Článek
Někdy to vypadá, jako by se vše proti této drobné zemičce spiklo. Přestože její obyvatelé nechtějí nic více, nežli žít v klidu a radovat se ze života, osud neustále připravuje těžké zkoušky. I nyní, v den, kdy je běžné slavit a veselit se s příbuznými a přáteli, musí se země vyrovnávat s rozsáhlým požárem, který spaluje lesy kolem hlavního města - Jeruzaléma.
Jako by nestačil smrtící válečný konflikt s Hamasem a dalšími teroristy, je zde další pohroma. A tak sí říkám, že namísto otřepaných a obecně známých faktů o historii, napíšu zde o lidech, kteří v této zemi žijí. O ně tady totiž jde především.
Obyvatelé Izraele a je jedno, jestli jde o Židy, Araby nebo kohokoliv jiného, mají jisté specifikum. Jsou neustále v pohodě. Já vím, zní to neuvěřitelně, ale procházíte- li ulicemi Tel Avivu, Haify či Jeruzaléma, jen málokdy uvidíte zamračené tváře. Všichni se usmívají. Já vím, těžko tomu věřit v zemi, kde jen vylezete z domu, vidíte desítky nakvašených výrazů. A to zde nikdo nikoho nepodřezává, nebouchají nálože a nad hlavami nelétají rakety.
V okamžiku, když přiletíte na Ben Guriona, ocitnete se ve zcela jiném světě. I pověstná přísnost úředníků je doprovázena velkou dávkou empatie. Následná setkání s běžnými obyvateli přinesou šok v podobě srdce na dlani a otevřeného přátelského přístupu.
Minulý měsíc jsem do Jeruzaléma dorazil poměrně pozdě. Prostě jsem se zakecal na letišti a ujel mi vlak. Co teď? Jedině taxi, protože autem by po Jeruzalému jezdil jen šílenec nebo sebevrah.
Před vlakovou stanicí stojí taxíků spousta. Řidiči, většinou Arabové. Město neznají, ale vždy vás dovezou do cíle, za 80 Shekelů 12 kilometrů daleko. A v družném, opět velice přátelském hovoru. A žádné téma není tabu. A tak svorně nadáváme na Hamas, na Trumpa, na Putina, dojde i na kritiku Netanyahua, kterou ovšem moc nerozvíjím, jakožto jeho podporovatel. Což řidič pochopil a vůbec to nedal najevo. Prostě se cestou probere vše, i krásné zadnice místních slečen, v nejvíce mini sukýnkách, jaké si umíte představit.
Takže ráj na zemi, chtělo by se říct. Kde se tedy bere ta nenávist? Na můj dotaz mi onen taxikář odpověděl, že je to jen závist a strach, že by se ta svoboda mohla rozšířit i za hranice. „Copak si myslíš, že bych tohle mohl dělat v Sýrii, Iránu nebo Yemenu?“ zeptal se a lehce ťuknul do volantu, což mělo za následek mírný smyk.
A o tom to asi je. Izrael je krásná a přátelská země. Ať už jdete kamkoliv, jste vítání.
Přeji jí tedy k dnešnímu dni nezávislosti jen to nejlepší. Přeji jí, aby se rukojmí, kteří přežili, bezpečně vrátili domů. Přejí Izraeli bezpečí, stabilitu a prosperitu. Přeji Izraeli život ve spokojenosti a míru.
