Článek
Jednoho dne, když se už pomalu začalo stmívat, vydali se Tio a Mou na průzkum lesa. Jak jím tak procházeli, uslyšeli najednou ptačí křik nad svými hlavami a zároveň se naproti nim vyřítilo prasátko. Když vidělo Plší pomocníky, celé zadýchané se zastavilo a zeptalo se:
„Neviděli jste tudy proletět straku? Když jsem se vracelo do svého křovíčka, vidělo jsem odtamtud odlétat hlučného ptáka s mými bukvicemi v zobáku. Tipuji to právě na straku, její výrazný hlas poznám všude! A hlavně se o ní říká, že krade.“
„Nějaký pták nám nad hlavami prolétl, ale kdo to byl a kam letěl, nevíme,“ odpověděla Mou a podívala se na Tia, který přemýšlel, co dělat.
„Co kdybychom zavolali na pomoc vlka?“ pronesl klidným hlasem Tio. „Ten zná své teritorium i všechny v něm, určitě přijde na to, kam se poděly tvé bukvice.“
„Skvělý nápad, ale nevím, jak ho zavolat,“ proneslo s povzdechem prasátko.
„Ale já jo!“ řekla Mou a běžela k mechové šňůře, do které zavolala 1-5-8.
Mech se po celé délce rozvlněl a netrvalo dlouho, objevil se vlk.
„Volali jste 1-5-8? Co se děje?“ zeptal se důrazným hlasem.
„Straka mi ukradla bukvice z mého domečku!“ odpovědělo rozzlobeně prasátko.
„Tak se na to podíváme!“ řekl vlk. „Ale o žádné strace v tomhle lese nevím, pojďme tedy po zvuku,“ nastražil uši a vydal se směrem, ze kterého slyšel hlasitý ptačí křik. Tio, Mou i prasátko se vydali za ním.
Chvíli šli doprava skrz les a chvíli doleva kolem potůčku, až došli k vysokému dubu, ze kterého se hlasité ptačí zvuky ozývaly. Když to prasátko uslyšelo, hned zloděje poznalo a rozběhlo se rozzlobeně blíž ke stromu. Těsně před ním ale šláplo na něco ostrého ukrytého pod listím.
„Aaaauuu,“ zvolalo a hned listí odkopalo pryč. „Moje bukvice!“ zaradovalo se náhle a v tom k němu slétla z toho vysokého dubu sojka:
„Na to nesahej! To je moje zásoba na zimu! Našla jsem je v křoví tady nedaleko,“ zakřičela na prasátko a vlkovi i plším sourozencům bylo hned jasné, co se tady stalo.
„Aha! Takže prasátko si ukrylo své bukvice do křoví, kde přebývalo. Tam je ale našla sojka, která nevěděla, že jsou prasátka, a tak si je vzala k sobě do zásoby, aby neměla v zimě hlad,“ shrnul náročné pátrání po oblíbené zvířecí pochoutce vlk.
„To byly tvoje bukvice, prasátko?“ zeptala se udiveně sojka a když viděla, že prasátko kývlo, smutně řekla: „Omlouvám se, v tom případě si je vezmi zpět.“
Když prasátko vidělo, jak to sojku mrzí, řeklo:
„Víš co? Pojďme si je rozdělit. Já do zimy určitě ještě něco k snědku najdu!“
Sojka se zaradovala, křídly prasátko objala a hlasitě mu poděkovala. Plší sourozenci vše sledovali zpovzdálí a když viděli, že to dobře dopadlo, Mou tiše pronesla:
„Ty, Tio, já si vážně celou dobu myslela, že to byla straka, když se o ní říká, že krade a je navíc také dost hlučná.“
„Vidíš, Mou, nikdy bychom neměli obviňovat nikoho bez důkazů! Předsudky někdy klamou,“ pronesl klidně Tio a otočil se na ostatní zvířátka: „Jsme rádi, že vše dobře dopadlo. Už ale začíná svítat, takže musíme domů. Třeba se ale zase brzy potkáme.“
Prasátko oběma poděkovalo za pomoc a v tu chvíli se začal les probouzet.
A až se zítra probudíte vy, děti, může se stát, že budete také potřebovat pomoc pana policisty nebo paní policistky. Proto nezapomeňte, že mají číslo 158, neboli 1-5-8.
