Článek
Přiznávám, že s tou likvidací to zatím nebude tak horké, zdůrazňuji slovo zatím, protože přece jen, pár přátel zůstává. I když termín pár je v tomto případě více než příhodný.
Francie, poté, co její soud rozhodl o přípustnosti poskytnuti azylu i těm Gazanům, kteří na něj dosud neměli nárok, ústy svého prezidenta oznámila uznání Státu Palestina. Následovala hrozba v podobném stylu z Velké Británie, poté Malta a postupně se přidávají další země. Nejnověji Kanada a pozadu tradičně nezůstávají Irsko či Norsko.
Takovéto plány a kroky jsou v současné době minimálně nehoráznost, která jednak zkomplikuje průběh války v Gaze, ale hlavně postaví Izrael do kritické situace. Jakkoliv se to totiž zdá jako formální krok, přinese pro pallywood, tedy pro propalestinské dezinformační kruhy novou dávku virtuálního střeliva proti Izraeli. A právě tato virtuální válka v posledních dnech a týdnech přináší Hamasu velké úspěchy. Totiž to, čeho nebyl schopen docílit na bitevním poli, tedy převahu nad Izraelem, toho dosahuje na internetu a v mysli světového veřejného mínění. Srdceryvné záběry umírajících dětí, doplněné titulky jako „Izrael provádí genocidu, Izrael vyvolal hladomor“ a podobně, probouzejí solidaritu tam, kde jí není potřeba.
Ano, děti trpí, trpí celá civilní populace, ale není to Izrael, kdo nese za tuto situaci vinu. Každý agresor musí počítat s tím a nyní promiňte výrazivo, že dostane před držku nejen on, ale i lidé, kteří s ním nemají nic společného. A přestože to „nic společného“ je nadnesené, všichni totiž pamatujeme na výbuch radostného nadšení, tance a zpěvy v ulicích Gazy a hromadné rozdávání cukroví, zároveň je nutné chápat, že léta výchovy k nenávisti se nedají vymazat. A tak dnes, díky aktivitám Hamasu a na něj napojených dalších teroristických skupin, trpí obyvatelstvo, které je rovněž jeho obětí. Protože jen díky Hamasu došlo ze strany Egypta a Izraele k naprosté blokádě Gazy. Jen díky Hamasu se zhroutila celá infrastruktura, kterou tam po roce 2005 Izrael zanechal. Vzpomínám na výroky představitelů Hamasu, že do několika málo let bude z Gazy druhá Malaysie, kde budou turiste jezdit a přivážet Dolary a Eura. Namísto toho se z Gazy stalo nehostinné místo, kde obyvatelstvo nemělo šanci dosáhnout na tučné dary z EU a USA, které dostával pro své lidi Hamas, ale i Abbas v Rammallahu. I proto se Izrael snažil maximálně pomáhat tím, že poskytoval elektřinu a vodu, zdarma. Že umožnil Gazanům pracovat ve vnitřním Izraeli. Že lidé z Gazy mohli mít léčbu v nemocnicích v Izraeli.
Může se svět snažit sebevíce toto zlehčovat, či dokonce popírat, ale zůstane to pravdou.
Dnešní situace v Gaze není důsledkem akce IDF. Je důsledkem vládnutí Hamasu a je důsledkem nečinnosti Fatahu. A možná mě někdo označí za cynika ale IDF přinesla, za cenu obrovských obětí na straně Palestinců naději, že v budoucnu se zbaví zločinců a dostanou druhou šanci na slušný život. Tu první promarnili v roce 2007, kdy zvolili Hamas.
Jenže pomůže nyní plánované uznání Státu Palestina? Rozhodně ne. Minimálně proto, že mezinárodní právo, díky své klikatosti umožní zkomplikovat dosažení cíle, tedy likvidaci Hamasu. Už jen ty, jakoby mimochodem stanované podmínky, že se bude Hamas chovat slušně a nejlépe sám sebe odzbrojí, jsou naivní.
Pak je tu další problém. Gazu ovládá Hamas, jiná palestinská území Fatah. Jsou to navzájem nepřátelské skupiny. Kterou z těchto skupin plánované uznání Státu Palestina bude preferovat? Kde vlastně bude ten uznaný Stát Palestina? A nebude to znamenat, že Palestina v Gaze, bude bojovat proti Palestině v Rammallahu a posílat rakety jedna na druhou nad hlavami obyvatel Izraele? Jak bude zajištěno cestování mezi těmi dvěma oblastmi? A co vláda Palestiny, kdo jí bude vládnout? Odkud? Na základě jakého mandátu?
