Článek
Každoročně. Už se z toho stává pomalu tradice. Přiznávám, nikdy jsem neviděl jediný ročník této soutěže celý. V mém případě je to ovšem dáno jistou dávkou averze vůči všem těmto formátům. Zkrátka leze mi na nervy, jak tam všichni ti ocenění děkují a předstírají, že to vůbec ale opravdu vůbec nečekali, a jak jsou z tohoto ocenění dojatí. Pozor to nemyslím jako kritiku, ale jako konstatování toho, co se mi na podobných pořadech nelíbí a proč se jím vyhýbám. Chápu ale a respektují, že dav si to žádá. Všechny ty usměvavé tváře účinkujících, kostýmy tu zahalující onde zase odhalující. A následně večírky, o kterých bulvár nezapomene chtivé sledující informovat. Do všech zdrcujících detailů.
A proč vlastně ne. Zábavy není nikdy dost. Skoro za dveřmi máme válku a nikdy nevíte, kdy na ně nezatluče. Vláda v nedozírnu a to, co se do vlády cpe moc radosti nevyvolává, tak proč nepotěšit oko pohledem na krásné ženy, či muže / podle potřeby a preferencí/ a pohled okořenit i poslechem hudby. Protože co mě zaujalo v tomto ročníku, byla věta, kterou pronesl, mně dosud neznámy Marek Ztracený. „Hudba je největší lék a spokojené a radostné tváře fanoušků na koncertech jsou skvělou odměnou za šedivost těchto dní“
Jak jsem napsal výše, není to můj šálek čaje, tyto soutěže a přehlídky přesto ale nevidím důvod je nějakým způsobem dehonestovat tak, jak to provádějí moralisté a strážci té skutečné kvalitní kultury.
Vadí jím vše. Od úvodu v podání Ondřeje Sokola a Aleše Hámy, který já naopak považuju za vtipný. Přes vystoupení umělců až po dramaturgii jako celku. Zdá se, jako by upadal pověstný český smysl pro humor. Anebo jsme pokrytci? Díváme se, bavíme se, trávíme u obrazovky celý večer jen proto, abychom to ráno podrobili drtivé kritice? Vadí nekorektní humor. Kdysi se tomu říkalo vousaté nebo i košilaté vtipy.
Z televizních obrazovek se vůbec vytratila zábava. Panuje strach, co si bavič může dovolit říct. Ale paradoxně ne o politice, ale aby to bylo korektní. Aby se někdo neurazil. Svoje o tom ví i Karel Šíp. A také moderátoři českého slavíka Sokol a Háma.
Ani letos jsem se nevydržel dívat do konce. Prostě mně to nebralo. Ale to, co jsem viděl mě ani neurazilo, ani neznechutilo. Potěšila mě výhra Evy Farné. Neposlouchám její muziku, ale smekám před tím, co dokázala. Noida Bártu neznám, nemohu hodnotit. A Kabát jako nejlepší skupina? Tady si troufnu trošičku zalitovat, že mnohem lepší kapely nemají potřebnou základnu příznivců nutnou k výhře, a dokonce ani k výměně Chinaski a Mirai. Ale je to otázka fanoušků a vkusu. Budiž jím přáno. Já jen že Kabát 2025 už není to, co byl například v roce 1995. Bohužel.
Ewa Farná
Václav Noid Bárta
Kabát
A co se týče moderátorů, jsem si jistý, že svou roli zvládli na výbornou. Těm, co se cítí pohoršení, mohu jen vzkázat, že méně té tolik moderní upjatosti jím sníží kyselost žaludku a budou se možná cítit lépe. Anebo ať to dělají jako já. Když je něco nebere, nedívám se a nesnažím se kazit radost a zábavu druhým.
