Článek
Práce nám bere energii, myšlenky na ni nás unavují už předem, ale přesto se změny bojíme. Tenhle stav je překvapivě častý. A často trvá roky.
Nejsme líní. Jsme vyčerpaní
První věc, kterou je potřeba říct nahlas, není to naše selhání. Pokud práce dlouhodobě vysává, neznamená to, že jsme slabí nebo nevděční. Znamená to, že jsi prostě jenom člověk. Únava z práce nemusí vypadat dramaticky. Někdy se projeví vcelku nenápadně.
Může to začít pouze s problémem se soustředit, cítíme, že nám chvilkový odpočinek moc nepomáhá, těšíme se na víkend, jen co pracovní týden začne, ale jakmile se dočkáme soboty, už opět sedíme v práci a rozjímáme nad tím, jak bychom si to chtěli ještě prodloužit. Postupně to graduje k podrážděnosti, nebo možná pocitu, že nejsme dost dobří. A přes tohle všechno, si možná ještě říkáš: „Vždyť to není tak hrozné. Jiní jsou na tom hůř.“
Proč se změny bojíme, i když nám není dobře?
Strach ze změny je přirozený. Nejde o slabost, ale o ochranný mechanismus mozku. Ten dává přednost známému nepohodlí před neznámým rizikem. Nejen že se často bojíme finanční nestability, ale také toho, že nám jednoho dne dojde, že jsme udělali chybu, nebo nedej bože, že bychom se chtěli na stejné místo vrátit, ale odchod z práce funguje mnohdy pouze jednosměrně. A tak zůstáváme. Ne proto, že bychom chtěli, ale proto, že nevíme, co místo toho.
Ne každá změna znamená výpověď
Pamatujte, že změna není skok do prázdna. Nemusíme ze dne na den dát výpověď, sbalit věci a začít nový život. Změna může vypadat i jako úprava pracovní doby či náplně. Nebo také jako chránění svých pomyslných hranic, jako třeba, že nebudete odpovídat na večerní telefonáty, od přemotivovaného kolegy, z pohodlí domova. Je v pořádku se rozhlížet po jiné práci, aniž bychom museli definitivně odcházet. Zkusme se učit novým věcem „bokem“. Ideální jsou například různé rekvalifikační kurzy, které často berou ohled na pracující, a tak se výuka koná například o víkendu nebo ve večerních hodinách. I malý posun je pořád posun.
Když práce vysává, ale odchod nás děsí, a tak stále nečinně přihlížíme.
Co nás vlastně nejvíc vysává?
Někdy problém není práce jako celek, ale konkrétní část. Může to být například prostředí, kolegové, styl vedení, chaos, nedostatek smyslu, nebo pracovní přetížení.
Zkusme si proto položit otázku: „Kdybych mohla změnit jednu jedinou věc, co by mi nejvíc ulevilo?“ Možná nakonec zjistíme, že řešení nemusí být pouze výpověď.
Strach neznamená, že děláš chybu
Strach bude součástí každé změny, i té správné. Čekat, až zmizí, znamená čekat navždy. Proto nečekej, až se stane zázrak, ale začni jednat. Stačí, když uděláme malý krůček ke svému štěstí. Přestaňme sami sebe přesvědčovat, že to vydržíme. Dovolme si pro sebe zařídit něco lepšího.
Nemusíš mít plán na celý život
Jedna z největších pastí je představa, že než něco změníš, musíš mít dokonalý plán. Nemusíš. Stačí vědět, co už dál nechceš a co ti bere energii. Zbytek se často vyjasní až samotnou cestou.
Je třeba si vzít k srdci, že pokud nám práce bere energii a bojíme se změny, nejsme rozbití. A pokud jsi v tomto článku došel až na samotný konec, už je to první krok na cestě ke změně. Změna totiž nemusí být drastická a ani okamžitá. Někdy zkrátka může začít tím, že si přiznáme, že už to takhle dál nechceme.
