Zabila se tak krásně, že se líbila i po smrti. Ze sebevraždy Dorothy Hale udělala malířka legendu

V brzkých ranních hodinách 21. října 1938 vyskočila Dorothy Hale z okna svého luxusního bytu v 16. patře mrakodrapu Hampshire House v New Yorku. Na sobě měla své oblíbené černé šaty s korsáží z malých žlutých růží, které jí daroval její bývalý milenec, sochař Isamu Noguči.

Pád z takové výšky neměla šanci přežít. Podle vyšetřovatelů byla smrt tak rychlá, že nastala téměř bezbolestně. Kolemjdoucí, kteří bezvládné tělo Dorothy objevili na ulici, popisovali, že vypadalo až neuvěřitelně dobře. Ačkoliv padalo volným pádem šestnáct pater, dopadlo na chladný chodník tak měkce, že neslo jen minimální známky poškození. I po smrti svědky nejvíce upoutalo to, co na ní lidi vábilo i za života - její nevšední půvab a noblesa. Vlasy jí držely v pečlivém účesu, kolem krku měla pořád elegantně uvázanou mašli. Černé sametové střevíce jí na chodidlech seděly jako přibité a nebylo s nimi vůbec nic - ani zlomený podpatek. Vypadala, jako by spala. I kaluž krve, která se pomalu rozlévala kolem kontur chladnoucího těla, byla jen decentní. Byla v tom jakási milosrdnost osudu; žena, která si za života tak potrpěla na svůj vzhled, se líbila i po smrti.

Přivolaní policisté tělo přikryli černou plachtou. Když na místo dorazil koroner, nikdo ještě nevěděl, komu mrtvola patří. Dorothy nikdy nebyla tak známá, aby ji poznali hned, a když se dalšího dne zpráva o její smrti objevila v denním tisku, její palcová fotografie svítila nad pouhými šesti řádky textu.

Když někdo spáchá sebevraždu, zvlášť, když je to krásná mladá žena, lidé se logicky ptají proč. Proslýchalo se, že k zoufalému činu krásnou Dorothy přiměla neopětovaná láska, toto jednoduché vysvětlení ale ani zdaleka neodpovídá složitosti jejího života.

Dorothy se celý svůj krátký život snažila prosadit jako herečka. Bohužel patřila k těm ženám, jejichž ambice byly větší než jejich talent. Narodila se 11. ledna 1905 v Pittsburghu jako dcera vlivného realitního makléře Jamese Patricka Donovana. Na přání rodičů navštěvovala církevní školu, ale když jí bylo čtrnáct, utekla z domu, aby se mohla věnovat herectví. Její rodiče na ni najali soukromé detektivy, dívka se ale sama vrátila, když jí došly peníze. V roce 1924 jí její přátelé dohodili místo sboristky v broadwayské inscenaci muzikálu Lady, Be Good, v jednadvaceti pak k nelibosti svého otce utekla do Paříže, aby tam studovala sochařství. Během studia se provdala a to ne jen tak za leckoho. Jejím vyvoleným se stal milionář a burzovní makléř Gaillard Thomas, syn bohatého gynekologa T. Gaillarda Thomase. Díky jeho penězům by nemusela do konce života hnout ani prstem, krátké manželství ale skončilo rozvodem.

V roce 1927 se Dorothy provdala znovu, tentokrát už z lásky. Gardner Hale pocházel z rodu amerického učence Williama Gardnera Halea a živil se jako malíř fresek a portrétista. Toto manželství Dorothy přivedlo mezi americkou intelektuální smetánku. Hale měl plno kontaktů v uměleckém světě a ve svém domově na Západním pobřeží Spojených států spolu hostili osobnosti, jako byl mexický malíř Miguel Covarrubias, tanečnice Rosa Rolanda nebo fotograf Nickolas Muray. Do okruhu blízkých přátel manželů Haleyových patřila také mexická malířka Frida Kahlo.

Ve vlastní kariéře se Dorothy nedařilo. Její divadelní práce se omezila na několik sezón v podřadných divadelních společnostech a občasné angažmá jako tanečnice a tzv. Zigfield Girl - účinkující v populárních revue broadwayského impresária Zigfielda. V létě 1935 uvedla se svou přítelkyní Rosamond Pinchot divadelní hru Abide With Me (Zůstaň se mnou). Odvážné psychologické drama se hrálo celkem šestatřicetkrát a přestože si Dorothy a její přátelé každou reprízu maximálně užili, kritika ji strhala a po měsíci a půl byla tiše stažena z repertoáru. Neúspěšná hra byla tou největší stopou, kterou Dorothy v divadelních dějinách zanechala.

