Článek
To je zvykem snad u všech světových agentur a za normálních okolností by se tím nikdo neměl důvod zabývat.
Jenže tyto okolnosti jsou od normálnosti daleko. Petr Pavel se totiž z vůle více než tří milionů voličů stal prezidentem České republiky, a to okamžitě vyvolalo vlnu značně nenormálních reakcí.
V případě Petra Pavla jsou tyto reakce tak trochu pikantní. Existují totiž dvě skupiny, které jej nenávidí (nejedná se o kritiku, je to čirá nenávist).
Tou první jsou komunisté, levičáci, neokomunisté a jejich přisluhovači, jako například STAČILO! a jim podobní, včetně všehoschopné partičky PRO a jejího náčelníka.
Ti pochopitelně Pavlovi vyčítají, že opustil po roce 1989 jejich řady, že „zradil“ slib věrnosti myšlence komunismu na věčné časy a nikdy jinak a nastoupil cestu pravdy.
Pak je tu druhá skupina. To jsou především salonní antikomunisté, teatrální pravičáci, kteří buďto časy před rokem 1989 nezažili, ale přesto o nich vědí všechno (což je ta lepší varianta), anebo je zažili, ale sami mají pěknou hroudu másla na hlavě a snaží se jí zlikvidovat řečmi o převlékání kabátů, frázemi, že jednou komunista, vždy komunista, a opakováním nesmyslů o souhlasu s okupací zeměmi VS.
Bylo na toto téma napsáno mnohé a i já jsem se několikrát snažil Petra Pavla vykreslit v poněkud reálnější podobě. Především s poukazem na skutečnost, že od dob jeho největšího hříchu uplynulo dlouhých 36 let a za tu dobu se mnohé změnilo.
Boj s hloupostí je ale nekonečný a není to boj jednoduchý.
Šiřitelé hlouposti totiž neakceptují důkazy ani pravdu, i když jim je naservírujete přímo před oči a uši. Je to nezajímá. Oni věří tomu, co jim bylo vsugerováno.
Například:
V rozhovoru pro Fox News prezident řekl, že přijde chvíle, kdy bude nutné sestřelit ruská letadla a drony, které naruší vzdušný prostor zemí NATO. Okamžitě nastal křik, že prezident volá po válce, že chce válku, že nechce mír. Kdo tyto pitomosti šíří, není třeba připomínat.
Jak je to ale ve skutečnosti?
Rusko neposílá svá letadla a drony do vzdušného prostoru NATO proto, aby si piloti prohlédli krásy Polska, Rumunska či Estonska. Je to test. Test připravenosti, průzkum, jak daleko mohou bezpečně zajít. Bezpečnost a ochrana vzdušného prostoru jsou výsostným právem každé země. Bylo by nezodpovědné mávnout nad provokacemi rukou anebo se omezit na pouhé sledování a předávání diplomatických nót. V určitém okamžiku nastane moment, kdy diplomacie už nestačí a je nutná akce. Ten čas právě nastal. Rusko díky nečinnosti a laxnosti EU a USA nabylo dojmu, že si může dovolit mnohé. Dokonce v Kremlu může panovat dojem, že v případě napadení bude v EU převládat podobně nerozhodný postoj jako u Ukrajiny. Jistě, Ukrajina není členem EU ani NATO, ovšem to v Kremlu nemá moc velkou váhu. Jediná věc, která je pohání, je touha po moci a po světovládě. Nový řád pod vedením mocného a velkého Ruska. Ruská Evropa. Jdou si za tímto svým cílem sice pomalu, ale velice pečlivě a svědomitě.
A to byla podstata Pavlových slov. Jakákoli ukázka slabosti posiluje ruskou hegemonii.
Jenže po skvělém Pavlově projevu v OSN, po výborném rozhovoru pro Fox News, se opětovně ozvali jeho odpůrci, kteří jeho slova překroutili a dali jim jiný význam.
Petr Pavel v OSN
Proč?
Protože to tak potřebují ti, kteří dnes v České republice vědomě nebo nevědomky zastupují ruské zájmy. A rozhodně jich není málo. A mají v ulicích i na sítích své příznivce. Proti lži a manipulaci se bojuje špatně. Je to běh na dlouhou trať, kdy musíte věřit, že nakonec vyhraje obyčejná lidská slušnost.
To máte jako s tím Pávkem. Nebo Burešem, nebo Micinkou, nebo Pitomiem. Zdá se vám to vtipné? Proč musíme kritiku umocňovat ponížením? Jméno nemůže za svého nositele, a dokonce jsou případy, kdy nositeli nějakého jména jsou ve stejné rodině lidé různého charakteru. Dobří i zlí. Jak ti dobří přijdou k takové dehonestaci a na druhou stranu, kdo rozhoduje o tom, kdo si takovou dehonestaci zaslouží a kdo ne?
Ať tak či onak, zesměšňování jména jako rodinného znaku je známkou slabosti toho, kdo tak činí. Protože neexistuje Pávek, Bureš, Micinka ani Pitomio. Pokud chceme kritizovat, kritizujme Pavla, Babiše, Macinku nebo Tomia Okamuru. Jen tak kritika nebude jen dětinskou říkankou, ale bude mít jakousi váhu. I když co se týče Petra Pavla, tam toho ke kritice opravdu moc není. Jeho projev v OSN byl brilantní. Mohl říct více, ale nemusel. Jeho rozhovor pro Fox byl znamenitý. Tam dokonce řekl vše naprosto precizně.
Jestli si někdo myslí, že ústupky doženou Rusko k míru, pak se mýlí. Z mého pohledu žijeme v době, která se velmi podobá časům prezidenta Ronalda Reagana. Blahé paměti. Opravdu blahé, protože to byl jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší prezident USA. Ten svou neústupností a tvrdostí dokázal srazit na kolena Sovětský svaz, a přestože v té době už nebyl v úřadu, je to převážně jeho zásluha, že východní blok postupně padl. Bohužel se následně svět nechal oklamat, polevil v ostražitosti a s nástupem Putina k moci se vrátila i stará mocenská, tentokráte ruská doktrína a hegemonie.
Dnes je svět jen krůček od katastrofy. Stačí málo. A nemáme v USA někoho, jako byl Reagan. Nemáme ani osobnost podobnou Margaret Thatcher. Proto je dobrý a nutný každý hlas, který hrozbu z Ruska i Číny připomene.
Česká republika je sice malá země a mohlo by se zdát, že hlas jejích představitelů zapadne nebo nebude dostatečně slyšet. To ale není pravda. V OSN se ukázalo, že vedle prezidenta Pavla se dokázal ozvat Radosław Sikorski se svým vzkazem Lavrovovi.
Prezident Petr Pavel si zaslouží za svůj postoj respekt. Není to ani prezidentčík, ani bolševický rozvědčík, ani komunista. Není to Pávek. Je to muž, který do české politiky vnesl nejen slušnost, ale i razantnost. Po Václavu Havlovi vrátil Českou republiku na mezinárodní úroveň. Je jasné, že Rajchl, Rédová, Konečná, Turek, Ševčík budou tvrdit opak. Proč? No protože oni sami nedokázali ve svých životech ani zlomek toho, co dokázal Petr Pavel za krátkou dobu v úřadu.
Pokud má někdo v těchto těžkých časech Českou republiku důstojně reprezentovat a vytvářet pozitivní obraz, je to právě Petr Pavel.
