Článek
Bohužel, události několika málo posledních dní mě přesvědčily, že země se dostala do situace ne nepodobné té, ve které byla do roku 1989. Jistě, podobnost je to čistě hypotetická, nicméně hrozba v přetvoření do skutečného maléru nabývá na razanci.
Dosud se vlastně nic nedělo. Probíhalo pouze takové škádlení mezi vládou a opozicí, vládou a prezidentem, ministrem a prezidentem. Nic z toho zásadním způsobem nevybočovalo z běžného stavu, na jaký jsou už všichni zvyklí.
Poslední dny ovšem ukázaly, že činnost koaliční vlády vykazuje veškeré známky destruktivního chování. To, že namísto ministra jede na důležitou schůzku jakýsi zmocněnec je jen první ukázka. Jelikož byl ale Turek europoslancem, dalo se předpokládat seriózní vystoupení. Jenže se ukázalo, že není schopen smysluplné komunikace v angličtině, a to je přinejmenším podivné. Argumentace, že nemluvil tímto jazykem půl roků snad nikoho nepřesvědčila.
Mohla to být jen nevýznamná lapálie, nicméně stalo se něco, co zvedá varovný prst. Premiér spolu s Macinkou se rozhodli udělit lekci neposlušnému prezidentovi tím, že na jednání NATO do Turecka pojednou sami.
To ovšem vysílá společnosti, ale i světu dosti zásadní signál a poselství ohledně nového, zásadního rozdělení moci. Podle tohoto signálu, se jediným skutečným pánem a vládcem České republiky stává Andrej Babiš s tím, že je ochoten si po svůj bok občas postavit někoho, kdo se bude držet v dostatečném předklonu. Vůči prezidentovi to ovšem dává ještě jedno znamení. Tím, že během společného jednání Petra Pavla na tak zásadní rozhodnutí neupozornil, ukázal, že jej nebere jako politického partnera. A to už je varování i směrem například k NATO, jelikož ať se to někomu líbí, nebo ne, je Petr Pavel nejvyšším velitelem armády.
Najednou, prakticky ze dne na den se změnila kompletně celá povolební situace a je nutné na to reagovat. Proto i já, ač k demonstracím přistupuji s nedůvěrou jsem nabyl dojmu, že sobotní akce na Letné je více než nutná a že čím více lidí tam přijde, tím to bude lepší. Pochopitelně neznám program ani to, o čem se bude mluvit. Snad se řečníci neomezí jen na patetické projevy a prázdná prohlášeni a půjdou ke kořenu věci. Veřejnost musí jasně dát najevo, co si o pokusu vládní koalice myslí. Uvědomte si, že jde o přímou snahu o likvidaci demokracie ve prospěch úzké skupiny mocných.
Přesně takovým způsobem se oslabuje síla demokracie a nastupuje systém podobný tomu, co můžeme vidět v Maďarsku či Slovensko. A některým politikům by se takové sblížení hodně líbilo, Vytvořit jakési trojstátí zemí, které by rozkládaly partnerské vztahy dosud panující v Evropě. A od toho je pak jen krůček k nové totalitě.
Už od voleb je možno postupně pozorovat snahu o oslabování, nebo dokonce vyvázání se ze závazků, které Česká republika přijala. Nejvíce diskutovaným je samozřejmě závazek vůči NATO, který je v této hektické době nejdůležitějším. Andrej Babiš doufá, že když pojede na jednání do Turecka místo prezidenta on, navíc obklopen Macinkou tak že dokáže přesvědčit spojence, že na zvýšení příspěvků republika nemá peníze. Osobně si tím nejsem tak moc jistý. Určitě to nedokáže Macinka a Babiš si může s Ruttem telefonovat kolikrát chce, nesplnění závazků nebude vnímáno příznivě. Kromě toho prosakují zprávy, že Trump do Turecka nakonec ani nedorazí, takže pokud se Babiš těší na další společnou fotku, může být zklamán. A všechny ty pochybnosti umocní ještě fakt, jakým způsobem byl z jednání odstaven prezident republiky, který tam měl původně být.
Hlavní otázkou nyní ovšem je, jak moc je pan Minář a všichni, kdo tu demonstraci připravují schopen reagovat na aktuální změny v zemi. Protože pokud tu akci pojme jen jako jakýsi boj za záchranu veřejnoprávní televize, nebo podporu prezidentovi, pak se bude jednat o promarněné odpoledne. K ničemu to nepovede.
Mikuláš Minář
Scénář musí fungovat tak, že bude jasně deklarováno, že Česká republika je a musí zůstat demokratickou zemi, pevně zakotvenou v prozápadně orientovaném společenství národů. Z toho je třeba vycházet a klást hlavní důraz na fakt, že Babiš, Macinka, Okamura a nesmíme pochopitelně zapomenout na Rajchla si stále silněji uzurpují právo na omezování svobod. To musí být hlavním motivem celé sobotní akce.
Jaká je šance, že se po sobotě cokoliv změní? 0. Ano, čtete správně. Nulová. Jenže může vyvolat ucelený řetězec následných akcí, které by nakonec mohly vést k pádu vlády a píšu to otevřeně, ten pád bude více než žádoucí. Pokud se Andrej Babiš nevzpamatuje a nezačne pracovat pro občany. To prozatím nedělá.
Občané České republiky se dlouho vzpamatovávali ze škod, které napáchalo 40 let vlády komunistů (členů KSČ). Bylo to bolestivé období, kdy se střídaly úspěchy s neúspěchy. A když se konečně začalo vše trochu obracet správným směrem, kdy se svět i Česko vzpamatovalo z Covidu nastala další krize v podobě Ruské agrese vůči Ukrajině a nyní další problém na Blízkém východě. V této situaci si Česká republika nemůže dovolit stát bokem a přejít na stranu nespolehlivých partnerů. Upřímně řečeno, nevím, co sledují Orbán a Fico, když své země táhnou do temnot. Česká republika si tuto cestu dovolit nemůže.
To vše by mělo na Letné zaznít. Jasný hlas veřejnosti. Probudit národní uvědomění a neustále připomínat Babišovi, že na ahoj lidi mu nikdo neskočí. A Macinkovi, že media jsou prostředníkem mezi ministry a občany a ministři mají povinnost informovat. Pokud se mu to nelíbí, ať pokračuje ve falešném drnkání na kytaru.
Tak držím palce.