Ačkoliv svým uměleckým zanícením neudělala zrovna díru do světa, New York v Dorothy našel určité zalíbení. Dámám v jejím postavení se říkalo „socialite“ - v překladu doslova „společenská dáma“, přeneseně „dáma z vyšší společnosti“ nebo „lvice salónů“. Dnes bychom ji možná označili slovem celebrita nebo VIP. Ženy tohoto postavení nemívaly klasické zaměstnání, protože práce pro peníze byla v jejich kruzích nepřijatelná. Jejich hlavní úlohou bylo reprezentovat, udržovat důležité společenské kontakty (zejména přes pořádání večírků) a upevňovat postavení svého manžela či otce. Pro výkon této role měla Dorothy ty nejlepší předpoklady. Byla nesmírně krásná, sofistikovaná, uměla se hezky oblékat a pohybovala se s téměř aristokratickou noblesou. Měla široký všeobecný přehled a prokazovala velkou míru taktu a společenské obratnosti - dokázala stejně nenuceně konverzovat s novinářem, milionářem z Wall Street, s politikem nebo literárním kritikem. Všichni z nich si přitom ze setkání s Dorothy odnesli pocit, že to oni se právě bavili s někým opravdu výjimečným.

Sen se začal hroutit roku 1929. V říjnu toho roku krachla newyorská burza a Haleyovi ztratili podstatnou část majetku. To nejhorší ale mělo teprve přijít. V prosinci 1931 sjelo auto, které řídil Gardner Hale, za záhadných okolností z útesu v kalifornském městě Santa Maria. Gardner při nehodě zahynul a nechal svou mladou manželku, aby se o sebe dále starala sama. Hra Abide With Me vznikla jak ze stesku po zemřelém muži, tak i jako zoufalá snaha Dorothy zajistit si živobytí.

Manželova smrt Dorothy přivedla do vážných finančních potíží. Opakovaně se hlásila do konkurzů na nové filmy, pohořela ale už u kamerových zkoušek. Až známost s producentem Samuelem Goldwynem jí přinesla jakýs takýs úspěch - roku 1932 se objevila ve filmu Cynara, v roce 1934 získala malou roli ve snímku The Rise of Catherine The Great (Vzestup Kateřiny Veliké). Nic z toho jí ale nepomohlo udržet standard, na jaký byla zvyklá, a tak jí nezbylo než spoléhat na štědrost přátel a bohatých milenců. Vystřídala jich hodně: proslýchalo se, že udržuje poměr s ilustrátorem Constantinem Alajalovem nebo ženatým spisovatelem Russelem Davenportem. Z doložených milenců můžeme zmínit sochaře Isamu Nogučiho, který ji během cesty po Karibiku seznámil s mnoha svými vlivnými přáteli, nebo Harryho Hopkinse, hlavního poradce prezidenta Franklina D. Roosevelta. Vztah s Hopkinsem začal v druhé polovině 30. let a Dorothy ho brala velice vážně - dokonce se kvůli němu přestěhovala do bytu v Hampshire House, aby dostatečně reprezentovala úřad svého partnera, a v očekávání „svatby v Bílém domě“ dávala dohromady výbavu. V roce 1937 ale Hopkins vztah náhle ukončil. Dorothy měla zlomené srdce a z ostudy kabát, protože bulvární tisk toto „kruté opuštění“ rozmázl a patřičně zveličil.

„Všichni jsme věřili, že ženě tak mimořádné krásy nemůže dlouho trvat ani budování kariéry, ani hledání jiného manžela,“ vyjádřila se její přítelkyně Clare Boothe Luce. „Dorothy ale měla velmi málo talentu a žádné štěstí.“

Poslední rok života Dorothy Hale začal další nesmiřitelnou ztrátou. V lednu 1938 spáchala její přítelkyně Rosamond Pinchot sebevraždu otravou oxidem uhelnatým. Její nový přítel, finančník Bernard Baruch, se ji navíc rozhodl opustit. Při rozchodu Dorothy sdělil, že je na kariéru herečky už příliš stará a měla by si najít bohatého manžela. Navíc jí dal tisíc dolarů v hotovosti s instrukcí, aby si za ně koupila „šaty tak okázalé, aby zaujaly nějakého muže“.

