Článek
Níže najdete deset krátkých úryvků z knih. Napovědět vám může například jméno, děj nebo styl psaní. Pokud hned neuhádnete, následuje obrázek, který rovněž poslouží jako nápověda. Pod každým obrázkem je jméno spisovatele, který knihu napsal. V závěru najdete správné odpovědi.
Úryvek č. 1
Své jméno zapři, otce zřekni se,
neb, nechceš-li, mně lásku přísahej,
a nechci dál být Capuletova.
Úryvek č. 2
Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.
Úryvek č. 3
15. listopadu zhotovil prostý kříž a opatřil nápisem: „Dne 30. září byl jsem zachráněn z bouře na tomto ostrově,“ a zarazil jej nad místem, kde vystoupil poprvé na břeh. Každý další den označil na kříži vyříznutým vrubem – pro neděle delším.
Úryvek č. 4
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba!
Úryvek č. 5
Do kabinetu vstoupila komtesa Hortensie, schovanka to kněžnina, jak se povídalo; postava její byla štíhlá, nevyvinutá ještě. Oděna byla v jednoduchý bílý šat, slaměný klobouk kulatý nesla si na ruce, kytici růží držela v hrsti. „Ach, jaké to roztomilé dětičky!“ zvolala; „zajisté to jsou Proškovic, od nichž jsi mi přinesla ty dobré jahody?“
Úryvek č. 6
„Ďábelský chlap. Když se objeví, spatříte hrbáče. Když kráčí, má nohy jak turecká šavle. Když se na vás podívá, hledíte na jednookého. Když na něj promluvíte, je hluchý. A copak dělá se svým jazykem, ten Polyfém?“ „Mluví, když chce,“ řekla stařena. „Ohluchl od zvonění. Není němý.“
Úryvek č. 7
Max začal neochotně – a proto bez koncepce, jen tak namátkou – uvažovat nad jmény postav. Pár jich už naštěstí měl: Na Oskara a na Ignáce už si jakžtakž zvykl. Řidiči byli oba Karlové, což je pro knihu trochu zmatečné, ale on těm arogantním idiotům jiná jména rozhodně vymýšlet nebude. Průvodkyně si nechává říkat Pamela, pánbůh jí to přej, je to její vkus.
Úryvek č. 8
Ale jak hodiny odbíjely půlnoc, probudila jsem se z dřímoty, takže jsem asi přece jenom usnula. Venku na okně něco škrabalo a šustilo, jenže já jsem si toho nevšímala. Na víc si nepamatuji, zřejmě jsem tedy usnula. A zase noční můry. Kdybych si je alespoň zapamatovala! Dnes ráno jsem strašně zesláblá. Tváře mám bílé jako křída a bolí mě krk.
Úryvek č. 9
Když já jsem sloužil na vojně, tak jeden generál spadl s koně a zabil se docela klidně. Chtěli mu pomoct zas na koně, vysadit ho, a divějí se, že je úplně mrtvej. A měl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to při přehlídce vojska. Tyhle přehlídky nikdy nevedou k dobrýmu. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.
Úryvek č. 10
„Bůh je mi svědkem, bůh je mi svědkem, že mě Yankeeové nesrazí na kolena. Všechno, co mě teď potkalo, přežiju, a až se z toho dostanu, v životě už nebudu mít hlad. A nikdo z mých příbuzných taky ne. I kdybych měla krást a zabíjet – ale bůh je mi svědkem, že už nikdy nedopustím, abych měla hlad.“
Anketa
Správné odpovědi:
1. Romeo a Julie
2. Spalovač mrtvol
3. Robinson Crusoe
4. Kytice (báseň Polednice)
5. Babička
6. Chrám Matky Boží v Paříži
7. Účastníci zájezdu
8. Dracula
9. Osudy dobrého vojáka Švejka
10. Jih proti Severu