Článek
Tato hrůzostrašná informace dnes šokovala fanoušky snad na celém světě. Jedná se o bezprecedentní legalizaci zločinné ruské vlády, agresora, země, která je zodpovědná za zkázu a zmar na Ukrajině.
Rozhodnutím arbitrážního soudu se ruské zločiny ospravedlňují a každý ruský sportovec tak může na mezinárodním kolbišti hájit kroky prezidenta Putina a jeho armády.
Znění ruské hymny pak při případných výhrách bude solí sypanou do ran zraněných a pozůstalých po mrtvých ukrajinských dětech, ženách a mužích.
Zvítězilo pokrytecké tvrzení, že politika do sportu nepatří, zatímco v Kyjevě a dalších městech dále umírají nevinní lidé, právě kvůli politice, kterou tento arbitrážní soud vzal na milost.
Jednotlivé národní federace už tento krok kritizují, nicméně hlásí, že jej budou poslušně akceptovat. Snad jedině Finsko a Švédsko se ohradily; Finsko nebude bránit svým sportovcům, kteří odmítnou startovat proti Rusům, a Švédsko zase požádalo Německo, které bude organizátorem příštího šampionátu v hokeji, aby Rusům účast zkomplikovalo.
Jak zareaguje Česká republika, není ve chvíli, kdy tyto řádky píšu, známo.
Co se tedy bude příští rok v Německu kromě hokeje odehrávat?
Můžeme si být jisti, že budeme svědky bezpočtu provokací v zákulisí, v hledišti a nepochybně i na ledě. Přestože tuto otázku arbitrážní soud neřešil, nepochybně budeme nuceni poslouchat hymnu agresora, který rozpoutal nejkrvavější konflikt na území Evropy od konce druhé světové války. Na žerdi bude možná stoupat vzhůru vlajka země, jejíž prezident tento týden prohlásil, že je připravena na válku s NATO, a který jen hodiny po rozhovorech o míru s prezidentem Finska vyslal k hranicím NATO rakety schopné nést jaderné hlavice.
Tohle ovšem arbitrážní soud neřešil, protože se celým problémem nezabýval do hloubky. Například nikoho nezajímalo, jak asi proběhne případný zápas mezi Ruskem a Ukrajinou.
Pochopitelně rozhodnutí arbitrážního soudu nespadlo jen tak z nebe. Jedná se o výsledek chaotického přístupu nejen Evropy, ale především i USA k agresi vůči Ukrajině. Přičemž tato agrese není rozhodně jediným ruským prohřeškem. A jsme svědky ještě jednoho, zdá se, mnohem horšího poznatku.
Světové veřejné mínění se začíná otáčet zády k napadeným, bránícím se, a je laskavější a shovívavější k agresorům.
To se ovšem může nám všem hodně vymstít.
