Článek
Pro ornitology je výskyt tohoto ptáčka jasným signálem, že se v krajině zlepšují podmínky pro mokřadní ekosystémy.
Dříve se modráček objevoval hlavně na jaře při průtahu, dnes však pozorujeme výrazný nárůst hnízdišť modráčka také v našich mokřinách. Je jedním z druhů, které dokazují, že i posttěžební území ponechaná přirozené sukcesi mohou být plná života. Byl původně rozšířený hlavně na severu Evropy a v tundrových oblastech, ale v posledních desetiletích se díky změnám prostředí rozšiřuje i na jih.
V bývalých lomech a výsypkách v Čechách nachází ideální podmínky: vlhká místa s nízkou vegetací a klidem. Kromě modráčka tu mají svůj domov i rosničky, čolci, vážky nebo vzácné druhy rostlin. Posttěžební území, která byla ponechána samovolnému vývoji, se tak stávají důležitým útočištěm pro druhy, které z běžné krajiny mizí.
Slavík modráček v letu
Modráček obývá především vlhká bažinatá území s rákosím, ostřicemi, vrbovými křovinami a jinou nízkou vegetací. Živí se hmyzem a dalšími drobnými bezobratlými. V pozdním létě doplňuje potravu bobulemi. Staví hnízdo přímo na zemi, dobře ukryté mezi vegetací.
Hnízdo slavíčka modráčka s vajíčky
Na zimu odlétá do Středomoří a severní Afriky. Na své cestě se potýká s výzvami migrace, změnami prostředí i úbytkem mokřadních biotopů.
Jeho příběh představuje jistou naději: v posledních letech přibývá míst, kde modráček hnízdí i tam, kde dříve žil jen při průtahu. To potvrzuje, že když se mokřady a rákosiny obnoví – a to třeba i na posttěžebních územích ponechaných přirozené sukcesi – mohou najít nový domov i ptáci, u kterých jsme to už pomalu vzdávali.
