu skvělý pro nedělní večer. A to nejhorší teprve mělo přijít.
Pozitivně naladěný lékař provedl úvodní vyšetření způsobem, který popisovat nebudu, nicméně, když napíšu, že 99 procent chlapů má při něm touhu stát se brutálním vrahem, bude asi každému jasno, jaké vyšetření to bylo. Následovalo RTG, MRI, a než mě převezli na pokoj, onen pozitivně naladěný pan doktor mi s úsměvem sdělil, že mám nádor na tlustém střevě. Nevím přesně, jak vypadá čerstvě vyoraná myš, ale asi tak nějak jsem v tu chvíli koukal já. Ten dobrý muž se pokusil uklidnit mě informací, že zhoubnost je v tuto chvíli pravděpodobná tak na 70 procent a že se nemám trápit. Výsledky odběrů mohou ukázat lepší variantu.
Nebudu to protahovat, byl tam. Tedy nádor byl zhoubný. A zde nastává jistý zlom v mém vnímání. Vždy jsem si říkal, že po sdělení, že mám rakovinu, zhroutí se mi celý svět a já své poslední dny prožiju v těžkých depresích. Jenže deprese nedorazila a oznámení, že tedy nádor je zhoubný a bude nutný chirurgický zákrok, jsem přijal s naprostým klidem. Tedy do okamžiku, než jsem musel absolvovat předoperační klystýr.
Pokud na tu dobu vzpomínám, dochází mi, že ani den D, tedy den zákroku nebyl nikterak stresujícím. Prostě pro mě přijeli, já vypnul počítač, mobil, televizi a už mě vezli. Na sále se doktor optal, jestli mám nějakou oblíbenou muziku, kterou by mi pustil, než usnu. Požádal jsem o Arallu a bylo mi jasné, že tohle mít nemůže. Měl. A tak, k úžasu jeho samotného, sestřiček a veškerého personálu se operačním sálem rozezněly tony skladby Milchama a těch úvodních pár vteřin, než jsem usnul jsem si užil. Jak mi pak řekla po operaci sestřička, stal jsem se legendou a těm, co se na zákroku podíleli, se protáčely panenky ještě dlouho poté.
Zákrok jsem přežil, přišel jsem o půl metru tlustého střeva a rekonvalescence proběhla také uspokojivě. Což bych rád zdůraznil hlavně kvůli tomu diskutérovi, který mi dnes kdesi napsal v reakci na můj komentář větu „Aby tě rakovina“. Stalo se a jsem tu i nadále.
Chemoterapie
Jenže proč se se svou vzpomínkou na neveselý zážitek s vámi humorným stylem svěřuji?
Hlavně a vlastně jen proto, že přijímat i zlá období života s optimismem a nadhledem je lepší než si zoufat a propadat depresím. V nemocnici za mnou chodily sestřičky a nechápaly, že jsem pořád vysmátý a nikdy nemám špatnou náladu. Není to snadné, ale když vidíte, kolik lidí kolem vás běhá a pomáhá vám, když vidíte mladé studentky, patnáctileté možná o rok starší, jak vás umývají a pomáhají s hygienou, tak by bylo dost hloupé, je neodměnit úsměvem a naopak se na ně mračit.
Po operaci
Nakonec, toto naladění mi pomohlo o tři měsíce později, kdy jsem byl poctěn oboustrannou plicní embolii. Řeknete si, během pár týdnu dvě takové „jobovky“ to musí s každým zamávat. Asi ano, ale jako životní optimista i tohle přežijete.
Takže ať vás potká cokoliv, berte to s nadhledem. Vždy může být hůř. Mohou vyhrát komunisti a pak bude těžké se smát.