Nesmíme zapomenout na vůli obyvatelstva. Jaký chtějí stát? Jaká bude jeho další cesta, jak se bude rozvíjet, jaký bude mít vztah k sousedům. Bude ochoten uznat právo na jejích existenci? Budou ochotni k mírové spolupráci? A co ekonomika? Peníze, hospodářství, co vnitřní bezpečnost. A jak to bude s památkami. Protože jako Stát Palestina bude muset převzít veškerou péči o historické památky. Anebo se očekává, že i nadále do bude na Izraeli?
To je ovšem jen část otázek, na které se dá odpovědět slovy „nějak bylo nějak se to udělá“ Tak se totiž dosud odpovídalo. Na některé už můžeme odpovědět nyní a nebudeme se mýlit
1/ Nikdy nedojde k stoprocentní ochotě uznat právo na existenci Izraele.
2/ Nikdy nedojde k ochotě mírově spolupracovat
3/ Nikdy nedojde k dohodě mezi Hamasem a Fatahem
4/ O památky na území Státu Palestina se bude muset i nadále starat Izrael.
Mapa Izraele
5/ Jistí islámští duchovní připouštějí, že v zájmu islámu je lež naprosto přípustná. Takže je nutné s tím počítat, pokud by mělo docházet k jakýmkoliv slibům, které by byly v rozporu s proklamovaným “ od řeky k moři, Palestina bude svobodná.“
Takže už jen z tohoto krátkého výčtu vidíme, že uznat Stát Palestina je v tuto chvíli čiré bláznovství. Jak může být jako stát uznán subjekt, který nemá v okamžiku uznání jasnou představu o své existenci a kde vlastně chce existovat. Ať už se podíváme na Hamas, nebo i na Fatah, jedno mají obě strany společné. Ani jedna si nepřipouští život po bodu Izraele, ale chtějí celé území pro sebe.
Čímž se obloukem vracím k úvodu, kde jsem napsal slova o likvidaci Izraele. To totiž není taková nemožná varianta. Jednak musíme vzít v úvahu, jaké prostředky by musel najednou začít Izrael na obranu vynakládat. To jsou astronomické sumy, mnohonásobně vyšší než nyní. Spoléhat na podporu USA je krátkozraké, protože prezident je náladový a nikdy nevíte, jak se vyspí. No a v neposlední řadě, by toto uznání bylo obrovským darem Hamasu a všem teroristickým skupinám, které v Gaze operují. Dosud veškeré konflikty označoval za svou výhru, přestože dostali naklepáno.
Pokud ale dojde k uznání Státu Palestina, bude to znamenat z jeho pohledu nejen výhru, ale a to je vůbec nejhorší, vyšle tento krok jasné znamení, že útok ze 7.10.2023, který to rozpoutal, byl oprávněný, protože vedl k porážce sionistického režimu v očích světové veřejnosti a politiky.
Zbývá se tedy zeptat, co vede lídry těchto zemí k tomu, že chtějí udělat takovou nehoráznost? Je to opravdu snaha o záchranu lidských životů? To ale mohli udělat jinak a dříve. Stačilo nepřihlížet slepě k pokusům o terorizování Izraele. Stačilo využít veškerou moc k navrácení rukojmích. Katar, kde jsou v bezpečí a dostatků vůdcové Hamasu, je spojencem USA a západu, stejně jako Emiráty. Ani tam nedošlo k nátlaku na vůči hostitelským zemím, aby donutily Hamas k rozumu. Co tedy stojí za současnou změnou kurzu a nálad? Nabízí se obava z nárůstu přílivu utečenců do Evropy. Ale k tomu jistě může dojít a pravděpodobně dojde i po uznání Státu Palestina. Nabízí se ještě jeden možný důvod, který bych ovšem rád považoval za absolutně šílený. Ale zmínit jej musím. Je jím pomsta Trumpovi. Za problémy, které dělá Evropě, udělat mu problém na Blízkém východě. Opravdu bych nerad šířil konspirace a tato varianta jí zavání. Nicméně nelogičnost plánu na uznání Státu Palestina je tak obrovská, že konspiracím se nevyhneme.
Snad do září příslušní politici dostanou rozum.
