Článek
Inkluze jako součást strategie
Inkluze je společné vzdělávání dětí, a to všech, i těch, které mají speciální potřeby. Jsou to děti, které mají nějaké mentální či fyzické postižení, také nadměrně nadaní a talentování žáci, cizinci či děti s poruchami (například chování.). Zákon inkluzi zavedl v roce 2005.
Myšlenka hezká, realita jiná
Představa, že mají všechny děti stejné a rovné šance a příležitosti a všechny procházejí stejným učivem i stejným tempem, je dobrá. Zároveň i to, že si žáci se speciálními potřebami připadají „normální“ a běžné děti chápou odlišnosti a berou je.
V realitě je ale vše jinak. Stejné či podobné tempo je nesmysl. Naopak pokud žáci se speciálními potřebami nestíhají, je na ně vyvíjen tlak a mohou vznikat pochybnosti až úzkosti.
Je přece jasné, že klasičtí žáci se budou učit jinak a rychleji než ti, kteří potřebují pomoc navíc. Má to vyřešit rozšířený personál – například asistent pedagoga, který je typicky přiřazen jednomu nebo více žákům, kteří nestíhají. Má pomoci s přípravou, plánováním, běžným fungování, komunikací i zařazením do kolektivu. Často je ale výsledkem opak!
Jak může autista fungovat stejně? Jestliže se jinak chová, má poloviční tempo, některé aktivity odmítá dělat, má problém s emocemi, je v dnešní době spíše možnou obětí šikany a samozřejmě to brzdí i zbytek žáků.
Ať chcete, nebo ne, myslím si, že od určitého stupně postižení nebo poruchy nemají takoví žáci v běžných třídách co dělat. Naopak se s větším pochopením i klidem setkají ve speciálních třídách, které jsou pro ně určené tak, jak tomu bylo donedávna, než se začala prosazovat slavná inkluze.
U fyzicky postižených i cizinců to má smysl
Jediní, u kterých má inkluze smysl, jsou somaticky postižené děti, kterým to myslí podobně nebo stejně, jako těm zcela zdravým. Snížená schopnost pohybu nebrání v učení i podobném tempu. Často tito žáci také vyžadují asistenta, ale ne v takovém rozsahu.
Vidím smysl i v začlenění cizinců (i Romů), u kterých je třeba, aby se běžné děti naučili je přijímat a brát jako součást. Kvůli vnímání odlišností je toto dobrý krok.
Zdroj: eduzin, inkluzivnivzdelavani
Poznámka: Článek obsahuje osobní názory a myšlenky autorky, které nemají nikoho urazit, poškodit ani podněcovat k nenávisti k jakékoli skupině. V komentářích je prostor pro diskuzi, pokud s názorem souhlasíte, či nikoliv.
