Článek
Není to ani tak koalice, jako spíše samotný Petr Fiala, protože zatímco on se snaží oslovovat veřejnost a dělá to formou setkání a grilovaček, tedy způsobem lidu milým, ostatní koaliční partneři mlčí nebo polomlčí a hlavně zřejmě čekají, co z toho bude.
To se samozřejmě uvidí v říjnu, nicméně nyní je vhodná chvilka zapřemýšlet, jak vlastně letošní kampaň probíhá. A není to zrovna veselé přemýšlení.
Oba hlavní kandidáti se zasekli na jednom stylu: Anti Babiš/Anti Fiala. A v tomhle modu pokračují už několik měsíců. Možná dokonce celé volební období. Jen jeden velký rozdíl tu je. Zatímco u pana Babiše se jedná o plačtivý nářek ve stylu „nikdo mě nemá rád“ Petr Fiala vystupuje stylem Supermana, který je sarkasticky nad věcí. V čemž mu pomáhá i omladina okolo „pravého břehu“ což je jakýsi apendix, přilepený k ODS. Tím se omlouvám všem, co to berou vážně a poctivě, ale já si vážně myslím, že tyhlety pseudosvazácké usměvavé tváře mladých krásných lidí, kteří na sociálních sítích poučují o jediné správné cestě - té jejích, jsou v očích voliče jako červený hadr na rozzuřeného býka.
Na druhou stranu je ale nutno uznat, že pokud se Petr Fiala oprostí od toho antibabišovství a je dohnán ke konkrétním formulacím, pak jsou jeho debaty velice zajímavé a přínosné. A v souvislosti s posedlostí Babišem tu přichází ještě jedna otázka, totiž, zda je to Babiš, koho by se měl premiér a republika obávat nejvíce. A já si myslím, že rozhodně ne.
Andreje Babiše známe všichni dobře. Už u moci byl, od té doby se u něj ani u ANO nic moc nezměnilo. Trochu nám vyrostl Havlíček, paní Schillerová je o trochu více zamračenější a častěji, zdá se, používá výrazně rudou rtěnku, politicky je to ale stále totéž co to bylo, takže jeho vítězství pro Českou republiku zase takovou tragedií nebude. Něco se opozdí, něco zůstane při starém.
Ovšem za hnutím ANO, se formují síly, které rozumně myslící volič v parlamentu, natož ve vládě nechce. Vznikají koalice a uskupení, která si sice říkají vlastenecká, nicméně s láskou a úctou k vlasti nemají moc společného. A jejích úspěch by znamenal riziko velkého rozvratu. Především je to SPD v čele s Tomiem Okamurou, který v zájmu o zisk co největšího počtu voličů na sebe nabalil menší strany. Jako například PRO Jindřicha Rajchla, které ale už zjišťuje, že není vše tak růžové, jak se zprvu zdálo. Ono je to vidět i na tak prosté věci, jako je fakt, že zatímco Okamura je v televizi téměř bez přestávky, Rajchl, který ať se nám to líbí, nebo ne je rétorem stejně dobrým ne-li lepším, se na obrazovku nedostane. A není to tím, že by televize nechtěla. Hlavně těm soukromým je to jedno, a dokonce vítají každé zpestření. A hádky Konečné a Maláčové s koalicí už jsou nudné a vyčpělé. Všeobecně je pan Okamura značně nečitelný a je jen těžké odhadnout, jak daleko zajde, pokud by v současném uskupení nastalo větší a nezvladatelné pnutí. Z mého pohledu nelze vyloučit případnou kooperaci i se Stačilo. A to už by byl veliký průšvih. A jak poslední vývoj ukazuje, na Piráty se také nelze spolehnout a Stan zůstává velkou neznámou.
Když to tedy shrnu, pokud pan Petr Fiala zaměřuje všechny své síly na varování před ANO a Babišem, přehlíží skutečnou hrozbu. Výhra Andreje Babiše totiž nebude znamenat odchod ani z EU a už vůbec ne z NATO. Neposune nás k východu, i když Babišova záliba v Orbanovi a Ficovi je známá, ale on je pragmatik a má rád své jisté. Výhra Andreje Babiše nijak zvlášť neohrozí zahraniční politiku, i když v některých oblastech bude zajímavé sledovat práci nového ministra zahraničí.
Výhra Andreje Babiše by mohla přinést komplikace v ekonomice, protože nekompetentnost Aleny Schillerové a pana Havlíčka je do oči bijící, ale věřím, že i to by se dalo udržet.
Co by ale mohlo přejít v tragedii, by byly pokusy o hazard z našimi mezinárodními závazky. Pokus o odchod z EU, třeba i formou referenda, nebo z NATO, by byl vnímán velice negativně. Česká republika by se tak stala velice riskantním partnerem a ekonomické následky by mohly být nedozírné.
Proto si myslím, že Petr Fiala, by měl svou pozornost zaměřit právě tím směrem a Babiše nechat karikaturistům a vtipálkům. Ostatně, humoru je dnes málo tak se to může hodit.
