Článek
Za poměrně krátkou dobu, co se ve veřejném prostoru objevuje, z něj nevyšlo nic smysluplného. Každý jeho projev, každé prohlášení skončilo jakýmsi „vtipným“ bonmotem, jehož vtipnosti rozumí pan Ševčík nejspíše pouze on sám.
Troufám si odhadnout, že prozatímního vrcholu dosáhl včera před půlnocí v Poslanecké sněmovně, kdy se dosti nechutným komentářem obrátil na paní poslankyni Michaelu Šebelovou.
Existuje na české politické scéně spousta žen, které mi takříkajíc lezou na nervy, ale nikdy bych si vůči nim nedovolil pronést něco podobného, jako to udělal poslanec za SPD pan Ševčík. Tímto svým výkřikem dal jasně najevo, že do Sněmovny nepatří, protože pokud nedokáže zvládnout celodenní jednání a je natolik unaven, že svou frustraci ventiluje vulgaritou, nemá právo zastupovat občany.
V této souvislosti je ještě děsivější skutečnost, že podle svědectví Víta Rakušana předseda SPD Tomio Okamura nebyl ochoten pana Ševčíka napomenout a měla dokonce vzniknout hádka obsahující oslovení z kategorie hospodářského zvířectva. Děsivější je to proto, že se to stalo za přítomnosti, či dokonce přímého zapojení předsedy Poslanecké sněmovny, což by měla být osobnost vysokého morálního uvědomění.
Jaký příklad dává Tomio Okamura svým chováním? Veřejnosti i budoucí generaci? Opravdu chceme, aby se Poslanecká sněmovna svým chováním posouvala směrem někam k Balkánu?
Možná se nakonec pan Tomio Okamura omluví. Možná dokonce i nějak donutí k omluvě i pana Ševčíka. Je ale už nyní jasné, že jen prostá omluva nemůže stačit. Je nejvyšší čas nastavit pravidla tak, aby se podobné věci nemohly opakovat, a pokud k něčemu podobnému dojde, tak aby viník byl postižen finanční pokutou, případně aby následky nesla i strana, kterou zastupuje.
Co se týče paní poslankyně Michaely Šebelové, je zajímavé, jak ona samotná je častým terčem útoků ze strany Ševčíkova kolegy Jindřicha Rajchla. Skoro se nabízí podezření, že se jedná o závist, protože jejich strany a kluby takto kvalitní političku ve svých řadách nemají.
