Článek
Jen si připomeňme základní body.
Prezidentovi dává ústava pravomoc zastupovat republiku na jednáních v zahraničí. V současné době je ve hře summit NATO v Ankaře a Valné shromáždění OSN. Vláda se i kvůli pevnému a zásadovému postoji prezidenta rozhodla toto pravidlo narušit tím, že jej nebude na tato jednání delegovat. To vyvolalo déletrvající spor, který se prezident pokusil urovnat v pondělí.
Přesněji řečeno, jeho snahou zřejmě bylo donutit vládu k projevení jasného stanoviska a vytvoření situace, kdy kompetenční žaloba nebude zapotřebí. Vláda se totiž předtím rozhodla přesunout své rozhodnutí až na 22. června, což by prezidentovi omezilo možnost úspěšné protireakce.
Tolik krátký přehled.
A jak to tedy nakonec dopadlo?
Prezident se na jednání zdržel krátce. Něco kolem dvaceti minut. Bližší podrobnosti nejsou známy, ale Andrej Babiš se připravil velice dobře. Vláda rozhodla, že na jednání Valného shromáždění OSN povede delegaci České republiky právě Petr Pavel. Jelikož představa Petra Macinky byla ještě před několika dny zcela odlišná, dá se předpokládat, že se jedná o nabídku, která by měla „vlka nakrmit, ale ovce by zůstaly netknuté“.
Bylo by to vlastně logické, protože účast na jednání VS OSN není momentálně tak mediálně nafouknutá jako summit NATO. Andrej Babiš a hlavně Petr Macinka by tak dostali široký manévrovací prostor. Tato rošáda by byla vlastně jediným možným krokem, jak dostat prezidenta do úzkých. Ať už ji vymyslel kdokoli, předpokládal, že Petr Pavel nebude riskovat případný pokles popularity kvůli podezření, že jedná nečestně a že si jen vynucuje účast.
Pokud ale taková představa skutečně existuje, pokud si pánové Babiš nebo Macinka myslí, že prezident republiky je veden vlastním egem, znamená to, že vůbec nepochopili jeho postoj a bohužel se chovají stylem „podle sebe soudím tebe“.
Musím přiznat, že v minulosti jsem Petra Pavla mnohokrát nechápal. Jenže pak mi to došlo. Je to člověk, jehož život je naplněn službou v zájmu nějakého cíle. Bylo tomu tak v armádě, kdy se řídil nutností splnit úkol a cíl, a je tomu tak i nyní.
Poté, co byl zvolen prezidentem republiky, složil tento slib:
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
A o to tady celou dobu jde. O to, že nechápe roli prezidenta jen jako kladeče věnců nebo že nechce být strojem na podpisy. Chce svou funkci vykonávat maximálně ve prospěch České republiky a jejích občanů. A k tomu samozřejmě patří i aktivní účast na mezinárodním poli.
Pokud tedy bylo snahou umlčet prezidenta tím, že mu bude předhozeno šidítko v podobě účasti na VS OSN a on ustoupí od požadavku na účast na summitu NATO, pak si myslím, že tento tah nevyjde. Prezident totiž může v souladu s Ústavou požadovat účast na obou akcích, a pokud mu nebude vyhověno, pak může podnikat kroky k tomu, aby v budoucnu nedošlo k omezování jeho prezidentských pravomocí.
Nyní je tedy otázka, jak se celá ta nemilá situace bude vyvíjet dál. Jsou názory, že Ústavní soud nebude mít dostatek času na projednání případné kompetenční žaloby v daném termínu. Pokud na to někdo spoléhá, pak chci upozornit, že půjde jen o krátkodobou výhru, protože sice nepomůže prezidentovi v tomto roce, ale rozhodnutí bude platit pro léta budoucí a já nepochybuji o tom, že to rozhodnutí bude v souladu s představou prezidenta. Ten má tedy stále na šachovnici sice mírnou, ale přesto převahu. A ten případný pat bude ve skutečnosti drtivou vládní prohrou, protože vláda se uzavřela do bubliny nedotknutelnosti a pocitu vlastní neomylnosti a poslušnost se rozhodla vynucovat si, mírně řečeno, dětinskými způsoby. A přestože koaliční politici tím velice rádi klamou veřejnost, není pravdou, že by prezident nemohl vládu kritizovat. Ano, on sice na jednáních zastupuje vládní politiku země, nicméně není omezen v tom, že by nemohl nastínit svůj kritický názor při neoficiální příležitosti.
Po pondělní návštěvě prezidenta republiky mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Tisková konference po skončení zasedání ale naznačila, že 22. červen může být dnem, kdy zdravý rozum zvítězí. Zde si všimněte změny v tónině. Macinka říká „měl by se zúčastnit“. Tedy podmiňovací způsob. Což je novinka.
