Článek
Chuť na příběh zůstává, ale prostor pro něj se ztratil někde mezi mytím nádobí a věšením druhé várky vypraného prádla. A právě pro tyto situace, by tu měly mít audioknihy své pevné místo.
Chuť na příběh vs. nedostatek času
Audioknihy nevyžadují náš čas, ani prostor. Možná pouze sluchátka, pokud potřebujeme třeba zrovna vysávat. Jsou ideálními společníky k vaření, úklidu, cestování hromadnou dopravou, procházek a někdy i k práci jako takové, pokud tedy zrovna nepočítáme složité vzorce, nebo někomu nepíšeme mail. Najednou se tyto běžné činnosti mohou stát velmi příjemnými aktivitami. Nejen, že nás třeba to mytí oken začne skutečně bavit, protože ho „tak moc nevnímáme“, ale i proto, že si u toho vyslechneme naší oblíbenou knihu, na kterou jsme se možná celé měsíce těšili.
Když se z obyčejných činností stane čas pro sebe
Nesoudím podle obalu, ale podle hlasu
Velkou sílu audioknih tvoří hlas. Nejen jako vypravěč samotného textu, ale jako další vrstva vyprávění. Dobře zvolený interpret dokáže dodat příběhu emoce, rytmus i hloubku, kterou si při tichém čtení třeba ani neuvědomíme. Někdy hlas zvýrazní humor, jindy bolest, jindy převypráví postavy tak věrohodně, že možná uvažujeme, zda doopravdy neexistují. Audiokniha se pak nestává jen přečteným textem, ale skutečným zážitkem. Skoro jako bychom koukali na příjemně dlouhý film bez obrazu. Tím dopřáváme obrovský prostor k rozvoji fantazie.
Zároveň jsou audioknihy překvapivě ohleduplné k tělu. Oči si odpočinou od obrazovek, ruce nemusejí držet knihu a krční páteř netrpí. Pro mnoho lidí jsou navíc audioknihy přístupnější formou literatury, ať už kvůli únavě, dyslexii, zrakovým obtížím nebo prostě jen jinému typu soustředění. Poslech může být, méně náročný, a přesto plnohodnotný.
Ne každému audioknihy sednou
To ale neznamená, že audioknihy jsou dokonalé. Ne každému vyhovují. Někteří se při poslechu snadno rozptýlí, jiným nesedne hlas interpreta, někdo si rád podtrhává věty a vrací se očima k pasážím, které ho zasáhly. U složitějších textů může být papírová kniha přehlednější a pomáhat s orientací v ději i myšlenkách. Tyhle rozdíly nejsou slabinou audioknih, ale připomínkou toho, že každý čteme a vnímáme mluvené slovo trochu jinak.
Možná bychom proto měli přestat audioknihy stavět proti papírovým knihám. Nejde o souboj, ale o spolupráci. Jsou chvíle, kdy chceme sedět v tichu s knihou na klíně. A pak jsou chvíle, kdy potřebujeme multitasking. Jednou volíme papír, jindy hlas. Obojí nás drží v kontaktu s literaturou a ani jedno není špatně.
Audioknihy nejsou konkurence knih
Popularita audioknih roste nahoru
Audioknihy dnes navíc nejsou okrajovým formátem. Vzniká jich čím dál víc, ve stále lepší kvalitě a v široké žánrové nabídce. Už dávno nejde jen o nenáročné tituly na pozadí. V audiopodobě vycházejí silné romány, literatura faktu i psychologicky náročné příběhy. Audiokniha se stává plnohodnotnou cestou ke knihám a výborným kompromisem v dnešní uspěchané době.
Často říkáme, že nemáme čas číst. Možná ale jen lpíme na jedné představě, jak by čtení mělo vypadat. Audioknihy nám ukazují, že číst se dá i jinak a že knihy nemusí čekat na ideální podmínky.
A pokud díky audioknihám zůstáváme čtenáři i ve chvílích, kdy bychom knihu jinak neotevřeli, pak plní svůj účel dokonale. Neberou knihám hodnotu a naopak ji rozšiřují.
