Článek
Tento spolek po loňských volbách zcela ovládl Poslaneckou sněmovnu a postupně se snaží pomocí manipulací a podsouvání smyšlenek udělat z občanů ničemu nerozumící nástroj ke znovuzvolení.
Jeden člověk a jedna instituce jim ale stojí v cestě k tomu, aby společnost ovládli beze zbytku. Tím člověkem je prezident Petr Pavel a tou institucí Ústavní soud České republiky.
Pavel má navíc vroubek v tom, že byl tak drzý a porazil v prezidentských volbách Andreje Babiše a následně jej znemožnil, když si vymohl účast na summitu NATO.
Tato kauza má vůbec velice půvabný průběh, když Andrej Babiš prohlásil, že:
„Bylo to ve finále nešťastné, protože pokud jsme neměli mít tu ostudu v Ankaře, tak měl Ústavní soud rozhodnout o tom, že prezident Pavel je vedoucím delegace.
Je vidět, že premiér má stále problém jisté věci zkousnout, přestože konkrétně na tom summitu si nemohl naříkat, jelikož společnost mu dělala krásná žena, takže mohl zůstat nad věcí. Jenže ješitnost je potvora, a tak jsme se před pár dny stali svědky další kapitoly, když vláda odpověděla na kompetenční žalobu prezidenta.
Na to má samozřejmě právo, nicméně způsob, jakým je ta odpověď formulována, je přinejmenším vůči Ústavnímu soudu urážlivý. Není to odpověď. Tón je povýšenecký a podsouvá domněnku, jako by vláda stála nad Ústavním soudem. Vrcholem je požadavek na odvolání jednoho ze soudců, což je drzost nejhrubšího zrna. I pokud by se mělo jednat pouze o návrh či žádost, nemá k něčemu podobnému vláda vůbec právo přistupovat. Takovým krokem, zvláště pokud je veřejně prezentován, vyvolává ve veřejnosti pochybnosti o důvěryhodnosti instituce. A to je nepřípustné.
Jenže současná vládní koalice, kterou zcela ovládají chaoti a nekompetentní kariéristé, potřebuje obhájit své kroky, které vedou ke společenskému neklidu.
Proto označují prezidenta republiky za šéfa opozice, zvláště nyní, když jim vrátil jejich zpackaný zákon o rozvolnění rozpočtových pravidel. Přestože o škodlivosti tohoto zákona referovali opravdu renomovaní ekonomové a paní Schillerová jej hájí pouze pomocí růžové kalkulačky, kterou dostala balíkem, tak se prezident stal opětovně terčem útoků a je označován za opozičníka.
Kdo je ale skutečnou hlavou opozice? To je otázka. Přesněji by se hodilo zeptat se, kde vlastně opozice je. Kam zmizela? V politickém oktagonu vidíme pouze trio Babiš - Macinka - Okamura, kterým občas nadhazuje Rajchl, versus Petr Pavel, který je v tom souboji víceméně sám. Sice stále s enormní podporou občanů, nicméně… hodil by se partner přímo v kolbišti. Jinými slovy, prezident není hlavou opozice, protože v této chvíli se opozice choulí někde v koutečku a není moc vidět. Což je mrzuté.
O to více jsou vidět a slyšet ti, kteří by se mohli klidně řídit heslem „Po nás potopa“. Protože co si budeme povídat, pokud to šílenství někdo nezastaví nebo alespoň nepřibrzdí, ta potopa přijde.
