Článek
Uráží mě, když důchodci celou mladou generaci hází do jednoho pytle a tvrdí, že jste nevychovaní zmetci, kteří se neumí chovat. Nelze to vždy takto zobecnit, protože já o sobě například mohu tvrdit, že jsem vychovaná a znám pravidla slušného chování. Samozřejmě jsou ti, kterým se takového chování nedostalo, a ti, kteří vychovaní byli, ale dle získaných zkušeností vše přehodnotili. Takoví lidé byli, jsou a budou a netýká se to jen dnešní mladé generace, ale všech generací napříč spektrem.
Nedivím se, že někteří své chování přehodnotí, když zjistí, že to moc lidí neocení. Příkladem může být má poslední zkušenost v hromadné městské dopravě, která se týkala puštění staršího člověka sednout. Většinou se dívám z okna (ne, není to výmluva) a ostatních spolucestujících si příliš nevšímám, proto nevím hned, zda je potřeba někoho pustit. Mám selský rozum a dokážu vyhodnotit, koho je třeba pustit a koho naopak ne.
Asi v polovině zastávky jsem periferně spatřila starou babičku, jak se usilovně drží tyče. Hned jsem vstala a nabídla jsem jí své místo, u toho jsem na ní dala ruku, protože jsem se bála, že spadne. Nejdřív sebou cukla a řekla, ať na ni nesahám. Dobře. Pak začala ječet, že jsem se zeptala moc pozdě a že sedět vlastně vůbec nepotřebuje, že prý kdyby chtěla, tak mi to řekne. Neodpustila jsem si poznámku: „Pro dobrotu na žebrotu, nedivte se, že vás po takové reakci nikdo pouštět nechce.“
Na to se ozvala jiná paní, která mi řekla, že ona by si třeba ráda sedla, ale jí jsem to nenabídla. V tu chvíli jsem nechápala, proč jsem já za tu špatnou a co jsem provedla. Víte co? Příště budu sedět a nebudu se namáhat. Neuvěřitelné toto.
A nejlepší jsou ti, kteří se dožadují vašeho místa i přesto, že je ve vozu dalších XY volných míst. Tak ty bych na své místo nepustila určitě. Je to bojkot? V tomto případě až tolik ne, ale rozhodně takové reakce na celou jejich generaci nevrhají hezké světlo.
