Článek
K nejaktivnějším v tomto směru patří Jindřich Rajchl, advokát - právník, který když chce sdělit zásadní stanovisko, potřebuje se nejprve poradit s umělou inteligencí a posléze se musí kostrbatě omlouvat, když jsou jím zveřejněné nesmysly odhaleny.
Prezident republiky plně využívá svého práva, které je mu dáno ústavou, a požaduje po kandidátovi na předsedu vlády, aby zveřejnil své plány, jak naloží s případným střetem zájmů po jmenování do funkce.
Co říká k tomuto tématu ústava?
Čl. 68
1. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně.
2. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní správy.
3. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o důvěru.
4. Nezíská-li nově jmenovaná vláda důvěru Poslanecké sněmovny, postupuje se obdobně jako v odstavcích 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
5. Odmítne-li prezident republiky jmenovat předsedu vlády navrženého předsedou Poslanecké sněmovny, postupuje se obdobně jako v odstavcích 2 a 3.
Jak můžeme vidět, nikde tam není ani termín, ani explicitní vymezení, že by prezident nutně musel jmenovat předsedu vítězné strany či uskupení. Nikde tam ani není žádná další podmínka, ve smyslu, že by prezident měl jednat automaticky. Jmenování předsedy vlády je tedy plně v jeho rukou.
Jinými slovy, prezident tím, co nyní dělá, nechce být jen automatem na podpisy, což mu vyčítají ti, co jej nesnáší. On naplňuje poslání své funkce. Tedy být tím, kdo rozhodne moudře a bez toho, aby si budoucnu musel cokoliv vyčítat.
A co vlastně požaduje? Maličkost. Po kandidátovi, kterým zatím je Andrej Babiš chce, aby jasně sdělil veřejnosti, jak případný střet zájmu vyřeší. To je informace, na kterou má občan nezpochybnitelné právo. A je drzost, co tvrdil zástupce nové koalice, tuším, že to byl pan Nacher, že by se tyto věci neměly řešit s veřejností. A ještě větší drzostí byla slova Jindřicha Rajchla v pořadu 360, kdy se svým typickým jízlivým úsměvem prohlašoval, že lidé těmto sporům nerozumí. Hovořil sice o rozpočtu, ale podal to tak obecně, že z toho vyplynulo, že občan je blbec, který se v ničem neorientuje.
„Možná se to týká vašich voličů pane Rajchle, ale rozhodně se nejedná o většinu společnosti. Lidé opravdu nejsou hloupí. Zmatení možná, ale hlupáky z nich nedělejte“
Petr Pavel přinesl do prezidentského úřadu to, co v něm dlouhá léta scházelo. Důstojnost a konkrétní činy. Konečně se Česká republika nemusí za svého prezidenta stydět a jeho minulost, cokoliv mu můžeme vytýkat, byla vykoupena opravdu kvalitní práci v posledních 36 letech.
Myslím, že zlostná kampaň, která je proti Petru Pavlovi vedená, je současně útokem na stabilitu České republiky a na rozkolísání nálad ve společnosti. Petr Pavel je jednoznačně jediným z politiků, těšícím se stabilní přízni občanů. Zatímco budoucí vláda je dosud velkou neznámou a dá se předpokládat, že nebude mít zrovna dlouhodobě kladné hodnocení, sněmovna je na tom podobně, prezident je zárukou stability a to se určitým silám líbit nemusí. Proto o něm šíří pomluvy, lži, útočí na jeho kroky a snaží se ve veřejnosti vzbudit dojem, že překračuje své pravomoci.
Veřejnost by měla být na pozoru před těmi, kdo hází na Petra Pavla špínu a chtějí jej dehonestovat. A rozhodně by měl mít podporu v tom, že tlačí na Andreje Babiše. Totiž je nutné, aby si pan Babiš konečně uvědomil, že práce pro občany není vedení firmy, kde může nepohodlného dělníka vyrazit. V roli premiéra se on stává zaměstnancem a musí tedy skládat účty, třeba i tím, že bude pravdivě a upřímně informovat o krocích, které povedou k naplnění litery zákona.
Prezident je nástrojem k tomu, jak pana Babiše přimět k jednání. Tak jej podpořme.
