Článek
Člověk by se tomu i zasmál, kdyby to autoři podobných nehorázností nemysleli vážně a kdyby tomu tolik lidí nenaletělo. Pamatujete na Miloše Kopeckého? Na jeho větu z Nemocnice na kraji města? Dala by se parafrázovat například takto: Kdyby hloupost nadnášela, spousta Čechů, Moravanů, Slezanů i Chodů by se vznášela ve vesmírném prostoru.
Hloupost podobného strašení je tím větší, když si uvědomíme prostou skutečnost, že jak odsunutí němečtí spoluobčané, tak i jejich potomci do Československa a nyní do České republiky jezdí od roku 1964. Po roce 1989 dokonce bez sebemenších restrikcí. Jezdí se sem rekreovat, poznávat, vzpomínat a co více – jezdí sem i pomáhat. Už ani nespočítáme, kolik budov a památek by nemohlo vzniknout anebo by už neexistovalo nebýt marek a eur poskytnutých štědrými dárci z Německa či Rakouska.
Vzpomínám si, jak kolem roku 1990 známí ze Znojemska a okolí lamentovali, že prý Němci a Rakušané přijedou a budou chtít zpět své majetky. Dokonce se šířily zvěsti o tom, že prý už přijížděly mercedesy s Němci, kteří si prý prohlíželi domy. Nakonec se ukázalo, že to tehdy šířily třešničky, tedy komunisté. Ti byli v tomto směru hodně vynalézaví. Upřímně, dost jim v tom napomohl i Václav Havel svým bláznivým nápadem, který přednesl Helmutu Kohlovi. Samozřejmě že se nic nestalo a ani stát nemohlo.
Stejně jako tehdy, ani dnes není Česká republika v žádném nebezpečí. Festival Meeting Brno, jehož součástí je sudetoněmecké setkání v Brně, není ničím jiným než přátelskou akcí, která si klade za cíl smíření dvou národů.
Nikdo nemůže ani nechce zapomenout a ani odpustit hrůzy, které se během druhé světové války udály. Německo bude mít stále cejch země, která připustila, aby se ve jménu její velikosti páchaly nelidské zločiny. Stejně tak my jsme neměli právo oplácet stejnou mincí a mstít se na nevinných.
Na druhou stranu jsme my i dnešní Německo o generace i více dále. Jsme mírumilovné země, které se poučily ze své minulosti, a současná generace nemůže nést donekonečna tíhu zločinů svých předků. Proto je načase, aby došlo k onomu smíření, které je mottem festivalu.
Ti, co veřejnost tak trapně straší, to činí ze zoufalé nevědomosti. Ohánějí se Benešovými dekrety, které samy o sobě jsou už z podstaty věci mrtvé. Protože jejich cíl byl naplněn, jsou jakékoliv pokusy o zrušení naprosto zbytečným a nerealizovatelným požadavkem. I kdyby se parlament jednoho krásného dne rozhodl, že o zrušení rozhodne, byl by to jen formální akt bez sebemenších následků.
Je tady ovšem ještě druhá skupina. To jsou ti, kteří tu zlobu a nenávist vyvolávají a kterým se náramně hodí do jejich plánů na navýšení moci.
Politici jako Okamura, Rajchl nebo Konečná se cítí oprávněni vnucovat lidem svou představu mezinárodní spolupráce. Nebo spíše izolace, protože to, co předvádějí, k ničemu jinému nepovede.
Věřím, že maximálně do měsíce se situace uklidní. Ti, co jsou dnes nejvíce slyšet, vyrazí na nákup do Vídně nebo Mnichova a pak doma na zahradě, při grilování nebo v hospodě u piva budou každému, kdo bude ochoten poslouchat, vykládat, jací jsou vlastenci a jak to těm Němčourům v Brně natřeli. Pověst země v tom okamžiku půjde stranou.
Jsem proto rád, že alespoň v čele republiky stojí člověk, který uvažuje rozumně. A co vy občané?
Meeting v Brně.
Je krásný den, sluníčko svítí, v Brně je hezky, tak co kdybyste zašli na sousedské setkání, zazpívali si a zatančili a vykašlali se na šiřitele nenávisti. Bude to zdravější.
