Článek
Je to dnes totiž trochu citlivé téma a je mi jasné, že se pohybuju na velice tenkém ledě. Může se stát, že se nezavděčím ani jedné ze znesvářených skupin, které toto téma zajímá.
A přesto je to prosté.
Když došlo k bezprecedentnímu napadení Ukrajiny, Ruskem, pod falešnou záminkou, byla Česká republika jednou z prvních zemí, které nabídly pomoc lidem, kteří se ocitli v nebezpečí. Azyl zde našlo téměř půl milionu žen, dětí, mužů vyššího věku. Tak to tedy mělo původně být. Brzo vyšlo najevo, že u těch mužů to tak jednoznačné není a že k výši věku se přistupuje dost flexibilně.
Ale kdo by si nad tím lámal hlavu. Kdo chce do války? I ti, kteří se dnes buší v hrudní koš, že by za vlast klidně život položili, si to rychle rozmyslí, kdyby došlo na lámání chleba. Vážíme si svých životů, stejně jako Ukrajinci.
Nicméně od začátku války uběhly tři roky a zdá se, že si mnozí z těch, kteří přišli hledat bezpečí, spletli důvod svého pobytu. A tak vidíme v ulicích českých měst mladé muže v plném rozpuku sil, kterak tyto síly utápí v alkoholu. Jsou agresivní, hluční a peníze si opatřují čert ví, jakým způsobem, protože stejné tváře je možno vidět ráno, odpoledne i večer, od pondělí do pátku.
A tak se logicky nabízí otázka. Je Česká republika stále zemí, která nabízí pomoc hlavně uprchlíkům před válkou anebo se něco přihodilo, co změnilo daný kurz na zemi, kde je možno pohodlně vydělávat peníze? Protože druhá možnost rozhodně není správnou cestou a zpochybňuje všechna oficiální prohlášení o tom, jak moc užitku nám lidé z Ukrajiny přinášejí.
V žádném případě nehodlám zpochybňovat užitek těch, kteří pracují na stavbách či modernizaci silnic. Ani v továrnách na autodíly, různých korporací. Ptám se ale, existuje li rovnováha mezi zaměstnáním českého uchazeče a uchazeče z Ukrajiny. Z informací, které mám a kterým nemám důvod nevěřit, vím, že ta rovnováha není vždy pravidlem.
Dalším častým tématem jsou přepravní služby, převážně Bolt, kde můžete hovořit o štěstí, pokud pro vás přijede Čech, případně česky mluvící řidič. V Praze je to téměř nemožné, v menších městech je situace lepší, nicméně například z Ostravy mám i osobní zkušenost, že řidiči z Ukrajiny neznají místopis a ani práci s navigací. Jsou arogantní a nevychovaní. Když na to upozorníte zákaznický servis, nenastane žádná reakce.
A tak bych mohl pokračovat. Myslím, že pro ilustraci to stačí a mohu přejít k tomu podstatnému.
Jak jsem napsal v úvodu, to, že Česká republika poskytla a poskytuje pomoc lidem trpícím díky ruské agresi je opravdu záslužné. Nicméně se často setkávám s lidmi, kteří jsou z oblasti, kde se nebojovalo a nebojuje. Chápu jejích obavu z budoucnosti. Je logická a oprávněná. Mnozí z nich ale přijali myšlenku, že jsou v Česku doma a to může být problém.
Přijít do cizí země a žít v ní je jedna věc. Aby se ale stala domovem, to vyžaduje více než každodenní nákup v Tescu. Je nutností splynout nejen se zemí, ale i s národem a jeho zvyklostmi. A to v případě Čechu není jednoduché.
Kdysi se říkalo, že Finové jsou takoví Marťané mezi Evropany. Jenže ono to platí spíše na Čechy. Naše / ano i mých cca 30 procent/ povaha je taková, že se nám moc nelíbí, když nám kdokoliv cokoliv vnucuje. Když narušuje náš domácí prostor. Když přináší novinky, které ubírají našemu klídečku. Jsme prostě konzervy. Kdokoliv chce, aby se tato země stala jeho domovem, měl by tento fakt přijmout a nesnažit se o opak. Tedy, aby si zvykali ti, kteří v Česku jsou doma.
Bohužel vláda, ale ani opozice nenabízí mnoho informací, jak chce postupovat dále. Vláda se plácá po ramenou, jak jsou dobří, opozice zase straší a opakuje svou mantru, že jako fuj fuj Bandera. Ale k meritu věci se nikdo moc nemá. Hrozí tedy, že se dostaneme do jakéhosi vakua bez východiska, kde nejvíce utrpí ti, kteří opravdu přišli hledat pomoc, kteří tu pomoc stále potřebují, protože Putin rozum nedostane a Trumpovi těch 24 hodin, kdy se, zavázal válku ukončit už také uplynulo.
A nakonec na to doplatí nevinní na obou stranách. Je proto třeba přijmout takové kroky, aby ti, kdo zde nemají být, odešli a ti, kdo ochranu stále potřebují, ji dostali v té míře, kterou umožňují české zákony.
Můj postoj v celé otázce kolem Ukrajiny je konzistentní. Zastávám názor Slava Ukrajině, nicméně platí, že Česká republika musí zůstat zemí pro všechny ty, kteří budou ctít její zákony, její tradici, její historii / jakkoliv je občas přehlídkou zoufalství/, její jazyk a budou respektovat skutečnost, že získat zde domov nelze ze dne na den.
A Čechům by mělo dojít, že lehkomyslná politika stran jako ANO, PRO, SPD, Stačilo i jiných nepomůže vůbec nikomu a že přinese jen chaos.
Víte, proč v současnosti prochází USA takovou vnitropolitickou krizí? Protože za celá léta, kdy ten problém mají, nebyli politici schopní pochopit, že nelegálové nestojí o občanství. Chtějí mít jen podmínky, aby mohli pracovat a žít jako lidé. Namísto toho se donekonečna objevovaly nabídky na cestu k získání občanství. Jenže občanství je ten nejvyšší level. Píšu to, protože se Česká republika snadno může dostat do podobné situace, jako jsou v USA. Bude plná lidí bez statusu, bez budoucnosti.
A na závěr trocha hudby z Ukrajiny. Tahle kapela opravdu umí.
