Článek
Kde se vzalo, tu se vzalo, celosvětově se rozšířilo rčení, že „Izrael má sice právo se bránit, ale měl by to dělat z rozumem“. Jinými slovy, Izrael má na obranu právo, ale nesmí přitom umírat lidé.
Pokaždé když tuto větu čtu nebo slyším, i když člověk mírumilovný a klidný, rudnu vzteky.
Proč?
Je to celkem prosté. Jak kdysi zpívala kapela Synkopy 61 - Válka je vůl. Jedná se o pravdivé heslo, protože každá válka, ať útočná, nebo obranná, přináší nejen utrpení a bolest a škody, ale hlavně smrt. A to především smrt nevinných. Protože armády a teroristické skupiny mají dostatek prostředků a možností, jak se chránit, aby ztráty byly co nejmenší. Co má ale dělat prostý člověk? To je otázka, řekl bych na Nobelovu cenu. Protože to dosud nikdo nevymyslel.
To ale není vše. Co má dělat člověk, který je rukojmím agresora? Na to už nezná odpověď vůbec nikdo, protože ani neexistuje.
Podívejme se na současnou situaci v Gaze. Izrael od samotného počátku využívá veškeré technické možnosti, aby v co největší možné míře chránil civilní obyvatelstvo. Dělal to vždy, dělá to i nyní. Protože se ale jedná o otevřenou válku, není možné uchránit všechny a už vůbec to nejde v okamžiku, kdy Hamas si své obyvatelstvo bere jako živé štíty. Dobře zdokumentovány jsou situace z počátku konfliktu, kdy to byl Hamas a další teroristé, kdo bránili odchodu obyvatelstva do bezpečných zón. Ty, kteří neposlechli, prostě zastřelili.
A jako živé štíty slouží ženy a děti dodnes. Hamas má dokonale propracovanou mediální politiku. Ve spolupráci se světovými agenturami podsouvá hrůzostrašné scénáře a dělá to tak geniálně, že nikoho nenapadne si položit prosté a logické otázky. Například, že o genocidě se hovoří minimálně od ledna 2023. A stejnou dobu se hovoří o hladomoru. Dokonce v době, kdy do Gazy stále proudily kamiony s pomocí, jsme mohli číst a slyšet o hladovění a genocidě. A samozřejmě, ty agentury, které s Hamasem spolupracují, nechtějí slyšet ani slovo o tom, že ty potraviny zadržuje Hamas. Kšeftuje s nimi. Prodává je za nehorázné částky. Agentury se ovšem neptají ani na jiné věci. Jak je možné, že v krajině, která připomíná měsíční poušť tak dokonale funguje mobilní spojení. Tedy teroristům. Jak to, že mají dostatek pohonných hmot. Jak to, že mají funkční zbraně a náboje.
Jinou, mnohem závažnější otázkou jsou počty mrtvých. To číslo se poněkud stabilizovalo. Už neroste takovým astronomickým stylem. Zřejmě někdo poradil Hamasu, ať brzdí. Přesto ale ty počty dost nesedí. Hlavně proto, že víme, že Hamas nečiní rozdílu mezi civilním mrtvým a teroristou. Ale každý den slyšíme a čteme, že mrtví jsou hlavně mezi dětmi a ženami. Zde je důležité vědět, že pro Hamas je dítě každý, než dosáhne 21 let. A často i starší. Inu propaganda.
Ale zpět k úvodu. Všichni víme, jak tato válka začala a kdo a čím ji způsobil. Zdá se, že svět očekával typický průběh. Pár měsíců přestřelek a pak na nátlak dojde k dohodě o klidu zbraní a radostného řevu teroristů o vítězství a plných ulic Gazy s tančícím a radujícím se obyvatelstvem. Nikdo nečekal, že události 7. 10. překročí tu pomyslnou linii, kdy Izrael už nebude ochoten ustupovat. Světoví lídři si naivně mysleli, že po počátečním bububu se IDF stáhne zpět a bude vše při starém. Jenže tentokrát se mýlili. A přitom stačilo jen trochu přemýšlet. Pokud byl onen teroristický útok tak brutální, jaký byl, co by následovalo pak, bez patřičné reakce? Kam by Hamas a všechna ta nelidská špína zašla, kdyby Izrael nepostupoval s maximální razancí?
Ti lidé na festivalu a v kibucech nedostali šanci. Ženy a děti byly nemilosrdně zmasakrovány. To nebyl „civilizovaný“ válečný akt. To bylo ryzí barbarství. Naproti tomu Izrael odpověděl s plnou mocí a silou, přičemž se snažil a stále snaží eliminovat oběti na civilním obyvatelstvu. To není snadné, když máte proti sobě nepřítele, tak nelidského, tak pohrdajícího životem i vlastních lidí. Nepřítele, který neváhá umístit své rakety pod školy nebo nemocnice.
V takové válce nelze postupovat podle žádných konvencí, protože to prostě není možné. I tento pouze omezeně účinný způsob snahy o ochranu civilního obyvatelstva přináší pro IDF velké riziko.
Proto ta tvrzení, že Izrael má právo se bránit s dodatkem, jsou vrcholem pokrytectví, stejně jako nejnovější kroky UK, Francie a Kanady a stejně jako nešťastné prohlášení Petra Pavla, u kterého bych očekával vyšší míru pochopení pro postup Izraele a IDF. Přece jen jeho zkušenosti mu musí jasně ukázat skutečný obraz.
Závěrem chci vysvětlit jeden nesmysl, který se i v Česku hodně šíří. A tím je slovo genocida. Těm, kdo jej používají, bych doporučil, aby si nastudovali, co to slovo znamená a uvědomili si, že pokud by Izrael prováděl genocidu palestinského obyvatelstva, tak by v Gaze už nebyl ani jeden. Izrael má sílu během dvou dnů udělat toto území prostorem bez živého tvora. To by byla genocida. Nic takového se ale neděje. Už jen to, že tato válka trvá tak dlouho, svědčí o snaze napáchat co nejméně škod na lidských životech.
A na úplný závěr ještě poznámka k Donaldu Trumpovi. Nemyslím si, že jeho plán na přestěhování obyvatelstva do Libye a proměny Gazy v americké kasino je nejšťastnější. Jsem přesvědčen, že by to byl obrovský problém nejen pro Palestince, ale i pro Izrael.
