Článek
Na své praxi jsem potkala ženu jménem Simona, která se potýká s nočními můrami. Celý příběh mi odvyprávěla a dala mi svolení ho sdílet. Je tak silný, že si tu zaslouží místo.
Zažila jsem si deprese, paniky i úzkost. A nic z toho nebylo tak hrozné, jako noční můry, se kterými se potýkám nyní. Jsem nevyspalá, podrážděná a nedokážu fungovat jako v běžném životě.
Když jsem měla první noční můru a budila jsem se celá zpocená, myslela jsem si, že to je nějaká výjimka, která má co dočinění s mými depresemi, ze kterých se postupně dostávám. Jenže ty noční můry se týkají úplně jiných věcí, než z čeho mám deprese.
Noční můry se stupňovaly a já jsem pořád doufala, že nějak samy přejdou. Nejdřív to bylo jednou za 3 měsíce, pak každý měsíc, každý týden a teď je mám každý den. Nemůžu spát, i když jsem hrozně unavená, protože se bojím usnout. Bojím se, že se nevzbudím, bojím se, že se noční můry budou znovu opakovat.
Opustil mě manžel i s dcerou, protože už to nedávali. Odvezli mě do Bohnic a teď tu jsem. Tady je to snad ještě horší, protože jsem v cizím prostředí a nemám kolem sebe lidi, které mám ráda. Prášky sice trochu zabírají a v moment, kdy už nespím třetí noc, doslova upadnu do kómatu a spím, protože moje tělo nemá energii. To je jediný spánek, kdy mě žádné noční můry nebudí.
Apeluji na všechny, pokud budete mít někdy problém s tak důležitou aktivitou, jako je spánek, řešte to včas, neignorujte to a snažte se řešit různými cestami. Nestojí to za to dostat se do takového stavu, kde jsem já.
Doufám a pevně věřím, že se z toho dostanu a že získám svého manžela i s dcerou zpět. Mám naději, že přede mnou ještě nezavřeli dveře. Oni jsou má motivace.
