Článek
Třídní sraz po 30 letech?
My jsme na základní škole nikdy nebyli nerozlučná parta, proto jsme se ani nikdy nesetkávali. Vlastně jsme se nesetkali ani jednou. Byla jsem proto v šoku, když mi přišel e-mail od povědomého jména – byla to má kamarádka ze třídy, která se rozhodla, že zkusí všechny najít, obepsat a zorganizovat sraz.
Nejdřív mě to vyděsilo, ale po vytáhnutí a prohlédnutí starých fotek jsem si některé věci připomněla a usoudila, že by nebylo špatné se sejít, zavzpomínat a zjistit, jak kdo žije.
Přiznám se, že jsem byla celkem nervózní, jak se sraz blížil. Řekla jsem si, že se předvedu, takže jsem se hezky oblékla a docela i vyfikla obecně. Jsem totiž na svůj život pyšná a mám radost, kam jsem to dotáhla.
Šok i překvapení zároveň
Když jsem dorazila v domluvený čas do hospody, byla tam jen moje kámoška, co to celé zpunktovala a ještě nějaký chlap, kterého jsem nepoznala. Simonu jsem viděla moc ráda, vždycky jsme si rozuměli, ale pak se naše cesty rozešli. Chlap, které jsem nepoznala, byl můj první kluk. Když se mi představil a já si vzpomněla, oněměla jsem. Vůbec jsem ho nemohla poznat, vypadal totálně jinak.
Chvíli jsme si mysleli, že nikdo další nedorazí, ale nakonec se bandička ukázala. Byla jsem dost zdrcená z osudu některých. Pornoprůmysl pohltil jednu spolužačku, další zahučela v drogách a dva spolužáci jsou po smrti. Někteří bydlí u své matky, jiní jsou sami a žijí od výplaty k výplatě. Snad jen dva lidi, z těch, co přišli, žijí normální život běžného občana naší země.
To, že je Honza ve vězení, tak to mě vůbec nepřekvapilo, protože to byl sígr už na škole. Přiznám se, že jsem z toho srazu byla rozmrzelá, protože se ukázalo, že každého postihlo něco hrozného. Někteří nežijí, jiní mají zničený život,..
To byl asi poslední sraz, na který jsem šla. Až jsem se cítila provinile, že jsem se tak vyfikla. Jsem vděčná za to že mám takový život, jaký mám.
