Článek
Jak se ale v minulých dnech ukázalo, ještě se našel prostor k hlubšímu propadu. A nejde o nic menšího než o další páchnoucí dávku útoků na prezidenta republiky Petra Pavla.
Abych byl upřímný, obecně nechápu ty útoky. Česká republika není prezidentský stát, a tak je prezident opravdu minimálním ohrožením jakýchkoliv snah a aktivit vlády nebo parlamentu. Celé to na mě působí jako osobní averze, či co hůře, jako snaha převzít moc v zemi se vším všudy a dát najevo, kdo je tady pánem.
Ovšem to, co předvádí Jindřich Rajchl, už překračuje hranice, kdy je možné ještě jeho činy částečně chápat jako politický boj. To totiž není záležitost soupeření dvou politických názorů, dvou politiků z opačných stran spektra. Jde o čirou a neskrývanou nenávist.
Jak si tohle může vůbec poslanec dovolit? No ano, vím, je to odporně patetická otázka, protože samozřejmě že může. Poslanec je totiž nedotknutelný a současná legislativa neumožňuje jej za podobné aktivity hnát k zodpovědnosti. I ten právník může být postaven před advokátní kárnou komisi, pokud překročí rámec. Parlament České republiky takový nadřízený orgán nemá, a proto jsme svědky nechutností ze strany poslanců.
Co se týče Jindřicha Rajchla, zde by měla otázka směřovat k jeho voličům, zda jsou spokojeni se svou volbou. Zda naplňuje to, co od něj očekávali. Protože nic z toho, co on, a vlastně ani celá současná vládní koalice před volbami slibovali, se neděje. Což je sice na jednu stranu dobře, nicméně dějí se věci, které ani on, ani strany, které onu koalici tvořily, nepřiznaly, že je budou praktikovat. A samotný Jindřich Rajchl se stal hlásnou troubou arogance a prázdných slibů, kterými snad zakrývá vlastní neschopnost či možná neochotu věnovat se práci, ke které byl zvolen a za kterou je poměrně štědře honorován. Protože pokud velice hlasitě kritizoval opoziční kolegyni za to, že v minulém období čerpala vše, co se čerpat z náhrad a odměn dalo, bylo by moc zajímavé vědět, jak on sám naplňuje oprávněnost své mzdy.
Zveřejňování sprostých karikatur na osobu prezidenta republiky ani jiné verbální útoky nepatří ke standardním úkolům poslance Poslanecké sněmovny, a to ani na jeho privátní sociální síti. A protože neexistuje mechanismus, který by poslance, který se takto nevhodně chová, přivedl k pořádku, je nutné na podobné nepravosti upozorňovat tak často, jak to jen jde.
Aby i ti, kteří takovému jinak nevolitelnému člověku umožnili usednout do poslanecké lavice tím, že jej přijali na kandidátku své strany, pochopili, že to nebyla sázka na nejlepšího borce. A myslím si, pokud bych mohl být konkrétní, že Tomio Okamura nemá lehké spaní.
A co se týče prezidenta republiky, tak tady dochází k velké mystifikaci ze strany vládní koalice. Prezident republiky je občan jako každý jiný. Přestože je hlavou státu, má právo na svůj názor a má právo tento názor prezentovat. Pochopitelně na oficiálních konferencích a summitech by měl hovořit v souladu s vládou, i když to není jeho povinnost. Je to ale žádoucí kvůli pověsti země. Pokud se ale jedná o ostatní aktivity, není vůbec nic špatného, když vysloví na adresu vlády kritiku. Je to jeho právo. Jestliže Jindřich Rajchl tvrdí, že prezident lže nebo že se nedrží jednotné vládní politické linie, znamená to, že vůbec nechápe rozdělení pravomocí. Také nechápe, že prezident republiky není mluvčím ani vlády, ani koalice, ani opozice. Je to na všech politických subjektech zcela nezávislá osoba, která může a měla by mít od vlády či parlamentu odlišný názor, pokud má takové přesvědčení.
To, jak se vůči prezidentovi vládní koalice, Jindřich Rajchl a mnozí další chovají, nabízí podezření, že zde existuje snaha o vytvoření jakési diktatury, kde bude eliminován každý odlišný názor a jeho nositel zesměšněn, dehonestován a umlčován.
Už to tady jednou bylo. A začalo to podobně, pomocí slibů. A nedopadlo to vůbec dobře. Historie se ráda opakuje. A nejčastěji ta špatná, pokud se lidé neumějí poučit.
