Článek
Nicméně nemám problém, když s nějakým jeho názorem nesouhlasím, dát to najevo.
Bylo tomu tak v minulosti, kdy jsem se vymezil proti představě prezidenta o výhodnosti přijetí Eura jako měny.
Nedávno se mě osobně dotklo tvrzení ve vztahu k Izraeli, které pan prezident prezentoval poměrně necitlivým způsobem, v dnes už slavném zakázaném a pak povoleném rozhovoru pro armádu.
V minulých dnes zase na jedné ze svých besed Petr Pavel prohlásil, že budoucnost Evropy vidí ve vytvoření stejného formátu, jakým jsou USA, tedy, že je nezbytné a snad i nevyhnutelné, aby vznikly jakési Spojené státy evropské.
Takovýto názor a postoj, je z mého pohledu hodně zavádějící, a pokud by něco podobného mělo být bráno vážně, jednalo by se o veliký problém. Už jen fakt, že to zmiňuje vrcholný politik evropské země vyvolává rozpaky a všichni víme, že EU je schopná chytit se kdejaké pitomosti.
Evropa jako kontinent a EU jako společenství jsou tvořeny samostatnými zeměmi, které prošly rozmanitou historii a rozmanitým kulturním vývojem. Na rozdíl od USA, kde ten vývoj probíhal víceméně stejně až na nějaké dílčí odlišnosti vzniklé tím, která evropská země v jednotlivé oblasti vládla. Proto nebylo vytvoření federace nijak velkým problémem. Ani jazykově, ani kulturně.
Jenže jak to chcete udělat v Evropě?
Už jen jazyková bariéra představuje téměř neřešitelnou překážku. Vytvoření celoevropské federace by znamenalo přijmout jeden nebo dva úřední jazyky. Možná tři, aby se Francouzi moc nečertili. Tedy asi Angličtinu a Němčinu no a Francouzštinu. Jenže jak to udělat, když Švýcar nebo Rakušan se téměř nedomluví s Němcem? Možná namítnete, že jednotlivé státy by si ponechaly svůj jazyk. No ale pak celý smysl federace zaniká. Navíc stejně by se muselo uzákonit, že na úřadech by zaměstnanci museli ovládat i zmíněné jazyky, což si neumím představit. Už dnes vidíme, jaké komplikace přináší komunikace s hosty z Ukrajiny. A teď si představte, že úřady budou muset řešit problémy Albánců, Bulharů, Rumunů a tak dále. To není homofobie vzor Okamura. Ale tyto věci je třeba vzít v úvahu. Zatímco nyní vše funguje tak, že případný příchozí se musí poprat se svou jazykovou nedostatečností sám, v případě SSE / spojené státy evropské / tady vznikne jakási povinnost na straně příjemců. A to už máme úkoly navíc, které jsou spojeny s náklady.
Taková federace by pak znamenala jednotný pracovní trh a jednotný systém dokladů a tady narážíme na další obrovský problém. Národy se promísí s postupným stěhováním a mixováním a tím zaniknou jak národní státy, tak i jednotlivé kulturní odkazy. A nepochybně by to mohlo vést k třenicím ve stylu “ ja jsem tady doma.“
No a v neposlední řadě je tu otázka vedení. Kde by bylo sídlo takovéto federace? Zase v Bruselu? Nebo Berlíně či Paříži? Možná ve Španělsku. Sanchez se tváří jako Šalamoun.
Petr Pavel svůj názor opírá a pocit, že budoucnost bude patřit velmocem a že pokud má Evropa zůstat ve hře, musí, podle jeho slov, přijmout model, jaký má USA. To by tedy zřejmě znamenalo dvě, konkurující si velmoci. USA a USE / SSE /. Je to opravdu děsivá představa. Jako z nějakého postapokalyptického sci fi filmu. Na druhou stranu se nemohu ubránit pousmání, protože když vidím, jak neschopná je v současnosti EU a její vedení. Jak se řeší nesmysly na úkor důležitých věcí, jak se jednotlivým zemím vnucují, proti jejich vůli představy několika papalášů, neumím si představit fungování jednotné federace. A když si uvědomím současnou blamáž při nutnosti čelit případné agresi Ruska či Íránu, pak se ptám, jak by jednotná federativní republika Evropa asi fungovala na poli obrany?
Já Petru Pavlovi podobnou fantazii nemám za zlé. Je to člověk, který má své názory a má na ně právo. Říká je otevřeně a to je nutno ocenit. Nechci prezidenta, kterého bude obklopovat kult osobnosti, jako tomu bylo u Havla, Klause nebo Zemana. Vážím si prezidenta, který je sice politikem, ale zůstává především člověkem, který dělá chyby a kterému je možno tyto chyby a omyly připomenout, aniž by někdo čelil následkům.
Takže je možné, že v diskuzi na fakultě v Pardubicích mohl klidně vystoupit velice naivní a neorientovaný student a položit vcelku útočnou otázku, za což se mu dostalo klidné a věcné odpovědi namísto urážek a zesměšňování. To píšu proto, že jistý advokát se tetelí blahem nad tím, že se student zeptal, ale už nepřizná, jak by onen jinoch dopadl, kdyby podobný dotaz položil jemu.
Petr Pavel, Facebook
