Článek
Šprtka neumí základy
Přiznám se, že jsem se vždycky dobře učila. Byla jsem studijní typ, učení mě bavilo, a tak jsem nosila domů zpravidla dobré známky. Možná i proto jsem překvapená pokaždé, co zjistím, že neznám českou gramatiku nebo stylistiku.
Teprve nedávno jsem zjistila, že jsou případy, kdy se píše čárka před slovem „nebo“. Nechápu, jak mě to mohlo minout a jak jsem s tím tedy mohla úspěšně všechny školy dokončit. Udivuje mě, že jsou věci, které kolem mě nejspíše jen prošly a v mozku mi rozhodně nezůstaly. Jak je to ale možné?
Naše výborné školství
Tak hlavně, že umím spočítat rovnici o dvou neznámých a pamatuji si to, co v praktickém životě nikdy nepoužiju. Myslím si, že jsem na češtinu celkem dobrá, tedy lepší než většina lidí, protože jsem to často já, kdo upozorňuje na chyby. A i přesto také všechno neznám, to by bylo v pořádku, ale ne, když se jedná o základy.
Dovedlo mě to k myšlence efektivnosti našeho školského systému. Máme správně stanovené osnovy, když se ve škole ani nestihnou celé probrat a jediné, jak se to žák může naučit, je pomocí samostudia? A kolik žáků má o samostudium zájem?
Zajímalo by mě, zda jste také v dospělosti přišli na to, že něco neumíte a máte to znát už dávno. Pokud něco takového také máte, budu ráda, když se podělíte v komentářích. Mě moje neznalost, přiznám se, skoro šokovala.
