Článek
Dlouho jsem byl fanouškem pořadu „Kde domov můj?“. S postupem času se ale vytratilo to původní kouzlo a nic ve zlém, mám pocit, že u pana Hámy, který tuto soutěž moderuje, začalo převládat jeho ego. I to byl jeden z důvodů, proč jsem zvolil konkurenci v podobě televize Nova a její soutěže Na lovu.
Jedná se o zajímavý formát, kdy soutěžící za každou správnou odpověď získá pět tisíc korun, se kterými pak jde před lovce a tam má volbu: hrát o to, co si vysoutěžil v prvním kole, nebo přijmout nižší nabídku s výhodou, že bude muset odpovídat na o jednu otázku méně, anebo riskovat a zvolit vyšší nabídku s tím rizikem, že otázek bude více. Jedná se o týmovou hru, takže soutěžící je svým způsobem vázán volbou celého týmu, což vidím jako komplikaci pro ty, kteří rádi spojí pocit z výhry s vyhranou částkou. Může zde totiž dojít a také dochází k neférovému konci. Jsou totiž čtyři hráči. Představme si, že všichni v prvním kole nahrají průměrnou výši 40 000 korun. Tři si u lovce zvolí částku, kterou nahráli, ovšem jeden půjde do nižší a přijme například 10 000. V případě, že tedy celý tým projde i třetím kolem a vyhraje celou hru, bude celková výhra 130 000 korun, která se bude dělit čtyřmi, takže každý dostane 32 500 korun. Tedy i ten, který si v druhém kole vzal pouhých 10 000.
To je samozřejmě problém, se kterým do hry soutěžící přicházejí, takže divák může jen nechápat výmluvy typu „přišla nebo přišel jsem si zahrát, tak si vezmu tu nižší částku“.
Jak jsem napsal, samotná soutěž je velice zajímavá v tom, že nejen hráčům, ale i divákům přináší možnost získat nové informace a vědomosti, i když někdy se mi otázky zdají až moc záludné, čehož si nejednou všiml i moderátor, kterým je skvělý Ondřej Sokol. Ten do pořadu přináší humor, někdy dosti drsný, ale to asi k tomu všemu patří. Vytknout mu lze snad pouze jednu věc, a to, když ve druhém kole hráč vybere špatnou možnost, tak začne kroutit nosem a říkat: „Já to nevím, ale bál bych se,“ a pak vysloví některou z jiných možností. Je přitom jasné, že on správnou odpověď zná, proto mi to připadá zbytečně přehrávané.
Co ještě v soutěži působí nepřirozeně, je tykání. Hráči si mezi sebou tykají, podle některých informací to údajně produkce vyžaduje. Pokud je ale v týmu nějaký dvacetiletý student a spoluhráč má sedmdesát a student mu tyká, působí to opravdu jako pěst na oko. O to více, když slyšíme, že moderátor vyká lovcům, se kterými si v soukromí pravděpodobně tyká, protože nejednou prozradil, že společně jezdili na dovolenou.
Když to shrnu, soutěžní vědomostní hra Na lovu je příjemným podvečerním pořadem televize Nova, který baví i vzdělává. Proto mě mrzí, že jeho nedělní verze, hvězdný speciál, je vrcholem trapnosti a zoufalé snahy o sebeprezentaci různých podivných, prý celebrit. Přestože cíl je bohulibý a vysoutěžená částka jde na charitu zvolenou jednotlivými hráči, to, jak vystupují, je vrcholem nevkusu.
Kupodivu produkce nezve skutečné osobnosti, které by hře daly noblesu spojenou s humorem, nadsázkou a sebeironií, pokud by něco nevěděly. Je to velká škoda, protože účast skutečných osobností by soutěži vystřelila popularitu na vrchol.
