Článek
Pochopitelně se velká část otázek týkala premiérovy kompetenční žaloby a možné reakce vlády na budoucí rozhodnutí Ústavního soudu. Na to, že se pan premiér pokoušel z odpovědi vykličkovat, už jsme si asi všichni přivykli. Nicméně tentokrát své vystoupení Andrej Babiš okořenil řadou nesmyslů, nelogičností a nepravd.
Pokud jsem něco nepřehlédl, tak hned dvakrát zmínil, kolikrát vycestoval prezident na různá jednání do zahraničí. Možná to z jeho pohledu byl dostatečný argument pro zamítnutí prezidentovy cesty na summit NATO.
V této souvislosti bych tedy rád zmínil článek 63 Ústavy České republiky, který říká mimo jiné toto:
Čl. 63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí…
Jak je vidět, pravomoc není limitována počtem cest ani jejich významem. Prezidentovými odpůrci je zmiňován odstavec 3 tohoto článku, který říká, že:
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
Ti, kdo tímto odstavcem argumentují, se ovšem dopouštějí manipulace, protože se zde hovoří vysloveně o rozhodnutích, která by na takovýchto jednáních prezident učinil. Tedy ne o účasti. A tady se dostáváme k tomu, že v případě účasti Petra Pavla na summitu NATO by nemohlo z jeho strany dojít k žádným rozhodnutím, protože ve smyslu toho, co je uvedeno výše, on prostě reprezentuje Českou republiku a její vládu. Cokoliv by tak chtěl říct proti, musel by říct v přísném soukromí.
Ovšem to vám ani pan Babiš, ani Macinka, a už vůbec ne Turek neřeknou. Naopak, jak včera, tak i dnes na zmíněné tiskové konferenci pan premiér mlžil a vyhýbal se odpovědi a nakonec, asi v zoufalství, pronesl další ze svých fabulací.
Na summitu budou zástupci Evropské rady, s nimi jedná on a summit bude jiný než jindy, proto tam musí být ti které jmenoval.
Toto prohlášení bylo vrcholem překrucování faktů.
Kdo sleduje mezinárodní dění, ví, že letošní summit bude sice odlišný, nicméně ta odlišnost se bude týkat především bezpečnostní situace. A kdo by se měl takovéto konference zúčastnit než vrchní velitel ozbrojených sil? Současně se ale bude jistě řešit ekonomika a plnění závazků jednotlivých členů NATO. Tam by se přítomnost Andreje Babiše viděla jako užitečná. Sice to je gesce ministra financí, ale víme, kdo je ministryní, takže Andrej Babiš by jistě byl správnou volbou.
A teď… kdo může mezi těmi „zelenými“ hlavouny, generály a válečníky pomoci nejvíce se zorientovat? Macinka se svou nevychovaností a drzostí? Anebo nejistý Zůna? Ne. Tím důležitým kontaktem by mohl být právě prezident republiky, který toto prostředí dobře zná. A i když pan Babiš o sobě rád hovoří jako o člověku, který všechny zná, má na každého telefon a všichni jej mají rádi, jsou oblasti, kde potřebuje vedle sebe experta.
Kromě toho právě v této době, kdy je osud světového míru na vážkách, je nezbytně nutné, aby každou členskou zemi reprezentoval člověk se zkušenostmi, který se v závažnosti situace orientuje.
Řekněme to otevřeně. Odmítnutí Petra Pavla je dílem kliky kolem Petra Macinky a Filipa Turka. Je to akt pomsty, akt uražené ješitnosti. Pan premiér by si měl uvědomit, že není vhodná doba, vzhledem k mezinárodní situaci, aby rozhodovaly osobní antipatie či animozity. Síla NATO je v jednotě a víme, jak moc tuto jednotu rozbíjí Donald Trump. V tuto chvíli je NATO prakticky pouze Evropa a Kanada. Proto není rozumné vysílat směrem k nepřátelům signály o nejistotě uvnitř členských zemí.
Snad na to bude Ústavní soud nahlížet podobně.
Zdroje :
