Jugoslávské Las Vegas lákalo boháče z celého světa. Hříšný hotel krále erotiky ale nevydržel dlouho

Chorvatský ostrov Krk patří k nejnavštěvovanějším turistickým destinacím v severním Jadranu. Na první pohled byste si mohli říct, že je to „prostě Chorvatsko“, hned na druhý ale zjistíte, jak nesmírně rozmanitý ostrov je. Když přijedete z pevniny přes Krcký most, ocitnete se na severozápadě, který je divoký, zelený a bohatý na borové a dubové lesy. Směrem na východ k Bašce a Punatu zeleně ubývá a přibývá kamene, až se před vašima očima bujný porost promění téměř na měsíční krajinu. Přímořská městečka jsou živá a hlučná; historie měst jako Vrbnik, Punat nebo Baška sahá hluboko do středověku a první osídlení zde datujeme až do roku 6000 př. n.l. Při toulkách ostrovem můžete ochutnat bílé víno žlahtina, jehož speciální odrůda se pěstuje pouze tady, vyhlášený ovčí sýr nebo chobotnici připravovanou pod poklicí v těžké kovové nádobě. Ať už jste nadšenci do historie, rádi obdivujete přírodní krásy nebo si potrpíte na kulinářské zážitky, Krk má každému co nabídnout.

Na své si přijdou i milovníci urbexu. Na západním pobřeží ostrova, přímo uprostřed turistického ráje v centru oblíbeného letoviska Malinske, najdeme polorozpadlé trosky bývalého resortu Haludovo Palace Hotel - jednoho z nejpozoruhodnějších a nejambicióznějších hotelových projektů v dějinách Chorvatska.

Na počátku roku 1967 získala Jugoslávie od Světové obchodní banky úvěr ve výši 300 milionů dolarů. Z něj stát financoval řadu projektů na rozvoj infrastruktury, zemědělství a cestovního ruchu, včetně výstavby několika hotelových komplexů. Sedm milionů z tohoto štědrého balíčku zamířilo na Krk.

Na papíře to vypadalo jako další plán k budování socialismu. Zadavatelem projektu byl stát, se státním podnikem Brodokomerc Rijeka v roli oficiálního vlastníka a developera. Návrhu se chopil Boris Magaš, významný architekt a autor mnoha staveb, které dnes patří do zlatého fondu chorvatské architektury. Haludovo Palace ale nikdy neměl sloužit k rekreaci jugoslávských dovolenkářů. Luxus, který nabízel, byl nedosažitelný nejen pro pracující lid, ale i pro většinu tamější smetánky. Na přelomu 60. a 70. let Jugoslávie usilovně pracovala na image moderního a uvolněného socialistického státu, v porovnání s jinými zeměmi východního bloku měla navíc mnohem benevolentnější vztah k západnímu kapitálu. Developer tak od začátku cílil hlavně na zahraniční klientelu, která by na Krk přijela za relaxem a požitky a na oplátku tam nechala své cenné valuty. Haludovo vyrostlo mezi lety 1969-72. Že zrovna v té době odstartoval jugoslávský prezident Jozif Tito novou vlnu svých politických čistek, se hostům ze Západu raději neříkalo.

Haludovo je brilantní architektonický experiment. Boris Magaš byl zkušený architekt, vkusný a s velmi vynalézavou myslí. To, co vytvořil, nebyl obyčejný hotel, ale něco na půli cesty mezi turistickým městečkem a novodobým palácem. Jak hrdě přiznával, při návrhu se inspiroval modelem středověkého přímořského města, odborná literatura mluví dokonce o „simulaci“ skutečného města, jen v menším měřítku. To vše navíc nikoliv někde v ústraní, ale přímo v centru letoviska, na dohled u promenády, asi 600 metrů od historického jádra původní středověké vesnice a stejně daleko od mariny. Resort překypoval luxusem a nad středověkou oblastí Malinska se skvěl jako její nová, hypermoderní dominanta.

Resort sestával z několika objektů. Vedle ústředního hotelu Palace, nejluxusnější pětihemisférové budovy v brutalistickém stylu, to byl skromnější hotel Tamaris určený pro ubytování méně náročných klientů, samostatná budova recepce, blok atriových bungalovů, apartmánů a vilek a také věhlasné Ribarske selo (Rybářská vesnice) - samostatně stojící komplex věrně napodobující architekturu chorvatského venkova, a to včetně restaurace ve stylu rybářské bašty. Samozřejmostí byl venkovní bazén obklopený terasami s lehátky a palmami, lázeňská zóna s kosmetickými i masážními procedurami a krytý vyhřívaný bazén s koktejlovým barem, aby mohli hosté popíjet drinky přímo ve vodě. Hlavní konstrukce byla vyhotovena v železobetonu (stěžejním materiálu socialistické moderny a brutalismu), kromě něj exteriéru vévodily také prosklené fasády a skleněné membrány. Na podezdívky, obklady a dláždění architekt použil místní krasový kámen, který znamenitě podtrhoval kamenitý ráz ostrova.

