Článek
Pokud se ale podíváme na nejnovější vývoj, k ničemu takovému nedochází. Chvílemi se nabízí otázka, zda strany, které jsou nuceny přejít do opozice, si uvědomují, co se vlastně stalo a jaké to může mít následky. Hlavním tématem jejích prohlášení je kritika vítězů a nadcházejícího rozložení poslanecké sněmovny. Někteří, jako například Petr Fiala se zahalili do pláště mlčení, ze kterého občas vykouknou a něco, co není vůbec důležité řeknou.
Například: Koho prosím vás zajímá, že se pod Fialou houpe křeslo? To je interní věcí ODS. Stejně nedůležité je, co čeká sociální demokracii nebo spolek Stačilo. Pokud to budu chtít vědět, najdu si tyto informace u zdroje, nepotřebuji, aby mi to říkal někdo z TOP 09 nebo SPOLU.
Ovšem budoucnost koalice SPOLU je to, co zajímá všechny voliče demokratických stran. Protože čtyři roky, jakkoliv se to jeví jako dlouhá doba, jsou ve skutečnosti v politice poměrně krátký časový úsek, ve kterém není, možné plýtvat ani minutou. A je nutné nyní a hned vytvořit strategii pro občana, pro voliče, pro zemi, ze které bude jasné, jakým směrem se bude nynější opozice ubírat a co bude nabízet.
Volební výsledky jsou varováním, že sázet vše na jednu kartu, se nemusí vyplatit. A také se nevyplácí ignorovat dobře míněné rady voličů a příznivců. Jde o to, že nejsem jediný, kdo Petra Fialu varoval a vyzýval jej, ať zařadí zpátečku. Že ANO a Babiš nejsou ve volbách největší hrozbou. A ukázalo se, že jsme měli pravdu. Zatímco pan Fiala řečnil o hrozbě ze strany ANO, tak za jeho zády a bez jeho zájmu se formovalo a sílilo Stačilo a posilovala koalice SPD a Motoristi. A právě to bylo důvodem, který demokratické koalici zlomil doslova vaz. Kdo mi nevěří, ať si vezme kalkulačku, a pokud se mu nechce, tak mu to číslo napíšu. ANO vyhrálo o 630 000 hlasů. To je ten rozdíl. Tedy nic drtivého, ale jedná se o hlasy, které příznivci Stačilo, hodili Babišovi a Okamurovi. Plus minus. A dalším průšvihem byly debaty, kdy Petr Fiala opustil sám sebe a, zřejmě vyslyšel hloupé rady svého PR týmu na zvýšení agresivity. Volič tedy neviděl toho rozvážného profesora, ale spíše vztekajícího se Cruchota / Louis De Funes/. Tomu ale přece nemohl nikdo uvěřit. Ani odpůrci a už vůbec ne příznivci, pro které tato změna musela být šokem a zklamáním.
Budoucnost demokracie a demokratických stran má tedy před sebou velkou výzvu v podobě pochopení, zaměřit se pouze na jednoho nepřítele a pálit do něj vším, co máme k dispozici vždy povede k tomu, že nám dojdou náboje a že nás, jak se lidově říká, protivník přečurá. Aby se to tedy neopakovalo, musí všichni, koho se to týká, především změnit a posílit PR týmy. Je mi jasné, že politik nemůže být reklamním specialistou a že voliče nezajímají suchá data. A k tomu musí být vytvořena skupina odborníků, kteří nasměrují politiky tak, aby hovořil jasně, zajímavě, vtipně, úderně, rozhodně ale ne stereotypně a nudně.
Co se týče koalice Spolu je asi jasné, že se rozpadne. To není zase taková tragedie. Pokud se rozejde přátelsky, mohou ve sněmovně i nadále působit společně a pracovat na změně volebního systému, co se týče pravidel pro koaliční strany. Nyní ale asi bude zapotřebí, aby každá ze stran věnovala nejvíce energie vlastním problémům. Co se týče ODS, pak největší chybou by bylo vyměnit Petra Fialu. Byl by to ukvapený krok i přesto, že porážka jde na jeho triko. Ale tak už to v politice bývá. Někdo poražený být musí. A navzdory chybám v kampani a po celou dobu mandátu, Petr Fiala byl dosud zdaleka nejlepším premiérem.
Kvalitu totiž poznáme i podle toho, že dotyčný nevyřvává, že mluvil s Trumpem pět krát, že byl v FBI /, tam jsem byl také/ nebo Pentagonu / I tam jsem byl a může tam jít prakticky kdokoliv za určitých podmínek/. A to se promítá nejen do celostátní politiky, ale i do té stranické. A ODS opravdu momentálně nemá adekvátní náhradu.
