Článek
K napsání tohoto textu mě přivedla reklama na robotické štěně. Chodí, štěká, vrtí ocasem, mazlí se. V hodnoceních stojí, že je ideální pro děti i dospělé. Prý nelíná, neštěká, nic neničí, nebude nemocné, nemusí jíst ani se venčit, nezemře. Skvělý společník pro studentku, důchodce, kohokoliv, kdo se cítí sám.
Na chvíli mě to zarazilo. Ano, je to určitě praktické. A nic proti hračkám pro děti.
Ale co bude dál?
Co třeba partner? Nebude nevěrný, nepije, nechrápe, není pořád v práci, nikdy vás neopustí. Neonemocní. Nezestárne. Nezemře.
A tak mi začala hlavou běžet otázka: co všechno už máme umělé?
Umělé kolem nás
Umělé osvětlení, umělá inteligence, umělé květiny, umělá štěňata.
Umělé řasy, vlasy a nehty. Umělá vlákna, mnohá i škodlivá.
Umělé oplodnění, umělé dýchání. Umělý spánek, umělé slzy, umělý úsměv.
Umělé přísady, konzervanty a chemikálie v jídle a pití.
Umělý svět sociálních sítí nebo herních platforem.
Umělost se stává naším běžným prostředím.
Má umělé něco společného s uměním?
Zajímavé je, že slovo umělý má jazykový kořen společný se slovem umění. Um / umět – dovednost, schopnost. Přesto jsou dnes významově téměř opačné.
Dnes říkáme umělý něčemu, co je náhražkou. Imitací.
Něčemu v horší kvalitě než přírodní varianta.
Kdežto umění — pokud ho nevnímáme jen jako estetiku — je opakem imitace. Je to tvorba, která člověka přesahuje. Opravdový umělec vytváří novou kvalitu, která nese svědectví o něčem vyšším.
Je zvláštní, že umělý vánoční stromek je jen napodobenina živého, ale strom na obraze může mít hlubší pravdu než ten skutečný v lese.
Slova umělý a umění se začala významově rozcházet zhruba před 300 až 500 lety, definitivně pak v 19. století — v době průmyslové revoluce.
Technologie se od té doby rozvíjí obrovským tempem.
A výraz umělý se přesunul k technologiím . K oblasti výroby, mechaniky a náhrad.
Zatímco umění se vydalo cestou hledání Smyslu, Krásy a Pravdy. Cestou duše.
A tak se dostáváme k dnešku:
doba umělá je přeplněná napodobeninami… ale opravdového umění je málo.
Proč?
Protože technologický produkt je jednodušší než umělecké dílo.
Imitace se dá vyrobit rychle.
Umění potřebuje ticho. Hloubku. Vnitřní prostor, který se dnes stále zmenšuje.
Co je dnes ještě lidské?
A tak se nabízí další otázka: Co je v této době více lidské? Technologie, nebo transcendence?
Technologické výrobky jsou bezpochyby dílem člověka. V tom smyslu jsou lidské.
Ale když mluvíme o tom, co člověka dělá člověkem, pak mnoho filozofů říká totéž:
Je to schopnost vztahovat se k něčemu, co nás přesahuje.
Schopnost vnímat Smysl, Krásu a Pravdu — něco, co člověk nevyrábí, ale co ho oslovuje.
A to je oblast, kterou technologie nikdy nenahradí.
Těžko vyrobíte osobní zkušenost.
Těžko naprogramujete svědomí.
Těžko zkonstruujete lásku.
Tohle není algoritmus.
Tohle není funkce.
Tohle je člověk.
A tak doufám, že i v budoucnu tu budou lidé, kteří uslyší hloubku i v hluku světa.
Anebo — kdo ví — možná jednou ten rachot prostě přestane.
---
Zdroje:
– Etymologické výklady a historické souvislosti: ChatGPT (OpenAI)