Celé to mělo jednu zásadní vadu na kráse. Výstavba stála peníze, které Brodokomerc neměl. Aby mohl resort nejen dostavět, ale i provozovat, developer nutně potřeboval injekci tvrdé měny, ideálně od investora, který přitáhne na Jadran zahraniční hosty. V roce 1972 proto navázal spolupráci s americkým vydavatelem Bobem Guccione, nejvíce známým jako zakladatelem erotického časopisu Penthouse. Po osmnácti měsících příprav a vyjednávání se Guccione připojil k projektu Haludovo jako investor a dlouhodobý nájemce.

Podle svých vlastních slov investoval Guccione do Haludova asi 45 milionů dolarů. Pokud máme věřit vzpomínkám bývalých zaměstnanců Brodokomercu, pravda sice byla trochu více při zemi, i tak se ale muselo jednat o monstrózní částku. Drtivá většina těchto peněz byla použita na přestavbu hotelu Palace na něco, co Haludovo nemělo a mít nikdy nemělo - kasino s názvem Penthouse Adriatic Club Casino. Guccione spojil svou značku Penthouse s atraktivní lokalitou přímořského městečka a díky přátelským podmínkám ze strany Titovy vlády přeměnil Krk v socialistické Las Vegas. Režim prezidenta Tita sice postavil hazard mimo zákon, zákaz se ale vztahoval pouze na jugoslávské občany. Co dělali v kasinech zahraniční občané, z toho si stát vzal daň a pak nad tím blahosklonně mávl rukou. Klienti kasina, především, ale nejen bohatí Američané, přijížděli na Krk někdy klidně jen na víkendové pobyty, které zaplnili ruletou, kartami a pitím. Utráceli tady tolik peněz, že bylo zbytečné, aby ještě k tomu platili za hotel, k návštěvě kasina tak mívali ubytování zcela zdarma. Guccione pro ně dokonce nechal vypravovat speciální charterové lety ze Spojených států. Hotel se pod nadvládou Boba Guccione plíživě posunul od přepychu ke zhýralosti a zanedlouho už byl na obou stranách oceánů známý jako místo hříchu, kde se člověk nemusí stydět za žádnou neřest. Byl tak extravagantní, že prý byl jeden z bazénů dokonce naplněn šampaňským, a nešetřilo se ani na jídle. Spoře oděné hostesky nosily hostům přímo na lehátko humry a kaviár - a že hostesky nebývaly jen hostesky, asi ani není třeba dodávat. Hezké chvilky mimomanželského štěstí prý na Krku zažily i takové persony, jako byl irácký diktátor Saddám Husajn nebo někdejší švédský premiér Sven Olof Joachim Palme.

Guccione rád tvrdil, že jen o peníze mu nikdy nešlo. Podpora cestovního ruchu v Jugoslávii, která uvízla v křehkém vakuu mezi Východem a Západem, prý byla jako vyhlášení příměří na jedné z front studené války. O tom, jak moc svému podniku věřil, svědčí i to, že s Brodokomercem podepsal smlouvu o nájmu na 21 let dopředu. Už po roce se ale jeho sen o jadranském Las Vegas začal hroutit. Do hotelu Haludovo se sice sjížděli boháči z celého světa, nákladný provoz ale potřeboval stálý a dlouhodobý přísun hostů. Ukázalo se, že těch, kteří by byli ochotní zajíždět na Jadran pravidelně a pravidelně dotovat hotel valutami, zase tak moc nebylo.

Penthouse Adriatic Club otevřel v roce 1972. Už v roce 1973 zkrachoval. Až do konce 80. let pak fungoval už jako běžný hotel pro domácí hosty i cizince. Guccione, který z Krku odešel se staženým ocasem, se prý pak pokoušel inkasovat provizi z výdělku - byl to přece on, kdo hotel zvelebil a zprofanoval skrz agresivní reklamu.

Po rozpadu Jugoslávie na počátku 90. let turistický ruch na Krku utichl a hotelový komplex byl mimo jiné využíván také jako útočiště pro uprchlíky z jugoslávské války. V roce 1995 došlo k jeho privatizaci, vystřídalo se na něm několik vlastníků, z nichž každý přinesl svůj vlastní, naprosto prodělečný podnikatelský plán. V roce 2001 byla jeho činnost hotelu definitivně ukončena. Jde o trpkou ironii času: v době, kdy byl svět rozdělený na východ a západ, bylo Haludovo živé a tepající místo. Dnes, když jsou hranice otevřené a jen na Krk ročně zamíří několik milionů turistů, hotel zeje prázdnotou. Do jeho trosek zavítají už jen opravdoví nadšenci. Z luxusního resortu se stala jedna z nejznámějších chorvatských modernistických ruin.

„Král erotiky“ Bob Guccione zemřel roku 2010 jako zničený člověk. Z majetku o hodnotě mnoha set milionů dolarů mu před smrtí nezbylo téměř nic.

ZDROJE:

Šentevska, Irena; Mrduljaš, Maroje: Remembering Haludovo: The Penthouse Years and What Came Later. Comparative Southeast European Studies. 2021, roč. 69, čís. 4, s. 507–533

Hotelový komplex Haludovo. opustenamista.cz. Čteno 8.10.2026