Dne 20. října 1938 pozvala Dorothy skupinu přátel na večírek, který nazvala svou „rozlučkovou párty“. Tvrdila, že druhého dne se vydá na dlouhý výlet a nemá ponětí, kdy se vrátí. Mezi hosty v Hampshire House byla samá zvučná jména: nechyběla paní Brock Pemberton, manželka producenta a zakladatele cen Tony Pembertona, princ del Drago z Itálie nebo redaktorka magazínu Vogue Margaret Case. Po večírku šla Dorothy s bankéřem Morganem a jeho ženou do divadla, zatímco zbytek hostů zamířil do legendárního podniku Klub 21. Kolem 1:15 se vrátila do prázdného bytu, sedla si k psacímu stolu a napsala několik dopisů - mimo jiné i Baruchovi a jeho právníkovi. Podle nekrologu v New York Times vyskočila z okna patnáct minut po páté hodině ranní.

Na Sebevraždě Dorothy Hale začala Frida Kahlo pracovat téměř bezprostředně po události. Clare Boothe Luce si obraz u malířky objednala za 400 dolarů jako poctu ženě, kterou obě důvěrně znaly. Původně mělo jít o recuerdo - klasický vzpomínkový portrét, a Luce měla v úmyslu darovat ho Dorotyhině matce. Myslela, že Kahlo vytvoří střízlivý, lichotivý a trochu sentimentální portrét ženy, který by mohl důstojně viset na zdi v domě truchlící paní Donovanové. Podle vlastních slov byla z obrazu tak šokovaná, že málem omdlela.

Kahlo namalovala obraz ve stylu ex-voto (retablo). Napodobila v něm strukturu klasického náboženského obrazu, kterým věřící děkují Ježíši, Panně Marii nebo svatým za vysvobození nebo záchranu z nehody. V horní části bývá zobrazená samotná scéna legendy, nad ní se vznáší světec nebo duchovní postava a dole je připojen vysvětlující nápis. Dorothy se na plátně objevuje ne jednou, ale hned třikrát. První Dorothy je nepatrný stín stojící na balkoně v šestnáctém patře. Druhá Dorothy letí střemhlav dolů a rukama směřujícíma k zemi rozčesává bílé mraky. Třetí Dorothy leží pod budovou Hampshire House - nehybná a krásná ve své černé róbě s růžemi. Levá ruka a noha ležící postavy vystupují ze scény a zasahují do karmínového nápisu, jehož písmo se mísí s krvavými skvrnami na chodníku:

„Ve městě New York dne jednadvacátého října 1938 v šest hodin ráno spáchala paní Dorothy Hale sebevraždu tím, že se vrhla z velmi vysokého okna budovy Hampshire House. Na její památku (…) toto retablo, vytvořené Fridou Kahlo.“

Tři tečky v legendě stojí na místě, kde v textu svítí červená skvrna a kde původně byla vepsána slova „objednala paní Clare Boothe Luce“.

„Snažila jsem se to udělat tak, jak jsem to cítila,“ vysvětlovala Kahlo. Sebevražda Dorothy Hale se sice tématem i provedením liší od její další tvorby, vzhledem k jejímu stylu ale požadavek na sentimentalitu vyznívá poněkud lehkovážně. Obrazy Fridy Kahlo ukazují utrpení v jeho nejsyrovější podobě - ať už jde o bolest z dětské obrny, hrůzná zranění, které malířka prodělala při nehodě autobusu, nebo emocionální bolest z dysfunkčního manželství s Diegem Riverou. Na portrétech nelichotila ani sama sobě, když si hrdě přiznávala tmavý knír i obočí setkávající se nad nosem.

Luce byla odhodlaná Fridin „skandální“ obraz zničit, přátelé ji ale přesvědčili, aby to nedělala. Pověřila proto alespoň Isamu Nogučiho, aby z legendy vymazal její jméno, a pak obraz věnovala svému příteli Frankovi Crowninshieldovi. V jeho úschově zůstal až do jeho smrti roku 1947. Dědicové pak obraz vrátili Luce, která ho anonymně věnovala muzeu Phoenix Art Museum. Dnes je vystaven v Nogučiho muzeu v newyorském Queensu. Fridě Kahlo se podařilo Dorothy posmrtně zajistit to, o co marně usilovala za života: stala se skutečně slavnou. Z jejího tragického konce udělala prostřednictvím svého kontroverzního obrazu legendu.

ZDROJE:

Gurney, Tom: The Suicide of Dorothy Hale. thehistoryofart.thekissprint.com. Čteno 21.10.2026

Margaritoff, Marco: The Haunting Story Of Dorothy Hale, The Socialite Whose Suicide Was Immortalized In A Frida Kahlo Painting (12.2.2022). Čteno 21.10.2026

Frida Kahlo and The Suicide of Dorothy Hale. akg-images.prezly.com. Čteno 22.10.2026

The Suicide of Dorothy Hale, 1938 - by Frida Kahlo. fridakahlo.org. Čteno 22.10.2026

dorothyhale.com