Lumpenproletariát v ulicích Prahy, tak tady už končí legrace.

Jednotlivé projevy, kterým ovšem vévodil ten, co přednesl Jindřich Rajchl byly hrozbou a děsivou vizí budoucnosti, pokud tato uskupení ve volbách uspějí. Ony to vlastně nebyly ani projevy. Byly to jasné proklamace toho, jak si šéfové přítomných partiček představují budoucnost České republiky.

Už úvodní Rajchlova slova nikoho nenechala na pochybách o tom, jaký je jeho cíl a po čem skutečně touží. Nemilosrdně ponížit, zesměšnit a zadupat do země všechny, kteří mají tu „drzost“ hlásat jiný názor. Hodí se mu každá nepravda a jakákoliv lež. A žaludek se obrací z toho, že na jednom podiu stáli ti, co mají plná ústa krásné budoucnosti a péče o občany s těmi, kteří mají v názvu komunismus a kteří s nimi stojí v jedné řadě.

Mráz běhal po zádech, když donutil přítomný dav hulákat směrem k protestujícím „Hanba“.Bylo to děsivé a připomenulo mi to záběry filmových týdeníků z roku 1948 a z let padesátých, kdy podobně zfanatizované davy řvaly na náměstích a požadovaly tresty smrti pro zrádce. Jak málo v sobotu scházelo, kdy by k něčemu podobnému došlo i u Hradu? Ve chvíli, kdy Rajchl plivl jedovatou slinu směrem k prezidentu republiky? Tato demonstrace, nebyla ničím menším než demonstrací síly, výkřikem o tom, že jsou tady, hrozbou možná i pokusem o vydírání. Každopádně byla dostatečně hlučným varováním pro ty, kteří chtějí svobodnou a demokratickou zemi

Celá letošní předvolební kampaň se nese ve znamená arogance a agrese. Nejen na veřejných setkáních a debatách. Ale i v televizi, právě během televizních debat ukázali kandidáti opozičních stran svou temnou tvář. Připomeňme si hysterické výstupy Kateřiny Konečné, Jany Maláčové, Lubomíra Zaorálka nebo dětinské trucovité komentáře Jindřicha Rajchla, kteří měli velký problém pustit ke slovu oponenty, skákali do řeči, uráželi a zesměšňovali. Nabízí se otázka proč? Proč tolik zla a negace? Odpověď je prostá. Protože sami nemají co nabídnout. Proto, kdykoliv se objeví pokus vyvrátit jejích nesmyslné plány, snaží se to ukřičet a umlčet.

Bohužel, měl pravdu jeden velice nechvalně proslulý politik, který kdysi dávno prohlásil, že „Češi jsou smějící se bestie“. Bohužel, ne vždy toho hodnocení platí v tom dobrém slova smyslu. A tak se divák u obrazovek baví, ve stylu Werichova „perte se a žerte se“, a má radost, jak si ti politici jdou po krku. Je to zábavné, je to veselé, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíte, že tito lidé, se ucházejí u vás o zaměstnání. Že tito lidé budou zanedlouho možná rozhodovat o tom, zda si koupíte uherák nebo výrobní salám anebo jestli pojedete na dovolenou do Tunisu anebo vám bude muset stačit pobyt pod stanem někde u řeky. V tom okamžiku totiž končí legrace a je čas se zamyslet, kam bude směřovat Česká republika v následujících čtyřech letech. Kam jí voliči nasměruji.

Osobně mám velké pochopení pro ty, kteří pochybují o současné demokratické opozici. Sám nemohu pochopit, jak mohou být politici, tak nesoudní a myslet si, že po volbách už nemusí s veřejností komunikovat. A dokonce i v předvolebních týdnech či měsících, omezit komunikaci pouze na dobře organizovaná setkání na náměstích a kulturních domech a další kontakty ignorovat. K čemu mají dobře placené PR týmy? Jedná se o domýšlivost nebo naivitu? Těžko říct stejně jako nelze zcela pochopit, proč například Petr Fiala a Vít Rakušan tolerují nechutné osobní urážky, kterými jsou zaplaveny sociální sítě. Nejnověji Petra Rédova a Daniel Sterzik šíří pomluvu o fIala jugend gang, což předsedu vlády nechává trestuhodně klidným.

Všichni víme, že toho není málo, co by bylo možno, co by se mělo a co se musí současné vládě vyčítat. Kdyby existoval kdokoliv, kdo by mohl současnou vládu nahradit, aniž by neuvrhl zemi do chaosu a náruče Ruska, kdo by neohrozil mezinárodní závazky a spojenectví, byl, by vřele vítán. Bohužel, nikdo takový v současné nabídce není. A proto je třeba volit moudře, se zavřeným jedním a přimhouřeným druhým okem. Já vím, že to není snadné, ale jiná možnost není.

Ti, co se v sobotu předváděli v Praze u Hradu, nemají nejmenší právo vést Českou republiku, a pokud se k moci dostanou, bude to pro všechny velký problém hraničící s národní tragédii.

Tohle je můj poslední blog k tématu voleb. Už jsem v tomto směru napsal vše, co jsem považoval za potřebné, a tak mi dovolte závěrem být trochu osobní.

V minulých dnes se do mě jedná osoba, která se s moudrostí a rozumem minula velkým obloukem navezla, že jak mohu komentovat dění v Česku, když zde trvale nežiji. Ano, je to pravda. Přesto, mám Českou republiku rád a záleží mi na ní. A i když jsem částečně nepohyblivý a bez odpočinku neujdu ani 50 metrů, rád bych měl v budoucnu, pokud mi to dovolí zdraví, možnost vidět svobodnou a barevnou Prahu, mé milované Beskydy a Jeseníky. Rád bych viděl zemi kvetoucí a ne v ohrožení drony, raketami, či dokonce tanky. Možná se to někomu zdá jako strašení, ale stejný pocit mohli mít i obyvatelé Kyjeva před ruským útokem v roce 2022. Jestliže dnes, po zkušenostech z uplynulých tří let, ze současného mezinárodního vývoje volá po možnosti odchodu z NATO nebo případně z EU, je to hazardér a nemá právo zastupovat občany České republiky.

Takže přeji České republice a jejím občanům dobrou volbu.